Jsou tu superzáchranáři. Umějí pomoci rychleji

V Praze je už čtrnáct takzvaných superzáchranářů. Mají více kompetencí a v lecčems mohou zastoupit lékaře. Kromě toho, že pomohou rychleji, jsou zčásti i odpovědí na nedostatek lékařů. PRAHA Na počátku října spustila pražská záchranka projekt takzvaných superzáchranářů. Jde o zdravotníky, kteří mohou v určitých případech díky svým znalostem a kompetencím provádět zákroky, které doteď mohl dělat jen lékař. Zatím je takových záchranářů specialistů v Praze čtrnáct, další se ale připravují na atestační zkoušku. „Často jsme s kolegy řešili problém, kdy jsme sice věděli, jak pacientovi pomoci, ale neměli jsme na to kompetenci,“vysvětluje jeden ze superzáchranářů a zároveň tiskový mluvčí pražské záchranky Matěj Hříbal, proč se pro specializaci rozhodl. Je to atraktivní název pro zdravotnického záchranáře specialistu. Například zdravotní sestry mají různé specializace. Záchranář ale doteď neměl žádnou. Vznikl proto nástavbový obor, který trvá přibližně dva roky a končí atestační zkouškou. Kdo se chce přihlásit, musí nejdřív minimálně šestatřicet měsíců fungovat jako obyčejný záchranář. Vzdělávání se dělí na praktickou a teoretickou část. Praxe jsou v nemocnicích, kde na sálech záchranář musí provést třeba určitý počet intubací (zavedení hadičky do dýchacích cest, pozn. red.), odvést několik porodů, zajistit žilní vstup dětem mladším deseti let a podobně. Určitě nechceme být náhradou lékařů. Je to specializace záchranáře, která se v zahraničí nazývá paramedik, a přináší rozšířené kompetence pro zvládnutí vybraných akutních stavů. Máme určité výkony i škálu léků, na které nepotřebujeme zdlouhavé konzultace s lékařem, jako to musí dělat klasičtí záchranáři. Zároveň to ale souvisí s tím, že je lékařů v záchrance nedostatek. Specialista Záchranáři specialisté fungují v mnoha zemích hlavně na Západě. Myslím, že Anglie a USA jsou v tom výborným příkladem. Mají tam záchranáře, kterým se říká advance paramedic, tedy něco jako pokročilý zdravotník. Ten má navíc ještě několik úrovní dalšího vzdělávání. My teď zkoušíme, jak to bude fungovat u nás. Je to ale určitě krok dopředu. Mimo Prahu je superzáchranářů jedenáct, ale pražská záchranka je jediná, která je začlenila v rámci pilotního programu přímo do výjezdové složky. Můžeme lépe využívat znalosti, které jsme díky specializačnímu studiu nabyli, a zároveň i kompetence, které jsme získali. Ať už jde o podávání léků, zajištění dýchacích cest, nebo použití přístroje na nepřímou srdeční masáž, což záchranář normálně nemůže. Liší se to i charakterem výjezdů, na které nás dispečink vysílá. Výjezdy se dělí podle priorit. Na prioritu jedna musí být podle zákona vyslán i lékař, ale pak jsou případy, kam jede jen záchranář. Záchranář specialista má tu výhodu, že by měl řadu situací vyřešit rychleji i bez přítomnosti lékaře. S kompetencemi ale souvisí i povinnosti. Člověku přibudou další oblasti, ve kterých se musí správně rozhodovat. Například při resuscitaci. Když přijedeme k pacientovi, který nejeví známky života, můžeme použít přístroj na srdeční masáž a také zajistit dýchací cesty všemi dostupnými prostředky včetně intubace, což bylo donedávna jen v kompetenci lékaře. Týká se to i léků. Pacient je dostane rychleji a nemusíme volat na dispečink a lékaři. Stanoviště, kde slouží záchranář specialista nepřetržitě, je na Petřinách a máme tam k dispozici i nadstandardní vybavení. Třeba široké spektrum léků, věci na intubaci, vozíme entonox, což je plyn proti bolesti. Můj táta je lékař, takže mě to odmala zajímalo. Byl jsem v Červeném kříži, jezdil jsem na kurzy první pomoci. A zaujal mě i ten adrenalin. To, že nevíte, k čemu přijedete. Skvělý pocit je, když vám člověk po cestě do nemocnice poděkuje za to, že jste ho třeba během jízdy držel za ruku. To vás nabije na měsíce dopředu. Asi to, aby se člověk dokázal vžít do stavu pacientů. Na druhou stranu je potřeba to nechat v práci a nemyslet na to třeba doma. Těžké jsou i rizikové výjezdy, hlavně k dětem. Člověk si pamatuje ty děti, které nezachránil, ale musí si uvědomit, že udělal maximum. Právě to je taky asi ten důvod, proč jsem se na tu specializaci superzáchranáře dal. Abych si mohl říct, že jsem pro pomoc lidem udělal ještě víc. Každý zdravotník by se měl pořád vzdělávat, přidává mu to na jistotě.