Kino bez šatny. To je dnes normální?
Nedávno jsem po dlouhé době navštívil s rodinou multikino, samozřejmě vybavené digitálními technologiemi, klimatizací, 3D obrazem a prostorovým zvukem. Kabáty jsme ale museli držet na kolenou, protože šatnu zrušili. Přesněji, jako v Orwellově románu 1984, nikdy neexistovala. Manažer směny nám dal najevo, že v kinech šatny nejsou a nebyly. V sále usedáte do ještě teplých křesel, protože přestávky snižují tržby. Uslintané kelímky a krabice od popcornu personál uklízí holýma rukama, bez rukavic. Lidé zde přestali být hosty, změnili se ve statistické položky finančního plánu. Po tomto zážitku by mě nepřekvapilo, že v restauraci dostanu oběd na papírovém tácku s plastovými příbory. A číšník bude argumentovat, jak je to úplně normální a nikdy tomu nebylo jinak.
To mě přivádí k otázce, nakolik se současná společnost mění. Kompletní příbor začíná být zbytečný. Strávníci jedí pouze vidličkou, kterou si na talíři jídlo napřed naporcují. Druhá ruka zůstává volná pro ovládání telefonu. Po městě chodí lidé s kelímky, jako kdyby neměli čas napít se doma. Zvláště mladé „vystajlované“slečny se díky tomu považují za děsně busy, in a cool. A o to tady jde. Marketingovým cílem bylo vzbudit pocit, že ten, kdo má v ruce správný papírový šálek kávy, stává se něčím víc než ostatní. Když vidím srkače, jako bych se vracel do dětských let. Babička mi kupovala 10 deka gothaje s rohlíkem, který jsem jedl na ulici a za jízdy tramvají.
V minulosti bylo tetování symbolem zločinců, kteří tímto dávali najevo příslušnost k určité (a)sociální skupině a současně malováním těla zaháněli nudu ve vězení. Kérku teď začala tolerovat při náboru i česká policie. Padouch i hrdina, všichni budou co nevidět vypadat stejně. Běžným oblečením se staly šedé tepláky vymačkané na kolenou, které vypadají už po vyprání špinavé, a také šusťáková kombinéza. Není se ale co divit, protože i na formálních společenských akcích lze běžně spatřit svetry, rifle. Divadla ani restaurace nemají odvahu odepřít vstup nevhodně oblečeným lidem, což dříve bývalo normální i v Česku. Ani na pohřbu smuteční hosté neprojevují úctu zesnulému odpovídajícím oděvem. Lyžařská bunda, rifle, pohorky, tak vypadá dnešní poslední rozloučení. Je zajímavé, že vyšší kultura oblékání přetrvává spíše na vesnicích. Ve městech snad není událost, která by lidi přiměla si vzít na sebe něco jiného než kraťasy a pomalované triko.
V dnešní racionální době, kdy všichni chtějí všechno zaplatit, ze sebe lidé dělají zdarma reklamní poutače. Obchody jsou plné oblečení s velkými nápisy přes celý hrudník či záda. Pokaždé se ptám personálu, kolik peněz dostanu, když tohle budu nosit na sobě. A bavím se jejich nechápavými pohledy. Lepší už to ale asi nebude.