Milost dal Kajínkovi málem už Havel
Václav Havel uvažoval o milosti pro Kajínka proto, že byly pochybnosti o jeho vině.
Právní odbor navrhl Havlovi pustit Kajínka, Havel to chtěl udělat před odchodem, ale už na to neměl síly. PRAHA Bývalý prezident Václav Havel byl na konci svého funkčního období udělení milosti pro Jiřího Kajínka mnohem blíž, než se dosud vědělo. Dokonce mu ji navrhl jeho právní odbor, který se milostmi zabýval. „Udělení milosti navrženo bylo,“sdělila včera právnička Lenka Marečková, která byla za Havlova posledního funkčního období vedoucí oddělení milostí na Pražském hradě.
Svědek v kanceláři prezidenta
Jiří Kajínek sice po svém propuštění v úterý před rýnovickou věznicí prohlásil, „že mu Havel slíbil milost“, Marečková toto tvrzení poopravuje. „Mohu vyloučit, že by mu udělení milosti sliboval,“vysvětlila včera Marečková. Nicméně doplnila, že Kajínkem se v prezidentské kanceláři opravdu intenzivně zabývali. Ve své knize o milostech z roku 2007 bývalá Havlova úřednice dokonce popisuje situaci, kdy přímo do prezidentské kanceláře dorazil svědek z kauzy Kajínek, pan A. H. Ten na Hradě prohlásil, že byl ke své pro Kajínka dost nepříznivé výpovědi donucen.
Na Hradě svědek naopak tvrdil, že Kajínek se činu dopustit nemohl, protože nedošlo ke kontaktu mezi ním a objednavatelem. Z knihy vyplývá, že šlo o Alexandra Hegedüse, který Kajínka najal jako prostředník.
Havel odkázal Kajínka Klausovi
Václav Havel udělení milosti Kajínkovi a dalším lidem odsouval i proto, že čelil kritice, jak s milostmi zachází, a byl tím už unaven.
Kajínek měl tedy nakonec smůlu. Pro udělení jeho milosti už Václav Havel podle Marečkové „neměl sílu“. Celý balík „horkých“případů předal nástupci. A Kajínek měl smůlu dvakrát. I Václav Klaus měl našlápnuto k tomu, milost mu udělit. Petr Macinka z Institutu Václava Klause též potvrdil, že i Klaus o milosti pro Kajínka uvažoval, jenže se vždy našel naléhavější případ.
Zkrátka, Miloš Zeman vlastně jen „dokončil“práci rozdělanou svými předchůdci. A milost Kajínkovi dal.
Milost pro Kajínka bude mít dohru ve Sněmovně. V červnu tam bude seminář na téma milostí. „Chceme se dobrat toho, jestli institut milosti takto ponechat, nebo ho nějak měnit,“říká exministryně spravedlnosti Helena Válková, která ho svolala.
Právnička Lenka Marečková je jednou z největších odbornic na milosti v Česku. Pracovala jako vedoucí oddělení milostí na Hradě za éry Václava Havla a pak o nich napsala objemnou knihu. V e-mailovém rozhovoru pro MF DNES popisuje, jak se stavěl ke Kajínkovi právě Havel.
Jiří Kajínek v úterý řekl před věznicí, že „mu Václav Havel slíbil milost“. Prý to bylo tak, že jste ji Havlovi navrhli k udělení, ale už ji nestihl?
Udělení milosti navrženo bylo. Pokud vím, Václav Havel se s panem Kajínkem nikdy nesešel. Mohu vyloučit, že by mu udělení milosti sliboval. Není pravda, že by Václav Havel milost nestihl udělit.
Návrh na udělení této milosti byl spolu s několika desítkami dalších, které provázely podobně závažné důvody, odsouván na pozdější dobu. Nakonec se Václav Havel rozhodl nechat tyto návrhy svému nástupci. Nedostávalo se mu sil.
Byl v tu dobu nesmírně unavený a neměl sílu čelit mediálním výpadům. Ze stejných důvodů se rozhodování o těchto milostech posouvalo z měsíce na měsíc. Bylo to iracionální. Kauzy byly v médiích popisovány jinak, než se odehrály, šlo v podstatě jen o zpochybňování a útoky bez reálného základu.
Přišlo i srovnávání s Billem Clintonem, který těsně před opuštěním prezidentského úřadu omilostnil někoho ze svých příbuzných. Odnesli to tito lidé. Jiří Kajínek byl jedním z nich.
Navrhovali jste milost pro Kajínka z podobného důvodu, jako ji udělil Miloš Zeman, tedy kvůli pochybnostem o vině?
Ano, udělení milosti bylo navrhováno z trestněprávních důvodů, kdy mimořádné opravné prostředky selhaly.
Jiří Kajínek dnes říká, že chce dál otevřít svůj případ. Postup je tedy takový, že by musel tu milost odmítnout, ale do vězení už by stejně nešel?
Udělení milosti je absolutní překážkou jakéhokoli dalšího omezení osobní svobody. Policie musí rozhodnutí prezidenta beze zbytku respektovat. Nikoli tak omilostněný.
Ten může milost přijmout, či odmítnout. Pokud chce pan Kajínek i nadále usilovat o obnovu řízení, musel by milost odmítnout. Nejde o akt neúcty vůči tomu, kdo ji udělil, ani vůči milosti samé. Jsou to dveře otevřené pro očištění jména a vyjasnění celého případu, pokud pro to je naděje. Některé abolice jsem navrhovala s přesvědčením, že právě z těchto důvodů nebudou přijaty. Šlo i o milost udělenou Sabině Slonkové a Jiřímu Kubíkovi v kauze Olovo. Některé k mé lítosti uděleny nebyly. Šlo třeba o Vladimíra Hučína (disident a pracovník BIS obviněný z nedovoleného ozbrojování – pozn. red.).
Chápu to správně, že vám se zdál přísný i samotný výrok o Kajínkově trestu? Ne zdaleka každý dvojnásobný vrah dostane doživotí...
Trest doživotí je výjimečný trest a jako takový je používán jen zřídkakdy. Větší srovnání ale nemám.
Musela bych v danou dobu srovnat případy lidí, kteří byli odsouzeni k trestu doživotí, a znát i trestné činy, za které byli odsouzeni.
Pochybnost ohledně délky trestu vyjádřila v předkládající zprávě JUDr. Jana Chalupová (tehdejší nadřízená Lenky Marečkové – pozn. red.). Daleko významnější však byly pochybnosti o vině Jiřího Kajínka, zejména za situace, kdy se do kanceláře prezidenta dostavil důležitý svědek, který uvedl, že k výpovědi, na jejímž základě byl Jiří Kajínek odsouzen, byl donucen policií. Uvedl také, proč ta původní výpověď ani nemohla být pravdivá.
Uděloval Václav Havel také „milosti s podmínkou“, jako má nyní Kajínek sedm let? Co si o takových podmínkách myslíte? Nemůže toho pak policie a soud „zneužít“a vrátit Kajínka do vězení kvůli nějaké malichernosti?
Ano. Udělování milostí pod podmínkou tam, kde prezident republiky Václav Havel promíjel trest nebo zbytek trestu, bylo nejobvyklejším způsobem. Dalším bylo prominutí části trestu tak, aby odsouzený mohl požádat o podmíněné propuštění, takže o „podmínce“pak rozhodoval soud.
„Zneužitelnost“podmíněného odkladu neumím posoudit. Určitě bych však panu Kajínkovi doporučila, aby byl opatrný. Rozhodně je to vzhledem k okolnostem délka podmíněného odkladu obvyklá.
Setkala jste se někdy s Kajínkem?
S Jiřím Kajínkem jsem se osobně, pokud si vzpomínám, nikdy nesetkala. Návrh na udělení této milosti připravovala doktorka Jana Chalupová, dnes již bohužel po smrti. S panem Kajínkem se i setkala.
Věřím, že mu mohla říct, že ona sama udělení milosti doporučí, ale rozhodně nikoli, že ji pan prezident udělí. To jsme nevěděly – zpravidla do poslední minuty.