Jak hysterky v Senátu ukázaly, že král je nahý

Ivan Pilný střídá na financích Andreje Babiše – a je to taková pěkná tečka za tím naším případem vládní krize. Tedy spíš za její aktuální, horkou fází, protože do říjnových voleb už asi lépe nebude. Kocovinu po těch třech týdnech cítí jistě leckdo, tři hlavní aktéry politické šavlovačky nevyjímaje. Sobotka kvůli svému žonglování s demisí nedemisí. Babiš za to, jak se chtěl nechat radši zastřelit, než by odešel z vlády, a nakonec skoro prosil prezidenta, ať už ho proboha odvolá. A Zeman poté, co se v oboru politické strategie ukázal jako čirý diletant.

Ještě na jednoho aktéra krize, který má po ní z ostudy kabát, bychom ale neměli zapomínat: na Senát. Horní komora parlamentu, toto tak trochu nechtěné dítě české politiky, obvykle nestává v první linii stranických a vládních bitev. Tentokrát tomu neodolala a vysloužila si jeden z největších trapasů ve své dvacetileté historii. Senát se už v minulosti ztrapnil vícekrát. Třeba když si jeho členové plánovali zavést oficiální titul emeritní senátor. Nebo když si místopředseda komory fotil selfíčka v osvětimském koncentráku. To jsou trapasy dílčí, skoro úsměvné. Stane se.

Horší jsou ty, které zpochybňují samotnou podstatu, ba existenci Senátu. Horní komora si od svého vzniku hraje na takovou lepší, uvážlivější a také nezávislejší Poslaneckou sněmovnu. Jo, v dolní komoře, tam se to mele – partajní vřava, sprosťárny, údery pod pás... To my, rada starších, jsme moudřejší, zdrženlivější, slušnější, nejsme přímo závislí na nějakých partajních sekretariátech a vládních většinách.

Ona je to často i pravda; kdo trochu sleduje přenosy ze Sněmovny a Senátu, nemůže si nevšimnout rozdílu v atmosféře i ve věcnosti jednání. Problém je, že tahle maska tu a tam z tváře horní komory spadne – a hledí na nás druhá Sněmovna, jen taková unavenější a legračnější, protože je prakticky bez pravomocí. Trapas, král je nahý.

Stává se to mnohdy u zásadních, střetových zákonů, kde partaj na své senátory, kterým jinak nechává volnější ruku, nemilosrdně zaklekne. Třeba když se v čase opoziční smlouvy schvalovala volební reforma, která měla překreslit politickou mapu republiky: senátoři se s reptáním ohnuli a zákon zrušil až Ústavní soud. Dost nedůstojně se Senát zapojil do politické vřavy už před čtyřmi lety, když zažaloval dosluhujícího prezidenta Klause u Ústavního soudu pro velezradu. Nelíbila se mu jeho amnestie na odchodu (což o to, komu vyjma amnestovaných ano?) a také Klausovy názory na záchranný fond eurozóny, Evropskou sociální chartu a jiné blbiny. Velezrada? Houby, to jen oranžový Senát chtěl trochu zasolit Klausovi a přes něj i Nečasově vládě.

A jsme u trapasu aktuálního. S Klausem to senátorům nevyšlo, soud žalobu shodil ze stolu, tak to teď zkusili pro změnu na Zemana. Ne že by prezident neměl máslo na hlavě, ve vládní krizi si dohrával svoje letité mindráky. Ale vytáhnout na něj hned kanon ústavní žaloby? Za to, že při odvolání ministra nedodržel termín, který přitom ústava žádný nestanoví?

Do čela senátních hysterek se tentokrát postavil místopředseda komory Jiří Šesták, původní profesí herec. Ten ve své žízni po krvi nepolevil, ani když už Zeman oznámil, kdy Babiše odvolá. Žaloba jede dál, Zeman totiž překročil termín, který mu Šesták a další rozhněvaní dali. Senátní myš si vyšlápla na hradního slona! Ostudu už ze sebe nesmyje, tak snad alespoň smýt líčidlo z tváře a konečně začít místo citů používat rozum.