„Skoro každý kuřák chce přestat“
Sedm z deseti dospělých kuřáků touží se svým zlozvykem přestat. Nový zákon by pro ně mohl být posledním impulzem k rozhodnutí, říká lékařka.
Vedoucí pražského Centra pro závislé na tabáku 1. LF UK a VFN Evu Králíkovou, naši nejznámější expertku, přijetí protikuřáckého zákona samozřejmě těší. Zároveň ale zdůrazňuje, že tímto opatřením, které u nás vstoupí v platnost 31. května, jen doháníme vyspělejší státy. Zatímco v civilizovaných zemích je už kouření ve veřejných prostorách dávno nepřijatelné, Česká republika je v míře kontroly tabáku v rámci 35 evropských zemí na pátém místě od konce. Protikuřácký zákon tedy nepovažujete za průlom? Na ten název už jsem alergická. To není žádné opatření proti kuřákům, ale na ochranu veřejného prostoru. Já bych to nazvala spíš zákonem o nekuřáckém prostředí. Svobodu dýchat čistý vzduch je třeba nadřadit svobodě kouření. Zákon se jmenuje „na ochranu zdraví před škodlivými účinky návykových látek“a z jeho třiceti stránek jsou o kouření jen asi tři. A žádný průlom to není. O takovém zákonu se diskutuje už zhruba třicet let. Kdybychom šli do hlubší historie, už před druhou světovou válkou jsme u nás zakázali kouření v autech. V tom jsme byli dokonce první na světě. Vážně? Vždyť o škodlivosti kouření se začalo mluvit mnohem později. Tehdy zakázali cigarety kvůli bezpečnosti jízdy a dnes už to neplatí. Skončilo to za války. Přitom šlo o dosti osvícený počin, protože pokud řidič kouří, je to horší než používání mobilu, které zakázané je. Většině řidičů kuřáků už někdy upadla za jízdy hořící cigareta, však také častěji bourají. Také je může oslnit záblesk zapalovače v šeru a k tomu se přidává i vliv chemikálií kouře, především oxidu uhelnatého, ale i nikotinu. Zatímco malá dávka nikotinu člověka povzbudí, velká ho utlumí. Jak to, že v USA jsou o tolik osvícenější a lidé tam houfně přestávají kouřit? Neplatí to paušálně a každý stát to má trochu jinak. Ale například v New Yorku, kde podobný zákaz mají už od roku 2006 a od roku 2011 se dokonce nekouří ani venku v parcích či na plážích, holduje cigaretám už pouhých devět procent lidí. Znamená to, že Američané pochopili škody na zdraví spojené s kouřením dříve? Ono to souvisí s historií tabákové epidemie, která začala s příchodem 20. století a šíří se po světě podle stejného scénáře. Kolem roku 1900 se v USA rozšířily automaty na výrobu cigaret a masově vzrostlo kouření. Proto je tam dnes tabáková epidemie v nejpokročilejším stadiu a kouření na ústupu. V Česku jsme začali kouřit o nějakých dvacet až třicet let později, proto jsme také později začali na jeho následky umírat. A bohužel také pomalu chápeme i škodlivý vliv cigaret. Co přesně myslíte opožděnou kontrolou tabáku u nás? Zahrnuje celý komplex opatření: nekuřácké veřejné prostory, zákaz reklamy, marketingu včetně místa prodeje, prodej cigaret jen ve specializovaném obchodě a nikoli například dohromady s potravinami, informační kampaně a dostupnou léčbu závislosti na tabáku. Také jednotné balení, což znamená, že jsou všechny krabičky kromě varovného obrázku stejné a odpadá možnost používat logo. Tak to mají třeba ve Velké Británii či Francii. Krabička tak ztrácí na atraktivitě, zejména pro mladé lidi. Když uvážíme, že devět z deseti kuřáků okusilo cigaretu už před osmnáctým rokem, je to nadmíru důležité. Věříte, že nový zákon u nás přiměje část kuřáků, aby s kouřením přestali? Tím jsem si jista, zafungovalo to tak i jinde. Určitě klesne o pár procent prodej cigaret, a to z několika důvodů. Pro řadu kuřáků, kteří se odhodlávali přestat, to bude poslední kapka k rozhodnutí. Část z nich kouření alespoň omezí, protože bude muset vstát od stolu a jít ven. A méně mladých kouřit začne, když cigarety nebude mít na očích. V zemích, kde podobný zákon už platí, navíc zjistili, že lidé méně kouří i doma. Uvědomili si, jak je fajn nemít v bytě zápach. O zákon byl takový boj proto, že na něm prodělá tabákový průmysl. Někteří majitelé restaurací ovšem už přemýšlejí, jak nový zákon přelstít. Byli by sami proti sobě. Vždyť u nás drtivá většina lidí nekouří, konkrétně 76 procent dospělých. A mnozí dnes nejdou do hospody právě proto, že je tam zakouřeno. Kdyby teď pohostinský průmysl nevydělal víc, odlišili bychom se od praxe, kterou znají ve světě. Ostatně v mnoha zemích se o zákaz zasloužily odborové svazy pracovníků v pohostinství. Radnice chystají protikuřácké hlídky, které budou usměrňovat hloučky kuřáků před restauracemi, chtějí posílit uklízecí firmy. To se inspirují z ciziny, kde už touto cestou prošli? Ano, tak tomu bylo ve všech zemích, kde takový zákon přijali, ale velmi brzy to pominulo. Lidé si zvykli. Třeba v Irsku se nesmí v restauracích kouřit od roku 2004 a prošlo to hladce. Přitom si irskou hospodu člověk tenkrát těžko představil bez oblaků kouře a černého piva. Ale je pravda, že dva roky předtím najali desítky PR pracovníků, aby lidem vysvětlovali, proč je to dobré. O tom se nám v Česku může jen zdát. Přesto žádný velký třesk úderem 31. května nečekáte? Nečekám. Ten zákon není dokonalý, ale byl nejvyšší čas ho přijmout. Vždyť v Česku ročně zemře na následky kouření 16 tisíc lidí. Úmrtí na alkohol a ilegální drogy zůstávají daleko za touto cifrou. To, že dvacítka senátorů dala proti zákonu ústavní stížnost, vnímám spíš jako divadélko pro média. Myslíte, že Češi budou bez mrknutí oka akceptovat i sankce, kdy kuřák při porušení zákona zaplatí pět tisíc a provozovatel restaurace padesát tisíc? Možná ne bez mrknutí oka, ale budou. V Irsku je pokuta za porušení zákona 3 000 eur, přesto to podporuje 98 procent obyvatel a 94 procent kuřáků. Dodržují ho a vědí proč. Které další země jsou protikuřáckými lídry v kontrole tabáku? V zásadě všechny vyspělé demokracie, například Austrálie. Tam si koupíte krabičku po čtyřiceti cigaretách za sumu odpovídající našim devíti stovkám. Přitom plánují, že někdy v budoucnu nebudou cigarety volně prodejné a koupit si je budou moci jen registrovaní uživatelé. Podmínkou registrace bude mimo jiné daný věk a složení vědomostního testu o škodlivosti cigaret. Řada zemí, jako třeba Finsko nebo Skotsko, má program, kterému říkají „konec hry“. Třeba Finsko plánuje mít do roku 2040 méně než pět procent kuřáků. V jedné studii londýnských vědců jsem narazila na informaci, že kouření má i pozitivní účinky. Jmenovali tam lepší paměť a soustředění, menší riziko Alzheimerovy či Parkinsonovy choroby a také deprese. To nemůžete vytrhnout ze souvislostí. Soustředění se po malé dávce nikotinu zlepší, ale po velké nastává naopak útlum. Konkrétně riziko Alzheimerovy nemoci kouření zvyšuje, stejně jako výskyt jiné demence. Na některé příznaky Parkinsonovy nemoci má příznivý vliv nikotin, nikoli kouření. Také je mýtem, že kouření zlepšuje depresi: ve skutečnosti platí, že čím víc příznaků deprese v době kouření, tím významnější zlepšení po roce abstinence. Je to často účinnější než antidepresiva. Proč zákon zakazuje na řadě míst i elektronické cigarety, jejichž škodlivost je nesrovnatelně menší? Pravda, v cigaretě není nejhorší nikotin, kvůli němuž se kouří. Horší je to s produkty spalování, to kvůli nim se umírá, což u elektronické cigarety odpadá. A riziko pasivního kouření se blíží nule. Z elektronické cigarety se sice můžete intoxikovat nikotinem, ale neobsahuje kolem stovky látek vyvolávajících rakovinu. Že zákon povoluje vodní dýmky, je v pořádku? To rozhodně není. Jejich kouř bývá koncentrovanější než kouř cigarety, především proto, že sotva hoří. Teplota spalování je nižší. Člověk tak dostane do těla obrovskou dávku zplodin hoření. Přitom je kouření vodní dýmky mezi mladými dost rozšířené. Zkusilo to 80 procent našich mediků. Jakousi omámenost připisují libě omamnému vlivu vodní dýmky, což je nesmysl. Ve skutečnosti jsou přiotráveni oxidem uhelnatým. Na druhé straně mladí jistě neholdují vodní dýmce často. To možná ne, ale jsou tu i další rizika. Třeba šíření infekce. Naši medici obcházeli pražské čajovny a ptali se, jak jsou dýmky hygienicky ošetřené. Zjistili, že v polovině případů čajovníci trubici za náústkem nečistili vůbec a ti, co je čistili, měli tři metody: propláchli je vodou, nechali vykapat nebo je profoukli. Ještě zpátky k cigaretě. Jak to, že někdo ji umí zahodit ze dne na den a druhý to nezvládne ani s pomocí odborníků? Opravdu existuje onen tajemný gen závislosti? Záleží na mnoha faktorech včetně genetiky a mezi kuřáky jsou skutečně značné rozdíly. S určitým typem receptorů v mozku spadnete do závislosti rychleji než s jiným. Bez pomoci se podaří přestat kouřit jen pěti lidem ze sta. O tom, že někdo přestal kouřit, mluvíme nejméně po šesti měsících abstinence. Naši pacienti jsou silně závislí kuřáci, ale současně velmi motivovaní s cigaretou skončit, přesto se to podaří jen čtyřiceti procentům z nich. Pokud ovšem užívají léky půl roku, je úspěšnost až 80 procent. Nicméně mnozí kuřáci včetně známých lidí vehementně deklarují, že přestat nechtějí. Ti jsou v absolutní menšině. Z výzkumů vyplývá, že sedm z deseti dospělých kuřáků by raději nekouřilo. Vy jste asi nikdy nezažila požitek z cigarety, že? Ale ano. Začala jsem asi v šestnácti a pár let jsem byla příležitostný kuřák. Teprve po jedné přednášce na medicíně asi ve dvaadvaceti jsem pomalu začala chápat, co kouření znamená. Ten prchavý požitek bývá draze zaplacený.