Vynálezce versus miliardář
Vynálezce tvrdí, že mu Karel Janeček ukradl projekt. Miliardář však prý jen bránil hluboké ztrátě
Jára Cimrman nezmizel v Liptákově. Jmenuje se Václav Husák a žije obklopen svými vynálezy v Sadské na Nymbursku. Je mu skoro 70 let, ale pořád srší nápady. Dokáže oslnit investory a ke spolupráci na svých projektech strhl i otřískané matadory domácího byznysu.
Jenom neumí proměnit svůj talent v peníze. Honí ho exekutoři, někdy nemá na nájem a není schopen platit patentovou ochranu svých objevů. A vede urputnou válku s jedním z nejbohatších Čechů, miliardářem Karlem Janečkem. Tvrdí totiž, že mu Janeček, majitel firmy RSJ a zakladatel Fondu proti korupci, ukradl jeho projekt.
„Jsem naivní romantik a vždycky partnerům naletím,“říká o sobě vynálezce ze Sadské. Skutečnost je ale složitější. To hlavní, co Václava Husáka sráží v rozletu, jsou dluhy.
Slavná Rollpa
Nejúspěšnější Husákův projekt se jmenuje Rollpa. Vymyslel ji počátkem 90. let spolu s architektem Janem Špačkem. Z jednoduchého systému z papírových trubek a desek se dá stavět levný nábytek či regály. Rollpa se stala hitem, získala i cenu za design.
Výrobu v Husákem spoluvlastněné firmě Rollpa International pomohl nastartovat americký kapitálový fond. Jenomže po deseti letech Rollpu zničily dluhy a spory podílníků. Husák si později stěžoval, že mu jeho tehdejší partner firmu ukradl, léta s ním vedl spory o právo na značku. Dnes s výrobou stavebnice pokračuje v nové firmě Rollpa System Europe.
Jenomže mezitím se změnila situace. Nastoupily hobbymarkety a Rollpa ztratila pozici na trhu. Stavebnici si sice pořád můžete objednat na internetu, ale prodeje Rollpy dnes nepřekračují pár set tisíc korun ročně.
Sám Husák podíl v Rollpě nevlastní, jen s ní spolupracuje. „Dodávám jí zákazníky,“říká.
Rollpa patří Karlu Pakandlovi, majiteli zámečnické výroby z Brandýsa nad Labem. „Znali jsme se s Václavem z tenisu, v roce 2009 mne přemluvil, abych do Rollpy vstoupil. Moc jsem se jí ale nevěnoval, Václav měl plnou moc a všechno řídil sám. Byla to chyba,“říká dnes Pakandl.
Dva roky pro Husáka držela podíl v Rollpě také jeho dcera. „To kvůli mým zdravotním potížím,“tvrdí vynálezce. Jenže on sám podíl v nové Rollpě už vlastnit nemohl – na krku měl exekuci, takže by o něj přišel.
„Táta je geniální, ale spoustu projektů potopí, podceňuje praktické věci. Žije trochu mimo realitu,“říká dcera, která nechce zveřejnit v novinách jméno. Od otcova byznysu se dávno odstřihla.
„Stálo mne to jen peníze a nervy,“ vysvětluje, proč se rodinného podílu vzdala. S otcem se pohádali, nestýkají se. Husák to těžce nese.
Janečkovo dobrodružství
Systém Rollpa Husák rozpracoval v další stavebnice. A přicházel s novými nápady: otočnou tenisovou raketou, speciálním surfovacím prknem, jednoduchou litinovou spořicí vložkou na plynové sporáky. Část z nich leží v jeho domku v Sadské jako prototyp.
Před pěti lety ale dostal vnuknutí, které mělo jeho finanční situaci otočit. Objevil postup, jak nanášet práškové barvy za vysokých teplot na nekovové materiály. Potřeboval jen peníze na stavbu výrobní linky. Zprvu chtěl čtvrt milionu.
V roce 2013 tímto nápadem oslnil v televizní reality show Den D. O spoluúčast na projektu se poprali dva zájemci, Ivan Pilný a Tomio Okamura. Ze spolupráce ale nebylo nic ani s jedním, ani s druhým. Husák však našel exkluzivního partnera v miliardáři Karlu Janečkovi.
„Oslovil nás s několika technickými projekty,“vzpomíná Janečkův spolupracovník Jan Bejvl. Barvicí linku považovali s Janečkem za zajímavý nápad a slíbili na rozjezd půjčit půl milionu. „V případě úspěchu bychom ze zisků financovali další Husákovy nápady,“říká Bejvl.
Janeček s Bejvlem a Pakandlem založili firmu Misur (zkratka z anglických slov Miracle Surfaces, tedy zázračné povrchy). Finanční investoři dostali v nové firmě podíl 73 procent. Pakandl získal pětinu firmy. Malý podíl zbyl i na Jaromíra Veverku, který dal k dispozici halu v Odřepsích na Nymbursku.
Podílníci Misuru nechali projekt na Husákovi. „Já se o to nestaral, spoléhal jsem na Václava,“přiznává Pakandl. „Za mne vše řešil Jan Bejvl,“tvrdí Janeček. Ale i Bejvl dal zprvu vynálezci volné ruce.
Husák se pustil do stavby s vervou, možná až příliš velkou. Za pár měsíců měl proinvestováno kolem tři čtvrtě milionu. K penězům od Janečka si půjčil další a v Odřepsích začal testovat první vzorky. „Linka byla dražší, ale taky lepší, než jsme původně předpokládali. Peníze by se vrátily z další etapy projektu, na kterou by Janeček poskytl další půjčku,“je přesvědčen Husák.
Jenomže k výrobě nakonec nedošlo. Tři měsíce před splatností půjčky Janeček s Bejvlem přerušili ze dne na den s Husákem spolupráci. Přesný důvod není jasný – obě strany jej líčí po svém. Je ale zřejmé, že Janeček ztratil k Husákovi důvěru.
„Hrozilo, že celý projekt skončí nekontrolovanou ztrátou,“vysvětluje Bejvl. A tak s Janečkem téměř dokončenou linku v Odřepsích zamkli a k technologii, jež v té době byla ještě oficiálně v majetku Rollpy, zakázali vynálezci i jeho partneru Pakandlovi přístup. „Krádež za bílého dne,“hodnotí to Husák.
Investoři pak žádali od Rollpy, aby jim vrátila peníze, které Husák nebyl schopen vyúčtovat jako výdaje na linku, případně které mu jako výdaje na projekt neuznali. Povinnost platit padla na Pakandla jako oficiálního podílníka Misuru a jednatele Rollpy.
„Neměli na to všechno asi právo, zasáhli dřív, než byl dluh splatný. Ale báli se patrně dalších ztrát. Nevím, jestli by se peníze z provozu linky opravdu vrátily, jak o tom byl Václav přesvědčený. A nevím, za co všechno peníze od nich utrácel. On nikdy neuměl hlídat výdaje. Já až pozdě přišel na to, že byla chyba nechat mu na všechno v Rollpě neomezenou plnou moc,“uvádí Pakandl.
Zahořklý megaloman
„Václav je megaloman, všechno dělá ve velkém. Potřebuje na něco čtyři komponenty, tak jich hned objedná dvě stovky. Protože až se mu výroba pořádně rozjede, bude je potřebovat,“líčí Pakandl partnerův postup. Husáka ale pořád svým způsobem obdivuje a nemluví o něm zle.
Janečkovu převzetí projektu se nikdy nebránil, stejně jako Husákova dcera. „Nemělo by to smysl. Mám za sebou infarkt, chci mít v životě klid,“říká podnikatel, jehož spolupráce s vynálezcem nestrhla do finanční propasti jen díky tomu, že měl příjem ze své zámečnické dílny. „Janeček se ke mně zachoval slušně, nechal mě dluh splácet několik let,“oceňuje.
Zato Husák se dodnes cítí být obětí mocného byznysmena. Vynalézat ale nepřestal. Na zahrádce v Sadské má vyskládané řady betonových prvků v zářivých barvách. Barvení betonu podle jeho originální technologie prý převzala nejmenovaná severočeská firma. Husák doufá, že mu tenhle nápad konečně přinese peníze. Dosáhl by tak úspěchu, o němž se Járovi Cimrmanovi ani nesnilo.