Atentát na Heydricha Benešovi za zády
Atentát byl plně v rukách vojáků. Parašutisty školily nejlepší britské jednotky
Objev historiků: O přípravě atentátu československá exilová vláda nevěděla. Byla to čistě vojenská akce. Pomsta za popravy českých generálů. PRAHA „Musíme nacistům ukázat, že vracíme ránu za ránu,“zaznívá na poradě u plukovníka Františka Moravce, šéfa Československé vojenské zpravodajské služby v Londýně. Je 3. října 1941. Pár dní poté, co zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich přijel do Prahy a spustil popravy českých vojáků i civilistů.
Vojenský historik Eduard Stehlík je přesvědčen, že atentát byla čistě vojenská akce, o které exilová vláda v Londýně nevěděla. A minimálně v první chvíli i pomsta za popravené kamarády. Vyplývá to z nedávno odtajněných britských archivů speciálních jednotek.
„Dodnes zpravidla zaznívá něco v tom smyslu, že se o atentátu rozhodlo kdesi v bezprostředním okruhu prezidenta Edvarda Beneše, že tato akce byla de facto politická a měla Spojencům ukázat, že i my přinášíme podíl na boji proti nacismu. Nikde jsem nenašel důkaz, že tomu tak bylo. Naopak,“říká Stehlík, který archivy propátral.
Z oficiálních dokumentů zachycujících komunikaci mezi britskými a českými důstojníky vyplývá opak. Vyvrací tak všeobecně vžitou představu, že se celá operace připravovala za aktivní účasti politiků.
Důvodů má armáda dost
Je 27. září 1941 a Heydrich – později přezdívaný kat Čechů – přijíždí do Prahy. Vpodvečer dne následujícího, symbolicky na sv. Václava, je vyhlášeno stanné právo a nacisté popravují generály Josefa Bílého a Hugo Vojtu, velitele odbojové skupiny Obrana národa.
První říjnový den je pak v Ruzyni zastřeleno dalších třináct vojáků včetně hned tří generálů.
Důvodů k odplatě tak mají čeští důstojníci dost. A s příchodem října začínají jednat. Na vlastní pěst.
Až 7. října se sice o plánu zlikvidovat Heydricha prezident Beneš přece jen od Moravce dozvídá, ale je proti. Vojáci si přesto jedou po vlastní linii a za klíčové spolupráce se zvláštní sekcí britské zpravodajské služby MI6 útok naplánují. Parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík zaútočí 27. května 1942. Kat Čechů umírá 4. června.
Blahopřeji k úspěšnému uskutečnění atentátu na Reinharda Heydricha. Naše srdce a naše mysl je s těmi dvěma muži, jejichž situace je v současné chvíli jistě nesmírně složitá. Ale musím Vás ujistit, že už nyní vstoupili do světových dějin.“
Tato slova si již 30. května 1942 (tři dny po atentátu, kdy ještě Heydrich žil) v Londýně přečetl plukovník František Moravec, šéf Československé vojenské zpravodajské služby.
V dopise mu je poslal britský generál Colin Gubbins, zástupce šéfa SOE – Special Operations Executive (oddělení pro zvláštní operace), speciální sekce MI6 zaměřené na vedení boje nestandardními metodami. Právě SOE oba muže zmiňované v dopise – Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka – na podzim 1941 vycvičila.
Z britských archivů vyplývá, že ústředí československých zpravodajců v Londýně začíná akutně jednat již bezprostředně poté, co Heydrich v Praze převzal funkci protektora. A začal kolem sebe šířit smrt. Popraveno je několik generálů. Mezi nimi i armádní generál Josef Bílý, velitel odbojové Obrany národa.
„Je naprosto doloženo, že již 2. října ráno k sobě šéf zpravodajců Moravec povolává dva parašutisty kvůli speciálnímu úkolu. Ti přijedou do Londýna druhý den. Plukovník Moravec před válkou sloužil právě pod generálem Bílým, který vedl zemské vojenské velitelství v Praze. Nesmírně si ho vážil. Byl to takřka vztah otce se synem. Takže vlastně záhy po popravě Bílého a dalších vojáků se objevuje úvaha pomstít jejich smrt,“vysvětluje vojenský historik Eduard Stehlík, který britské archivy, zpřístupněné teprve před deseti lety, prozkoumal.
Oko za oko, zub za zub. V tomto duchu se u Moravce 3. října jedná. Češi se záhy obracejí na velení SOE. Organizace, založená na popud Winstona Churchilla v polovině roku 1940, se dosud nemá s čím moc pochlubit, takže generál Gubbins neváhá.
Je definitivně rozhodnuto. Čechoslováci pak dostanou to nejlepší, co Britové mají. Zbraně, výstroj, přepravní techniku a i špičkové instruktory.
Beneš odmítá
Nejprve se plánuje, že českoslovenští výsadkáři seskočí na území protektorátu již v první třetině října, aby stihli Heydricha zlikvidovat symbolicky na nacisty zakázaný svátek 28. října.
V předvečer jejich vysazení, 7. října, přece jen informuje plukovník Moravec prezidenta Beneše. „A ten operaci odmítá. Říká, že by se to muselo konzultovat doma, že si myslí, že to není dobrý nápad. To je jediný případ, kdy vojáci jednají s politickou reprezentací. Nikde jinde jsem nenarazil na to, že by je před atentátem dopředu někdo informoval. Čili nebyla to politika, ale čistě vojenská akce,“popisuje historik Stehlík.
A toto tvrzení podporuje i tajný dokument v archivních fondech SOE datovaný až po atentátu. V něm generál Gubbins ostře kritizuje britského důstojníka, který spojení útoku na Heydricha se zpravodajci před politiky neopatrně naznačil. „Podobné typy indiskrecí se nesmějí opakovat, protože českým vojenským místům dalo velkou práci utajit před vlastní politickou reprezentací, že jsou v tom zapojeni. Není možné, aby je Britové takovým způsobem podrazili.“
Sykesův výcvik
Gabčíka s Kubišem (který mezitím nahradil zraněného parašutistu Karla Svobodu) čeká ve středisku commandos ve Skotsku tvrdý výcvik. Do parády si je vezme kapitán Eric Anthony Sykes, excelentní střelec a specialista na trhaviny s drsnými zkušenostmi z kriminalitou prolezlé meziválečné Šanghaje.
Když se pak Čechoslováci přesunou do výcvikového centra na zámeček poblíž Londýna, převezme si je Sykesův parťák kapitán William Fairbairn, opět absolutní špička ve zvláštních jednotkách. Dodnes jsou oba instruktoři ikonami speciálních komand.
Ve skupině expertů pak Kubiš s Gabčíkem narazí i na majora Clarka, který v dílnách SOE vytvoří speciální bombu, kterou český rotmistr za pár měsíců vrhne na Heydrichovo auto. „Tenhle major byl takový předobraz pana Q z Jamese Bonda. Vymýšlel různé střílecí mechanismy, tužky, nástražné minomety. Opět je to absolutní "topexpert",“doplňuje Stehlík.
V průběhu výcviku vypracuje SOE několik plánů atentátu. Ale nejpodrobněji je rozpracován útok bombou na jedoucí vozidlo. Ideálně v nějaké prudké zatáčce. Ostatně výsadkáři to za asistence starého automobilu Austin v zámeckém parku do úmoru trénují.
Najděte si prudkou zatáčku
V noci z 28. na 29. prosince 1941 se rotmistři Kubiš s Gabčíkem snesou na padácích na území protektorátu. Operace Anthropoid začíná, aby za pět měsíců skončila v prudké zatáčce v pražské Libni. Přesně v takovém místě, které jim při výcviku doporučil major Clark. „Atentát můžete udělat v jeho kanceláři nebo tam, kde bydlí. Ale úplně nejlepší by bylo zaútočit na cestě mezi těmito dvěma místy, tam bude nejzranitelnější. Najděte si nějakou prudkou zatáčku, tam musí zpomalit.“
Až ve chvíli, kdy zpráva o atentátu prolétne světem, se podle Stehlíka českoslovenští politici v Londýně dozvídají, co vojáci celou dobu chystali. A ti se obratně zapojí, převezmou otěže a zatlačí na Spojence, aby odvolali mnichovskou dohodu. Anglie skutečně odvolá podpis pod smlouvou v srpnu, Francie o měsíc později. To je naprosto klíčové. Bez atentátu by se to zřejmě nestalo.
Bohužel v tu chvíli už svět šokují zprávy o vypálených Lidicích a Ležácích. Po smrti jsou i oba parašutisté. Se svými kamarády padli po hrdinném boji s mimořádnou přesilou Němců 18. června 1942.
A tak navždy zůstane posledním zápisem v deníku Jana Kubiše: „Dnes nejsem si jistý dnem, neb jest na mně požadován zvláštní úkol, úkol velice nebezpečný, ale nebojím se ho, jdu s chutí do práce a nezastaví mne ani to nejhorší.“
Českým vojenským místům dalo velkou práci utajit před vlastní politickou reprezentací, že jsou v tom zapojeni.