Po Kajínkovi by mohl prezident omilostnit i sebe

Ušmudlaní, propocení a vyprahlí muži se proplétali mezi komíny vystavěnými z krabic od pizzy. Lobotomizované tváře potažené krustou prachu a pylu. Kalné oči, jež by už dávno zmizely pod sinalými víčky, nebýt zásob energy drinků. Generátory elektřiny ukryté před žárem v křovinách a stínech karavanů mlely z posledního. Kemp se probouzel z letargie snad jen ve chvílích, kdy některý ze snědých chlapíků vytáhl pétanque nebo frisbee. A samozřejmě večer, jakmile se na grilu objevily první flákoty masa. značné potěše hlavy státu) láli do hyen, ale vzápětí lačně klikali na cokoliv s klíčovým slovem „Rýnovice“a vyhnali tak sledovanost kauzy k rekordním stropům.

Zde si dovolím krátkou odbočku. Někteří mediální experti, kteří zjevně v životě nebyli v terénu, kritizovali novináře, že prý glorifikovali Kajínkovu milost. Opírali se o záběry, kde parta televizáků bouchla šampaňské v momentě, kdy byl prezidentův verdikt oficiálně oznámen. Což bylo takzvanými odborníky s patřičným pobouřením odsouzeno coby žurnalistický projev sympatií k vrahovi. Kristepane! Taková absurdita. Nuže, lidé od novin neoslavovali Kajínka, nýbrž fakt, že už je konečně po všem a oni se mohou opět proměnit v civilizované osprchované bytosti.

No nic, zpět do Jablonce. Ze žaláře nakonec vyšel nikoliv zlomený poloslepý invalida, jak se očekávalo, nýbrž osvalený samolibec. Ztělesněná bodrost. Lidé se s ním objímali, hulákali mu do obličeje obdivuplná hesla. Dojetí by se ze vzduchu nad káznicí dalo ždímat. Stejně jako kapesníčky, které jen taktak lapaly slzičky štěstí. Nejedna mobilní baterie byla vybita náporem selfíček. Jen otěže studu bránily rozechvělým dámám, aby nezlíbaly hrdlořezovu býčí šíji. Kajínek podstoupil to vystoupení s výrazem baziliška.

Podobným, jaký známe z tváře Miloše Zemana, prezidenta, jenž majestát svého úřadu znectil řadou zlých činů. Propuštění Jiřího Kajínka, jímž na dálku ukázal vztyčený prostředník demokratické justici, je typickým příkladem. Potměšilý, populistický, nedůstojný úšklebek. Jízlivé gesto moci.

Oslavy, které rámovaly propuštění Kajínkovo, budou myslím namístě teprve v okamžiku, kdy se Miloš Zeman smiluje nad svou zemí. A také sám nad sebou.

Ve chvíli, kdy si udělí milost a odebere se na penzi.