„Výměnu semínek dělá lidstvo od pravěku“
Češi skoro zapomněli, jak správně pěstovat bylinky a zeleninu. Dostat je zpět do obrazu se snaží semínkovny založené na sdílení semen. PRAHA V době semínek z pytlíků lidé zapomínají, jak správně pěstovat zeleninu, kterou si hýčkali naši předci. Navrátit je ke kořenům se snaží takzvané semínkovny, které fungují na principu knihoven. Kdokoli si ze speciální bedničky může vzít semínka a vypěstovat bylinu či zeleninu. Po úrodě pak zase semínka vrátí. Projekt sdílení semínek do Česka přinesla botanička z Prahy Klára Hrdá. Přestože není jasné, kolik přesně lidí možnost využívá, je jisté, že obliba vlastního sázení roste. Jen v Praze je sedm semínkoven a další přibývají. První vznikla zhruba před dvěma lety, v srpnu roku 2015. Pak začaly vznikat další a ozývali se i někteří lidé, že něco podobného také dělali. Nyní je semínkoven po celé České republice kolem sedmdesáti a jedna je na Slovensku. Je možné, že jich je ještě více, ale jejich tvůrci nejsou s námi ve spojení. Další semínkovny pak mají vzniknout letos na podzim. Ještě s jarem jde o dvě vlny, kdy jsou semínka nejaktuálnější. Každá je unikátní, protože funguje nezávisle na ostatních a nikde není uvedeno, že tam něco musí být povinně. Nabídka vždy vychází z toho, kde se semínkovna nachází a kdo se o ni stará. Z mé zkušenosti lze však říci, že se v nabídce často objevují bylinky, divoké rostliny a letničky, které se dají dobře semenařit. Objevují se i různé zeleniny. V některých jsou staré odrůdy. Třeba na Moravě lze narazit na původní fazole. Ale každý kraj či vesnice měly dříve vlastní škálu odrůd. Některé jsou po dané lokalitě i pojmenovány. Bez rozdílu věku
Třeba bučkovec, fazole pojmenované po slovenské vesnici. Co se týče Prahy, tak s ní je spjatý celer pražský obrovský, který koluje mezi lidmi. Někdy si i píšou například osoby z Moravy do Čech o nějaké druhy a naopak. Jinak je ale starých odrůd nespočet a řadí se mezi ně takové, které existovaly předtím, než se začaly zavádět hybridy a moderní kultury. I kvůli jejich fungování vznikly semínkovny.
Aby se lidé dostali k odrůdám, které už se v obchodech neprodávají. Komerční sféra má tendenci nabízet takzvané F1 hybridy, což je typ osiva, který má nevýhodu v tom, že se nedá semenařit. Kdyby většina věcí na trhu byla takového typu, tak se staneme závislí na produkci skupin osivářů. A taková závislost není dobrá. Třeba nehybridní okurky už se nedají v obchodech sehnat. Já ji získala až od uchovatelů. Zabránit tomu, aby znalost semenařiny upadla v zapomnění. Dnes už to umí u zeleniny málokdo. Zatímco u bazalky nebo slunečnice to Seriál letní seriál a zajímavé trendy nové
každé pondělí.
není nijak těžké, rajčata nebo fazole už většině lidí dělají problémy. Semínkovna chce, aby tyto znalosti nevymizely, ale spíše se vrátily mezi lidi. Tak jednoduché to není. Jde o živé organismy a platí u nich nějaká pravidla. Pokud chcete jen vypěstovat květinu, tak k tomu sedí ve stručnosti váš popis. Jestli to ale chcete udělat dobře, jak se to dělalo dřív, aby byla zachována čistota odrůdy, tak jde o složitější proces. Aby člověku vždy nevyrostlo něco jiného, ale stále to stejné, je třeba si nastudovat správné postupy a pravidla. Ty lze vyčíst buď z knížek, nebo se zúčastnit kurzu. Vše funguje na důvěře, a tak je kontrola někde menší a jinde větší. Lidé ale k tomu přistupují zodpovědně, protože pokud tam budou dávat nekvalitní semínka, tak si je pak budou i zase brát. Vždy je třeba, aby byly všechny pytlíky, v nichž jsou semínka, popsány. Název odrůdy, co to je, ročník a další podrobné informace, kupříkladu kdy se daná plodina sklízí, kdy se má zasadit. Narazila jsem na to ve Francii, kde jsem nějakou dobu žila. Tam se lidé zase inspirovali v Americe, kde semínkovny fungují v rámci univerzit. Jinak výměnu osiva a hlídání si ho dělá lidstvo už od pravěku.