Ostrá facka přímo z nebes

Týmové autobusy Sky a Movistaru stály na včerejším startu 2. etapy Tour v německém Düsseldorfu sto metrů od sebe, u každého z nich však byla nálada úplně jiná.

U britského Sky vládla pohoda, vtípky a úsměvy.

Dva fanoušci čekali za nedalekým plotem s velšskou vlajkou. „Jaký jste měli víkend?“ptal se jich mechanik „nebeské“formace.

„Nebyl zlý. Přijeli jsme do Düsseldorfu a viděli Géčka

jak si obléká žlutý dres,“usmáli se. „Co víc si můžeme přát?“

Když pak 20 minut před startem etapy vylezla britská ekipa ve žlutých helmách z autobusu s úsměvy od ucha k uchu, ozval se ohlušující jásot a potlesk.

Opodál, u černého autobusu Movistaru, naopak jeho barva vystihovala náladu, která ve španělské stáji po sobotní časovce panovala. Byla pohřební. Pryč byli kolumbijští fanoušci, kteří jindy tak vydatně podporují Naira Quintanu, pryč bylo i kolo s číslem 29, které patří Alejandru Valverdemu. Když muži v tmavě modrých dresech se zeleným M na hrudi odjížděli na start, žádný z nich se ani neusmál. Hned první den závodu od největšího rivala dostali pořádnou facku.

Ještě předtím, v pátečním večeru, seděli dva jezdci z týmu Sky před startem Tour spolu na pokoji, v rukou müsli s jogurtem, a sledovali, jak angličtí „lvi“porážejí jihoafrické „pumy“v sérii Super Rugby. „Vlastně jsme při tom s Chrisem

o časovce vůbec nepřemýšleli,“přiznal Geraint Thomas.

Možná i proto oba potom prolétli propršenou düsseldorfskou trať a Thomas se stal prvním Velšanem v historii, který žlutý dres lídra Tour oblékl.

Totální triumf týmu v časovce dokreslili další tři cyklisté, kteří se vtěsnali mezi nejlepších osm: třetí Kiryjenka, šestý Froome a osmý Kwiatkowski.

„Teď z té naší převahy můžeme hodně získat, ukázali jsme ostatním týmům sílu,“řekl spokojený Froome. Co sílu, na úvodních čtrnácti kilometrech dali ostatním rivalům pořádný políček.

Že pořadatelé postavili „protifroomovskou“trasu Tour? Že trojnásobný šampion není v takové formě jako ve vítězných letech?

Hned úvodních 14 kilometrů stavělo tyto hypotézy na hlavu. Naopak, je to hlavně Movistar, kdo si po úvodním dni musel lízat rány. Quintana ztratil ve Valverdem svůj opěrný bod. Nyní se musí spolehnout hlavně na svůj taktický um a možné aliance proti týmu Sky, pro něž je rázem spoustu prostoru.

Nebyl to totiž jen Quintana, kdo z favoritů v sobotní mokré časovce na Frooma s Thomasem ztrácel drahocenné vteřiny.

Třeba Richie Porte, před závodem Froomův protivník číslo jedna v tipech sázkových kanceláří. Čekala se od něj skvostná časovka, vždyť na závodě Dauphiné, generálce před Tour, Britovi ujel o 37 vteřin! Jenže tato mu vůbec nesedla. Žlutý dres patří nebesům...

Hodinu před startem si trať naposledy projel v týmovém autě BMC za parťákem Nicolasem Rochem. „Asi to nebyla ideální volba,“přiznal po závodě.

Ir totiž podobně jako Valverde, Ion Izaguirre a mnozí další skončil na zemi. Také proto se Porte rozhodl neriskovat a na Frooma nyní ztrácí 35 vteřin.

Ještě větší ztrátu nabrali Fabio Aru, Alberto Contador nebo Romain Bardet. „I proto nám teď nezbývá než riskovat,“tvrdí za všechny Contador.

Když před 22 lety začínala Tour časovkou v okolí Saint-Brieucu, jistý Miguel Indurain pozoroval, jak se nebesa rozevřela a padá z nich obrovské množství vody.

O pár chvil později na obrazovce spatřil, jak jednu z nebezpečných a vodou smáčených zatáček nevybral favorit Chris Boardman a zmizel v bariéře. Rozhodl se neriskovat, místo časovkářského speciálu si vzal klasické kolo, prologem projel bez větších ztrát a o tři týdny později přijel do Paříže ve žlutém trikotu.

Chris Froome byl v sobotu v podobné pozici.

Také startoval do úvodní etapy jako obhájce titulu až jako poslední. Také viděl, jak Alejandro Valverde v levotočivé zatáčce padá, míří do bariéry a do nemocnice. Tady však paralela s Indurainem končí, alespoň prozatím.

Dvaatřicetiletý Brit nesáhl po klasickém kole, ba co víc, na tom časovkářském v zatáčkách riskoval a vyplatilo se mu to. Ví, že pokud chce na letošní trati, která vyzývá k útočnému stylu závodění, vyhrát, bude odvahu potřebovat.

Zároveň si uvědomuje, že se každý den může stát cokoliv. Tak jako ve včerejší etapě, kdy jeho tým najel do jedné z mokrých zatáček 31 kilometrů před cílem v popředí pelotonu, ale Frooma i další jezdce sejmul padající cyklista týmu Kaťuša.

Tentokrát bez vážnějších následků. Zatím...

Po celém dni, kdy jeho dres s českou trikolorou skrápěl déšť, dorazil Zdeněk Štybar do cíle druhé etapy Tour v prosluněném belgickém Lutychu a nebylo to jen slunce, které mu vykouzlilo na tváři úsměv.

Spěchal za týmovým parťákem Marcelem Kittelem, v tu chvíli sedícím na nábřeží Maasy a plakajícím.

Vždyť jen kousek od německých hranic vyhrál druhou etapu Tour. I díky Štybarovi, který na posledních kilometrech usilovně tahal tempo.

Český cyklista spolu s Philippem Gilbertem, Matteem Trentinem a Fabiem Sabatinim pomohli vytáhlému Němci na nohy, objali ho a v obležení reportérů hlasitě zařvali. Přesně takhle to chtěli! Vyhrát úvodní sprinterskou etapu a pak mít klid na další tři týdny.

„A ono se to fakt povedlo. Před startem jsme tomu věřili. Věděli jsme, že je na tom Marcel dobře, a on to potvrdil. Dneska to bylo ideální,“zářil český cyklista, na kterého už v tu chvíli volal zpoza zábradlí dvouletý syn Lewis.

„Jdu za ním, pojďte se mnou,“zavelel Štybar.

Kolo opřel o jedno z aut a spěchal za rodinou. Políbil manželku Ine, vzal si malého Lewise, který hned ukázal na oblohu.

„Nooo, to je helikoptéra, viď? Teeeda,“zářili oba Štybarové štěstím. Na letošní Tour působí český šampion uvolněně. I díky rodině, která ho na ní doprovází – v první etapě otec Zdeněk, v té druhé manželka se synem.

„Jsem rád, že tady jsou. Byl jsem dlouho na závodech, tak jsem rád za jakoukoliv chvíli, kdy můžu mít Lewise v náručí,“říká 31letý Čech.

I pro Štybarův Quick-Step je to zatím snová Tour. A dnes navíc může být ještě zářivější – třetí etapa končí na téměř dvoukilometrovém klasikářském stoupání v Longwy. A to sedí jak Zdeňku Štybarovi, tak Philippu Gilbertovi.

Na koho z nich se pojede?