Jak dál s KLDR? Západ nemá moc dobrých možností

PCHJONGJANG Po úterý je svět zase o něco nebezpečnějším místem k žití, než dosud býval.

Úspěšný test severokorejské mezikontinentální balistické střely, jež by jednoho dne mohla donést jaderné hlavice na území USA, oživil výzvy k vojenskému zásahu proti provokující Kimově říši.

Nukleární ambice Pchjongjangu, jež až dosud mohly být pro washingtonské byrokraty poněkud abstraktním tématem, se náhle zhmotnily v celé své naléhavosti.

Donald Trump se včera v Polsku spokojil s tím, že zkoušku severokorejské rakety označil za „hanebné jednání“, jeho velvyslankyně v OSN Nikki Haileyová šla dál a varovala před možnou vojenskou reakcí. Téma Severní Koreje a řešení jejího jaderného a raketového programu navíc čím dál víc odděluje Západ v čele s USA na straně jedné od Ruska a Číny na straně druhé.

Co tedy s tím? Zní otázka za milion dolarů. Často se objevují úvahy o „chirurgickém úderu“, který by způsobil minimální vedlejší škody. Při bližším pohledu je však zřejmé, že jde o bájivou iluzi. Řada vojenských analytiků varuje, že takovýto útok by mohl vést k otevřenému konfliktu a nepředstavitelnému válečnému běsnění s miliony obětí.

Pro takové úvahy je dobrý důvod. Téměř polovina obyvatel Jižní Koreje žije v okruhu do 100 kilometrů od demilitarizované zóny, metropole Soul je v dostřelu tisíců raketometů a děl ukrytých podél hranice.

Kim Čong-un disponuje balistickými střelami, zásobami chemických, biologických a také jaderných zbraní. Jen málokdo si myslí, že by se rozpakoval ničivý arzenál použít, pokud by usoudil, že je bezprostředně ohrožena jeho moc či život.

USA se nemohou spoléhat ani na to, že by se jim podařilo cíleně zničit severokorejské vedení. Neúspěšná snaha zabít Saddáma Husajna v prvních týdnech invaze v roce 2003 či desetiletí marných pokusů dostat kubánského vůdce Fidela Castra, jsou jen dvěma příklady, jak těžké to může být.

Proti KLDR ovšem nezafungovaly ani dosavadní sankce. Samotnému Západu se zkrátka nedostává dobrých možností, jak umravnit Kim Čong-una. Snad s výjimkou jasné a pevné domluvy s dalšími důležitými hráči – Čínou a Ruskem. To by ovšem tyto mocnosti musely opravdu chtít.