Když průzkumy čechrají nervy politiků

Jakou moc mají předvolební průzkumy? Poslední dva měsíce ukazují, že velkou. Šéfovi hnutí ANO Andreji Babišovi dodávají sebevědomí, že má vítězství v kapse. Pravda, chce to ještě natočit dětem pár zmrzlin a nechat se vyfotit na nějakém letním festivalu, ale v zásadě nikdo nemá šanci mu byť jen konkurovat. Dlouhodobě druhá ČSSD si mohla namlouvat, že přijde zázrak a bude první, takže s Bohuslavem Sobotkou stále lakovala prohnilou fasádu. Až přišel průzkum TNS Kantar pro Českou televizi, který ukázal, že spíš než první skončí čtvrtá a ze superlídra Sobotky se stal jen dosluhující premiér, a povstali první muž strany Milan Chovanec a volební lídr Lubomír Zaorálek.

A teď průzkum stejné agentury čechrá nervy ambiciózní koalici lidovců a Starostů. Zatím zaznívají jen nespokojené hlasy jednotlivců, kteří si chtějí spíš veřejně ulevit. Jako senátor Michael Canov ze Starostů nebo lidovecký hejtman Jiří Čunek.

Oba vyslovili myšlenku, že než riskovat nepřekročení desetiprocentní hranice ve volbách a propadnutí všech hlasů, bylo by lepší formálně změnit současný formát koalice dvou stran na pakt lidovců s podporou Starostů. Pak by stačilo získat jen pět procent hlasů. Vedení lidovců a Starostů, které už rozjelo společnou kampaň a věří, že koalice může dosáhnout kolem patnácti procent hlasů, si takový způsob uvažování pochopitelně nechce připouštět.

Ostatně obě strany si nezávisle na sobě nechaly udělat své průzkumy – a ty říkají, že 11 až 13 procent hlasů je skoro jistých a je tu potenciál získat až 23 procent. Tak proč ukazovat voličům, že se klepeme o dvouciferný výsledek, když nakonec můžeme ještě konkurovat třeba i hnutí ANO – mohou si pro sebe říkat Pavel Bělobrádek s Petrem Gazdíkem.

Dosud oba předsedové stran nepřesvědčivé výsledky v průzkumech omlouvali tím, že agentury jen sečetly hlasy KDU-ČSL a STAN. Ale až se na volebních lístcích objeví koalice, bude to jiné. Protože ta může přilákat i voliče, kteří by třeba lidovcům dali hlas, jen mají obavy, že její lidé budou brojit proti potratům. Anebo by volili Starosty, kdyby nešlo o vyhozený hlas. To vše dohromady by mělo v kombinaci s velkou společnou kampaní zafungovat. Ale jde to pomalu. Už teď se čekaly o dost lepší výsledky než 7,5 procenta z průzkumu TNS Kantar.

A obtížná situace je to hlavně pro Bělobrádka. Početná základna jeho strany už v roce 2010 zažila, jaké to je vypadnout ze Sněmovny. Nejde o to, že nemáte ministry a poslance. To sice leckoho štve, ale jde o marginální starost ve srovnání s dalšími. Najednou skoro nikoho nezajímáte, před volbami se o vás nepíše, do strany proudí méně peněz, takže na kampaň, která by to změnila, nemáte a talentovaní politici se k vám nehrnou, protože necítí perspektivu. Členská základna ztrácí motivaci. Prostě průšvih. Asi i proto se nikomu kromě lidovců v polistopadové historii nepodařilo po opuštění Sněmovny se do ní znovu dostat.

Tohle vše teď riskují. A část členské základny při pohledu na průzkumy, v nichž KDU-ČSL, pokud by šla sama, získá pohodových šest až osm procent hlasů, Bělobrádkovi říká: Risk se Starosty nám nestojí za to. Pojďme s nimi do voleb, ale ne za cenu toho, že skončíme mimo Sněmovnu.

Bělobrádek ví, že to má pod kontrolou, protože jeho odpůrce Jiří Čunek proti němu na sjezdu kandidoval na předsedu a zcela propadl. Jenže taky ví, že nejde jen o něho. Čas na finální rozhodnutí, zda jít do voleb jako koalice, má do poloviny srpna, kdy se odevzdávají kandidátky. A pokud se do té doby neobjeví pár důvěryhodných průzkumů, co ukážou, že koalice jde přinejmenším nahoru, asi bych se i vsadil, že nakonec zvítězí opatrnost.