Kim odpískal „útok na Guam“, který ani neměl být

WASHINGTON, PCHJONGJANG Divadlo skončilo. Kim zatáhl oponu slovy, že „útok na ostrov Guam“se odkládá.

Přestože tohle divadlo hrají Severokorejci zhruba každé tři čtyři roky a rozhodně vždy po nástupu nového amerického prezidenta, aby si ho potěžkali, zbytek světa opět skočil na háček.

Udělal to s radostí.

A tak se několik dnů skoro všichni tvářili, jako by šlo o reprízu kubánské krize. Zcela vážně padalo, že jde o nejvážnější jaderné napětí od konce studené války, i když KLDR hrozila ostřelováním Guamu naposledy před pouhými čtyřmi roky.

Ale je léto, Kim i Donald Trump to potřebovali jako sůl – a média taky, protože změna je život.

Slova, která v krizi padala, byla mnohem bombastičtější než skutečná hrozba.

Ponechme stranou fakt, že KLDR by podle výsledků dosavadních testů Guam sotva trefila. Kimův výrok, že bude střílet kolem něj, lze brát jako šikovné alibi pro případ, že by ho logika eskalace donutila vypustit šípy a ty by létaly mimo.

Ale to bylo nepravděpodobné, jelikož Kimova i Trumpova silná slova byla ve skutečnosti určena jiným uším, než se tvářila. Byl to konflikt pro domácí publikum. Trump zoufale potřebuje situaci, v níž by se mohl poprvé předvést jako rázný prezident, jehož činy bude schvalovat a kvitovat většina Ameriky. Pocit válečného ohrožení je ideální situace, zvlášť když na KLDR mají USA už vypěstovaný podmíněný reflex. Podobně to bylo s Kimem: rád se doma taky blýskne, pocit akutního ohrožení dovoluje utáhnout šrouby a držet hlavy poddaným u země.

Ale ve skutečnosti ani jedna země ozbrojený konflikt nepotřebuje. Kim dobře ví, že nemá šanci a Američané by ho smetli. Pokud nechce za svým režimem prásknout dveřmi soumrakem bohů, musí se mu vyhnout. Také Amerika válku nemůže chtít. Kdyby došlo k atomové přepršce, což je docela možné, svět by na odstranění Kima koukal paradoxně dost kysele, protože by taky absolvoval podstatně zvětšený Černobyl. Vzhledem k asymetrii síly obou zemí by vítězství s jadernými následky vypadalo jako příliš draze zaplacené zboží. Něco, co Amerika nemusela možná kupovat a co šlo při troše šikovnosti zařídit lépe.

Možná ano, možná ne. Nikdo neví, co dynastie Kimů přesně chce. Obvykle to však bývá tak, že když se zdá, že vyhrožuje, ve skutečnosti vydírá.

To je rozdíl. Výhrůžkami by Kim zastrašoval ostatní, zatímco vydíráním se dožaduje pozornosti. Chce jednání, aby zvýšil doma vlastní důležitost. Chce zboží a potraviny, aby mu poddaní nevymřeli. A hlavně chce garantované přežití, protože každý stalinistický režim je paranoidní. Zatímco okolí má pocit, že ho KLDR ohrožuje, KLDR věří, že všichni nezamhouří oka pro samé přemýšlení, jak jí zakroutit krkem.

Takhle to půjde donekonečna. Je to riziková hra. Funguje už desítky let, ale už příště se může vymknout. Ani teď není jasné, jestli Kim stiskl knoflík Vypnout, nebo zda zmáčkl jen tlačítko Pauza.

Jasné je jen to, že divadlo bude mít další reprízu.