Králíčkův kubismus Pražané odmítali
Architekt Emil Králíček se nebál secese ani kubismu. Jedinečným dokázal udělat i kandelábr
prAHA Nenápadný skvost, dům Diamant v centru Prahy, anebo světový unikát v podobě kubistického kandelábru. I to náleží k dílům pozapomenutého architekta Emila Králíčka, od jehož narození uplynulo 140 let.
Se secesí, ale také s kubismem je spojena většina děl rodáka z Německého, dnes Havlíčkova Brodu. „Králíčka tento styl zaujal. Nebyl však tak radikální jako Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol nebo Vlastislav Hofman ze Skupiny výtvarných umělců, kteří nový směr propagovali. Králíček si z kubismu vzal jen některé prvky, které pak aplikoval na svých stavbách,“uvedl architekt Zdeněk Lukeš.
Parcelu na rohu Lazarské a Spálené ulice proti komplexu Zemského soudu a v sousedství barokního kostela Nejsvětější Trojice, jehož projekt vzešel z dílny slovutného Kiliána Ignáce Dientzenhofera, zakoupil na počátku 20. století lékárník František Schnöbling. Investor měl zájem o architekta zvučného jména. Zakázku na projekt chtěl svěřit rodákovi z haličského Lvova a absolventu vídeňské Akademie výtvarného umění Fridriechu Ohmannovi. Šlo o renomovaného tvůrce, který se i v královském hlavním městě Praze mohl pochlubit řadou pozoruhodných projektů. Husitská kaple
„Podílel se například na plánech plodinové burzy na Senovážném náměstí, paláci Assicurazioni Generali na rohu Václavského náměstí nebo na divadle Varieté (dnes Karlínského),“uvedl historik umění Emanuel Poche. Na Schnöblingovu zakázku však Ohmann neměl čas. Přijatelné řešení obratem nabídla renomovaná stavební firma Matěje Blechy. Plány zpracoval její šéfprojektant Emil Králíček.
Nešlo rozhodně o špatnou volbu. Králíček za sebou neměl sice prestižní školy, ale kromě solidního vzdělání měl znamenitou praxi. V té době se mohl chlubit například spoluprací na projektu budovy Muzea hlavního města Prahy anebo staveb v německém Darmstadtu.
Až do té doby se ale jeho tvorba nesla v duchu rostlinné či geometrické secese. Tak pojal na počátku 20. století například Blechův nájemní dům v Novém Městě pražském anebo kostel sv. Vojtěcha na libeňském předměstí.
Jenže dům, jenž získal jméno Dimant, měl mít již punc nového uměleckého slohu, kubismu. V roce 1912 proto navrhl objekt, ozdobený motivy krystalu. Vázy, žerď, lampy a další prvky, které zdobí fasádu a interiér domu, vznikly z umělého kamene a kovu. Králíček šel ještě dál a propojil moderní dům se sousedním barokním chrámem. Použil k tomu sochu Jana Nepomuckého, pocházející pravděpodobně z ateliéru Michala Jana Brokoffa. Nad ní vyklenul kubistický oblouk. To, co dnes experti oceňují, před sto lety vzbudilo odpor. Proti propojení baroka a kubismu protestovalo tehdejší vedení Klubu Za starou Prahu. johánek a kubismus
Diamant se mohl pochlubit nejen originálním projektem, ale také zajímavými nájemníky. Žil v něm například spisovatel a diplomat Adolf Hoffmeister. A za svého pobytu v Praze se zde zdržel ruský básník Vladimir Majakovskij.
Také za dalším Králíčkovým projektem v centru Prahy stála apotéka. Blechova firma dostala též zakázku na Adamovu lékárnu na spodním konci Václavského náměstí. I tam se na projektu podílel Emil Králíček. „Jedná se o řadový pětipatrový dům prostupující hloubkou domu s čtyřkřídlovou dispozicí se středním dvorkem, v přízemí zastřešeným,“uvádí architekt Michal Kohout. Dům nese prvky secese, moderny i kubismu.
Se zrodem Adamovy lékárny však souvisí i světový solitér za zadní částí domu, vedoucí do Jungmannova náměstí. Blechově firmě pražský magistrát zároveň se stavbou přikázal, aby tento nevzhledný a zastrčený kout centra Prahy upravila.
Králíček se rozhodl plácek rozzářit. Ovšem místo standardní litinové lampy sem umístil kubistickou lucernu z umělého kamene. Šlo o opravdový unikát. Tehdejší tisk ale ironicky podotýkal, že celek vypadá, jako kdyby byl poskládán z pivních sudů a dělal reklamu vedlejší hospodě U Pinkasů. „V souvislosti s lucernou se původně také uvažovalo o autorství Wlastimila Hofmana,“uvedl Emanuel Poche.
Blechova firma a její tvůrce Emil Králíček se podíleli také na dalších zajímavých stavbách. Krátce před velkou válkou si sbor Českobratrské církve ve městě Žižkově zakoupil pozemek v Prokopově ulici. Na místě někdejší těžby písku, zavezené sutí z pražské asanace, vznikl svatostánek kombinující styl secese a kubismu.
Ve 20. letech Králíček pracoval pro firmu Šolc. V březnu 1930 dvaapadesátiletý architekt spáchal sebevraždu. Pravděpodobně z rodinných a ekonomických důvodů.