Já Piráty založil, ona o nich psala, teď jsme poslanci
Vyrůstali spolu, pak se jejich cesty rozdělily a teď se bratr a sestra sešli jako dva poslanci za Piráty. Co od toho Olga Richterová a Mikuláš Ferjenčík očekávají?
Oslovují se navzájem Miki a Olča a od října budou sedět společně v poslaneckých lavicích za Českou pirátskou stranu. Olga Richterová i Mikuláš Ferjenčík už mají zkušenosti z komunální politiky, protože oba jsou opozičními zastupiteli. Mikuláš Ferjenčík na magistrátu a jeho sestra v Praze 10.
„Člověk v opozici zmůže kulové. Může otevírat radnici zvenku, ale stále ještě není uvnitř,“popisuje svoji opoziční práci Olga Richterová a předpokládá, že ve sněmovní opozici dopadnou Piráti podobně.
Já jsem chtěl být legotechnikem, což je vtipné v kontextu našeho soudního sporu s firmou Lego (Piráti využili v jednom předvolebním klipu figurky podobné těm z Lega – pozn. red.). A ještě jsem chtěl také být majitelem fotbalového klubu. Fakt? Čím jsi chtěla být ty, Olgo? Já jsem především vždycky říkala, že nechci učit. Samozřejmě jsem pak učila na vysoké škole a hodně mě to bavilo. Od dvanácti jsem také vedla v sekundě vášnivé politické diskuse.
Přesně tak. Měli jsme tam vášnivé příznivce ODS a já už tehdy byla stoupenkyní liberálnějšího proudu, tak se mě ptali, co mám s tou Unií svobody. Od vzniku relevantnější Strany zelených jsem se začala víc zajímat o ni. Ale v životě by nás nikoho nenapadlo, že může být politika naší profesní dráhou. Já jsem ji zakládal. Já jsem ji zpočátku pozorovala. Napsala jsem blog o Pirátech v Respektu. Bylo to hodně čtené, protože nikdo nevěděl, co to má být, a já měla informace přímo od zdroje. Mně se líbila myšlenka internetově organizované strany. Strany z analogového světa mají hrozný handicap. Směju se, když ČSSD dělá vnitrostranické referendum a straníci jí posílají ty dopisy. U Pirátů mají všichni členové elektronickou identitu. My jsme asi jediná strana v historii Česka, co vznikla odspoda. Ty ostatní buď založil byznysmen, nebo zhrzený straník, který se odštěpil.
Já jsem k Pirátům vstoupil v roce 2009 – na sjezdu, který se konal v Průhonicích, ale ne v sokolovně. (Tam často úřaduje a pořádá jednání Andrej Babiš – pozn. red.). ANO vzniklo dva roky po nás.
A Piráti vznikli pár měsíců před TOP 09. Já jsem v té době byla registrovaný příznivec. Co mi ale přijde příznačné pro českou politiku, brala jsem to jako krásný, leč utopický projekt. V roce 2013 až 2014 jsem Piráty sledovala intenzivněji a posléze do strany vstoupila. I proto, abychom do komunálních voleb šli s jejich podporou.
S tou řepkou to je hlavně obrovská pravda. Upozorňovat na zločin s biopalivy by se mělo v každém rozhovoru. Legalizace konopí by představovala možnost, jak s tou půdou nakládat. Neříkám ale, že bychom to měli tlačit nějak zásadně. Ale je to jedna z našich dvaceti priorit.
Berte to jako nadsázku. Ale nemyslím si, že by s tím naši voliči měli problém. S tím NATO to bylo slabší. František Kopřiva se nechal nachytat. Když se podíváte na jeho výrok věcně, tak říkal, že Turecko je průšvih, Donald Trump je průšvih a Evropa by se měla zamyslet, jak v NATO posílit evropský pilíř. Bylo to od něj ale mediálně nezvládnuté. Paradoxně, Franta Kopřiva je jedním z nejvíc proevropských pirátů, které znám. My jsme v reakci na to udělali základní mediální školení pro poslance.
Mně přijde nejdůležitější přijmout realitu. Miki i já jsme dostali velkou lekci pokory v opozičních rolích. Člověk je sice zvolený, ale zmůže kulové. Může otevírat radnici zvenku, ale stále ještě není uvnitř. Ale to je hrozně těžké, protože pro spoustu lidí už jsme ti, kdo jsou uvnitř a už by měli věci měnit, ale ono to nejde. Svým způsobem je tohle podobná role. Jsme uvnitř, budeme hlasovat. Současně jsou však počty hlasů rozdané tak, že realistické šance zabránit domluvě ANO, KSČM a SPD jsou malé.
Naši voliči neočekávají, že bychom měli obětovat Českou pirátskou stranu jen proto, aby Tomio Okamura neměl vliv na vládu. Očekávají od nás, že se nenecháme opít rohlíkem ústupků a setrváme na svých slibech.
Je to tak. Záleží na tom, jestli člověk akceptuje pravidla starých struktur, nebo ne. Mně se stalo mnohokrát, že jsem přišel za úředníkem, on mi slíbil dokument, a pak mi ho nedodal. Když to dám písemně, tak mu začas nic jiného nezbude. My se snažíme s nimi vyjít a žádat neformálně, ale ta úspěšnost je prostě menší. Sourozenci ve Sněmovně
Mikuláš Ferjenčík
Co mě nejvíc překvapilo, je to, pod jak velkým drobnohledem jsou výroky poslanců třeba ve vztahu k jiným stranám. Náš předseda Ivan Bartoš řekne vyjádření k nějaké hypotetické situaci a hned jsou z toho titulky novin. Nebo když Miroslav Kalousek navrhl blokovat Sněmovnu, je neuvěřitelné, jak člověk takovým plácnutím do vody ovládne mediální prostor.
Když jsem potřebovala pomoci s kočárem do tramvaje, hned se na mě někdo usmál a ptal se, jestli už mám chůvu, jak někde četl. Na to není jiná příprava než hození do vody. Lidi vás zkrátka začnou poznávat.