Zeman už není ten bourák, který před lety vyhrával debaty
Televizní diskuse vše rozhodnou. Miloš Zeman je jeden z nejlepších rétorů v zemi. Nezkušeného Jiřího Drahoše si před kamerami namaže na chleba. Podobných názorů teď můžeme slyšet spousty a přinejmenším v prezidentově okolí tomu skutečně dost lidí věří.
Všichni mají před očima, jak Zeman před pěti lety vykoupal Karla Schwarzenberga v otázce Benešových dekretů. Když se k tomu přidala jeho schopnost mluvit zábavně k masám a sebevědomí, s kterým mohl rýt do špatně artikulujícího ministra nepopulární vlády, nebylo divu, že z pozapomenutého politika se rázem stala hvězda.
Jenže od té doby uplynulo pět let, během kterých Zeman na první pohled zestárl tak o patnáct. Kdyby teď, ve svých třiasedmdesáti, seděl vedle osmdesátiletého Schwarzenberga, už by to na nějaké velké utahování z toho, jak se jeho oponent naobědvá a pak usne, nebylo.
A prezident má za sebou také pět let, během kterých nebyl vystaven pořádné diskusi. Na náměstích sice občas pichlavý dotaz slyšel, ale na obtížnější polemiku nedošlo. Ani v pořadu jeho věrného konferenciéra Jaromíra Soukupa. Zemanovo okolí dělalo v posledních letech vše pro to, aby prezidenta uchránilo před nepříjemnými názory, byť od lidí, kterých si on sám váží. Mnozí Zemanovi přátelé, třeba z pověstné vlády sebevrahů, si občas postesknou, že domluvit si schůzku je kvůli jeho suitě skoro nemožné.
A hlavě státu tento nedostatek sebereflexe chybí. Naposledy to bylo vidět minulý týden při zahájení oslav ke stému výročí vzniku republiky. Zeman mimo jiné prohlásil, že Alexander Dubček patří mezi ty, kteří se v roce 1968 „podělali hrůzou“.
Říct toto o muži pražského jara, který představoval pro mnohé občany Československa hrdinu a naději na lepší zítřky, muži, který sice nakonec podepsal ponižující moskevský protokol, ale těžko si někdo z nás může představit, jakému nátlaku a vyhrožování předtím čelil – to chtělo skutečně velkou dávku arogance hraničící s buranstvím.
Na to, jak česká společnost vnímá Dubčeka, se shodou okolností koncem loňského roku ptala agentura Median a výsledek byl jasný – většina ho považuje za kladnou osobnost. Mezi pamětníky ve věku nad 60 let ho pozitivně vnímá dokonce více než 80 procent lidí.
Tím se vracíme k Miloši Zemanovi. Kdyby měl kolem sebe lidi, kteří by mu dokázali říct i nepříjemné věci, podobný výrok by nejspíš nevypustil. A když už, měl by ho náležitě podložený a užil by ho asi při úplně jiné příležitosti než na oslavě.
Zeman a jeho okolí jednoduše zaspali pod dojmem toho, že stačí, aby prezident někde vystoupil, zopakoval letitý fórek o Claudii Schifferové nebo vyskloňoval slovo nepřítel, a všechno zase bude fajn.
Nebýt matematických propočtů, které ukazují, že Zeman může s Drahošem v druhém kole prohrát, patrně bychom byli dál svědky „nekampaně“, kterou prezidentovi vede spolek jeho přátel. Nyní se tedy konečně začalo něco dít a bude zajímavé sledovat, zda Drahoš ustojí Zemanův tlak na čtyři televizní debaty, byť do nich původně prezident nechtěl chodit a pak tvrdil, že dvě budou stačit, protože tři už by diváky nudily.
Dost možná by však Drahošovi stálo za to udělat na poslední chvíli kompromis a říct, že kromě České televize a Primy půjde se Zemanem diskutovat i na Novu. Protože prezident má jistě v záloze víc bonmotů a slovních kliček, ale už to není ten bourák, který dominoval před pěti lety. Když teď půjde z jedné debaty do druhé, jeho aura může brzy zhasnout.