Mikropříběhy z procházek za volbami
Kvolbám chodíme s manželkou pokaždé v pátek kolem osmé deváté večer do nedaleké základní školy. Celé ty roky se všemi možnými volbami, které se v Česku odehrávají, to byla víceméně nuda. Dojít prázdnou ulicí k prázdné škole, podepsat se, vhodit lístek a prázdnou ulicí se zase vrátit domů. Jediné vybočení mi kdysi dávno přinesla členka komise, která se mne ptala: „Nejste vy z novin? Hm, a to opravdu bydlíte tady???“dodala s opovržením, jako kdybychom se potkali někde ve slumu.
Posledních několikero voleb to je jinak – myslím, co se týče voleb jako takových, ze slumu jsem se zatím neodstěhoval.
Nevím, jestli je to kvůli tomu, že k českému volebnímu koloritu začalo patřit to, že volby se u nás pravidelně vyhrocují, takže lidé mají větší potřebu podpořit svou frontovou linii, či kvůli tomu, že lidi prostě více oslovilo něco jako občanská odpovědnost, každopádně ulice i škola jsou plnější. A vy můžete zažít zajímavé mikropříběhy. Na školních chodbách se toho takhle při volebním večeru děje celkem dost, plus už ke třetím volbám chodíme se psem, takže když volí manželka, zevluju před školní brankou a mám čas se dívat kolem sebe i tam…
Slyšel jsem starší manžele, kteří šli k volbám kousek přede mnou, a žena říká muži: „Tak koho jsi mi tam vybral?“„Komunisty.“„Tak jo...“Poslouchal jsem i jiný pár: „Dám to tomu mladému.“„Kterému?“„Je tam jen jeden...“„Hilšer?“„Hilšer... Nebo Fischer?“„To je děda.“„Tak tomu prvnímu.“Kolem Marka Hilšera se strhla i hádka: „Určitě je lepší než ten tvůj Horáček.“„A to jako čím?“„Vším.“„Čím vším?“„Vším.“„Ty máš vši!“Zapůsobil na mne i kmet, který před školou rozdával rady:
„Koho volíte? Ale ne… nerozmyslíte si to? Máte minutku? Něco vám povím…“
Radu potřeboval i pár na křeslech na školní chodbě nad narychlo rozloženými lístky:
„Prosím tě, vždyť všechny ty lístky jsou umaštěné!“„Tam ti dají nové…“„Jak jsi je mohl takhle zmastit, to jsi na nich svačil?“
„Prosím tě, neřeš to, už sis konečně vybrala?“„Ne! Všichni jsou mastní!“S rozhodností bojoval i muž, který šel s lístkem po chodbě, zastavil se, kousek se vrátil, obrátil se, šel ke třídě, zůstal stát, otočil se, mávnul rukou a řekl: „Kašlu na to, nejdu tam…“a rázným krokem odpochodoval zpátky. Odvolil jsem a potkal ho znovu – asi mu to nedalo…
Někdy se k volbám nachomýtnou také děti: „Tati, a koho volíš ty?“„ODS.“„A maminka?“„Ani se neptej.“Děti rovněž rády házejí obálky do urny: „To je urna jako rakev?“„Ne, urna jako schránka.“„Schránka, jako když posílám dopis Ježíškovi...“„Už to tam hoď…“„Tak papá, pane prezidente…“No tak jo – v osudí zůstali jen dva kandidáti a dnes se hraje naposledy. Kdo z nich udělá papá, budeme vědět už odpoledne.