Na zamořené půdě si v Africe běžně hrají děti
Začalo to pěstováním kávy. Na konci byly hromady pesticidů, které se používaly na plantážích při hubení škůdců. V likvidaci zátěže pomáhají i čeští odborníci.
Malý africký ostrov Svatý Tomáš v Guinejském zálivu je typickým zemědělským státem. Na pěstování kávy, kakaa či banánů je místní ekonomika závislá. Je to však také místo, kde se hromady bílého prášku postupně mohly dostat nejen do půdy kávových plantáží, ale možná i do vod místních toků.
Likvidaci této staré ekologické zátěže na ostrově zajišťují čeští odborníci. „Podstatou věci bylo odstranit to, co je ve skladech. Podle předchozích analýz je to pesticid DDT a jemu příbuzné látky. Ty je potřeba přebalit a převézt do spalovny nebezpečných odpadů,“vysvětluje geolog Ondřej Urban ze společnosti Dekonta, který má s Janem Kukačkou a dalšími kolegy projekt na starosti. Kukačka: Sami mezi sebou si na to téma taky někdy děláme srandu, jenže když si člověk uvědomí, že pesticidů je neskutečné množství a my známe účinky třeba patnácti těch nejrizikovějších… Toxikologické účinky jsou totiž pořád tématem odborného zkoumání u dalších tisíců druhů pesticidů. Látky, které se používají pro zvyšování produkce v zemědělství, jsou směsi, tedy x druhů pesticidů. Zatímco v Evropské unii je možné používat jen to, co je opravdu prozkoumané, v Africe legislativa není. Tam se z ekonomických důvodů používá to, co je nejlevnější. Tím pádem se do potravního řetězce i životního prostředí může dostat to, co má rizikové účinky na zdraví lidí, ale říct na sto procent, že je to škodlivé, nikdo nemůže. Urban: Průběžně kontrolujeme výzvy, ať už české rozvojové spolupráce, nebo OSN. V případě Svatého Tomáše projekt financuje UNIDO, to je mezinárodní organizace OSN pro průmyslový rozvoj. Stockholmská konvence z roku 2001 totiž zavazuje státy eliminovat ze životního prostředí perzistentní látky, mezi které náleží právě pesticidy, dioxiny či polychlorované bifenyly. Zjistilo se, že všechny tyto látky jsou riziko pro lidské zdraví, jsou karcinogenní.
Kukačka: Předmětem práce byly dvě lokality, hot spoty, tedy místa, kde jsou pesticidy skladovány. V případě Svatého Tomáše a vesnice Monte Café jsme nalezli kromě pesticidů i hnojiva, která se pravděpodobně používala pro pěstování kávy a kakaa. Je potřeba tyto staré zásoby odborně odstranit. Až toto vyčistíme, může se jít do životního prostředí, tedy čištění půdy a podzemních vod bude ve druhé fázi. Terénním průzkumem jsme zjistili, že v okolí zhruba 150 až 200 metrů čtverečních skladu v Monte Café je kontaminovaná půda v hloubce asi deset centimetrů. Děti po té půdě chodí bosy a jsou s ní v bezprostředním kontaktu. Hned vedle je školka a ony i vdechují kontaminovanou zeminu.
Urban: Teď právě jsme ve fázi podpisu dodatku, že by se projekt navýšil. Představte si, že v okolí je kontaminovaná zemina, ta se ale preventivně překryje fólií jako izolační vrstva. Na to se dá asi dvacet centimetrů čisté zeminy, která se zatravní. Je to dočasné řešení. Tím ale bude eliminován transport pesticidů vzduchem. Urban: Pokud není extrémně kontaminovaná, ukládá se na skládku, ale na Svatém Tomáši žádná oficiální není. Tam všechen komunální odpad házejí do místní strouhy, což není vhodné řešení. Je to hra s časem, tamní ministerstvo životního prostředí připravuje výstavbu zabezpečení skládky. Nicméně je to Afrika, to je na dlouhé lokte. Urban: Nejvíc nás fascinovaly právě „skládky“. Ty, jak je známe my, tam nejsou, všechno se hází do nějaké rokle, kde protéká potok, takže historicky docházelo k tomu, že pesticidy se házely do těchto míst. Jedna věc jsou rozstříkané pesticidy na políčkách, druhá věc je, že rizikové látky končily v takovýchto skládkách, kde byly vymývány vodním tokem a dostávaly se dál do potravního řetězce.
Urban: Oni sami omezují používání pesticidů a dělají analýzy. Dávají si pozor na to, aby káva byla lepší. Bez pesticidů to jde, ale produkce pak samozřejmě není tak velká, pěstování je náročnější na údržbu polí, musí se tomu víc věnovat, víc kontrolovat, ošetřovat. Pražírnu v Monte Café vlastnili v 80. letech lidé napojení na Libyi. Nicméně po pádu Kaddáfího to zaniklo a teď ji provozuje neziskovka, která se snaží produkovat kávu čistým, k přírodě šetrným způsobem. Jinak jsou tam asi dva nebo tři rodinné podniky, které na malém poli rostliny pěstují. Všechno v malém, velkovýroba se rozdrobila. Kukačka: Do Evropské unie a do západních rozvinutých zemí. Čokoládu z kakaových bobů ze Sao Tome
můžete koupit třeba v Tesku. Historie pěstování kávy a kakaa tady přetrvává. Urban: Ano, tam jsme dělali čtyři projekty, které byly realizované v rámci české zahraniční rozvojové spolupráce. Dva se týkaly dioxinů, ale šlo o něco trochu jiného. Ve Vietnamu se v rámci americko-vietnamského konfliktu používala látka zvaná Agent Orange. Byly to herbicidní látky používané pro zjednodušení boje s partyzány, které ničily vegetaci, aby se nemohli bojovníci schovávat v džungli. Bojová látka v podstatě, která se rozstřikovala z letadel. Prováděli jsme průzkum a rizikovou analýzu v místech, kde se manipulovalo s těmito látkami, tedy na bývalých vojenských letištích. Zjistilo se, že vedlejší produkt těchto herbicidů byly i dioxiny, což jsou ještě více perzistentní a toxičtější látky než pesticidy. Ty zůstávají v podloží a v potravním řetězci desítky let. V zemině nejsou koncentrace tak významné, ale monzunové deště dioxiny splaví do vodních nádrží, místní uloví ryby, v nichž koncentrace jsou 105–106krát vyšší – a to už je problém. Urban: Ano, tam už skládka vybudována byla, ale spalovny na nebezpečné látky tam nejsou. Skládka je dočasné řešení, protože i fólie mají omezenou životnost. Jediná cesta, která vede k finálnímu odstranění těchto látek, je totiž spálení. Kukačka: Mají schopnost bioakumulace, tedy hromadí se v živých tkáních a tucích živých organismů. Takže je potřeba podívat se na potravní řetězec, třeba rybu, ovzorkovat její tkáně, tuky, u lidí odebrat krev, vlasy a podívat se v potravním řetězci, kde se to akumuluje. Jakmile se dostanou do prvotních organismů, třeba ryb, při každém postoupení do vyššího článku potravního řetězce se akumulují. A pak je dálkový transport, posouvají se, to znamená, že o tisíce kilometrů dál může někdo být takovým místem postižený. Pesticidy jsou toxické, mohou způsobit smrt živých organismů. A dokážou vydržet dlouhá desetiletí v životním prostředí, poločasy rozpadu jsou až desítky let.
Kukačka: Asi by se to dalo takhle hodně zjednodušeně říct. V poslední době se třeba mluví o antibiotikách a hormonech v životním prostředí. To je obdobný příklad. To jsou možná ještě o něco víc perzistentní látky v životním prostředí. Ty, jak se dostanou jednou do vody, žádná čistička odpadních vod je nevyčistí a my to pak pijeme zředěné z vodovodního kohoutku. To není žádné tajemství. Urban: Kvalita vod z hlediska fekálního znečištění je bezesporu výrazně lepší než před rokem 1989. Nicméně dochází k uvolňování těchto látek do životního prostředí, které jsou v malých koncentracích. Je to takové neviditelné riziko.