Národní galerie slaví
Věhlasu Národní galerie v Praze pomohl i T. G. Masaryk, který se zasloužil o nákup zásadní sbírky francouzských děl.
PRAHA Magické výročí 222 let od svého založení slaví Národní galerie v Praze. Za tu dobu shromáždila hodnotné umělecké sbírky a v současnosti ustojí srovnání s galeriemi v New Yorku nebo v Petrohradě. „Naše návštěvnost stále roste. Například na Karla IV. přišlo 92 tisíc lidí,“říká Milena Kalinovská, ředitelka Sbírky moderního a současného umění.
Pro Národní galerii je 222 let úctyhodný věk. Jaké důležité momenty zažila a čím prochází nyní?
Na začátku 20. století, když vznikla Československá republika, jsme se cítili velice důležití, součástí Evropy. Hlavně díky rozhodnutí a velké podpoře Tomáše G. Masaryka, ale také parlamentu, získala galerie francouzské sbírky, které jsou dodnes považovány za nejzásadnější. Máme třeba dvaadvacet maleb Picassa. Po nástupu komunismu jsme se ocitli v období uzavírání a silného nacionalismu s minimální možností svobodných nákupů. Tehdejší ředitel udržel sbírku a udržel Národní galerii na vysoké úrovni. Současný ředitel Jiří Fajt se snaží o skutečnou proměnu galerie – chce ji rozšířit o díla žijících umělců, autorů ze zahraničí. Ale také chce propojovat důležité výstavy, jejichž centrem jsou čeští umělci.
Jakým směrem se tedy chce současná Národní galerie vydat?
Nastavit galerii, která má šest paláců a sbírky, které se přibližují půl milionu kusů, je velice obtížný úkol. Národní galerie jde tam, kam jdou jakékoliv jiné světové galerie. Finance galerie do jisté míry pocházejí od daňových poplatníků, musíme se tedy obracet hlavně k těmto návštěvníkům. Galerie musí promlouvat k naší době, aby tu běžný návštěvník našel odraz toho, nad čím přemýšlí nebo co se děje ve společnosti.
Je náročné získávat díla od věhlasných umělců? Fungují zde zápůjčky i z jiných galerií?
Máme výhodu zakoupených děl právě v době první republiky. O ně je všude obrovský zájem. Národní galerie je známá a mezi muzei je nepsaná dohoda, že za dílo, které si od nás někdo půjčí, nám také v určitou dobu určité dílo zapůjčí. Jiní nám chtějí zapůjčit díla jen na základě nadšení a toho, že jsou rádi, jakým směrem se galerie ubírá. Máme výborné vztahy s britskou galerií Tate. Důležitý je také vztah mezi kurátorem a umělcem. Jde především o komunikaci a spolupráci a věhlas galerie.
Jak náročný je provoz galerie?
Velké galerie potřebují obrovské finance. Přitom rozpočet Národní galerie se stále pohybuje v částkách, které jsme měli k dispozici v roce 1990. I když se ta částka pomalu zvyšuje.
Mají vůbec lidé v současnosti o umění zájem?
Naše návštěvnost stále roste. Pochopitelně chceme, aby byla vyšší, než jaká je doposud. Určité výstavy přitahují více lidí, třeba výstava Karel IV. přilákala na 92 tisíc lidí.
A lze návštěvnost zvýšit?
Otázkou je, do jaké míry jsme kulturu schopni propagovat. Nejedná se jen o Národní galerii, ale i o pomoc hlavního města nebo ministerstva kultury. Na mapách, které ve městě dostávají turisté, by mělo být propagováno nejen české pivo, ale také muzea a galerie. Aby se turisté dozvěděli, že zde jsou výjimečná díla.
Na jaké současné výstavy jste pyšná a na co se mohou návštěvníci letos těšit?
Jsem velice ráda za výstavu Magdaleny Jetelové (do 18. března, Veletržní palác, pozn. red.), mimořádné české sochařky. Uspořádali jsme jí jednu z největších výstav. Na 15. února na 19 hodin chystáme Grand Opening ve Veletržním paláci – tím otvíráme rok 2018. Bude zde výstava Kathariny Grosse s prací Zázračný obraz a také výstava Marii Lassnig. V paláci Kinských pak bude 16. května výstava Jiřího Koláře s názvem Úšklebek století. Výstava bude koncipována tak, aby popsala specificky rok 1968, kdy jsme byli okupováni. Jiří Kolář vytvořil důležitou sérii šestašedesáti koláží, které k tomuto roku promlouvají. Obsahují fotografie, novinové výstřižky, prohlášení komunistické strany, ale zároveň poezii Koláře a fotografie květin na chodníku na místech, kde byl pravděpodobně někdo zastřelen.