Když nebude hala, může náš sport zase umřít
Pětkrát letěl s Martinou Sáblíkovou na hry. Čtyřikrát na nich startovala. Třikrát získala aspoň jednu medaili. „Fantastická jízda,“říká její kouč Petr Novák.
Včera už mu bylo hej. „Jen nemůžu najít, kudy se jde do Slovenského domu. Pozvali mě tam,“říkal v Kangnungu rychlobruslařský kouč Petr Novák. Zato v předchozích týdnech ho sžíraly pochybnosti. Připraví se Martina Sáblíková na hry navzdory zranění zad? Dokáže z nich opět přivézt medaili?
„Byl jsem nervózní. Jenže před Martinou jsem to nesměl dát najevo,“přiznává. O to nadšeněji oba oslavovali stříbro z trati 5000 metrů. A to je krásné číslo, nemyslíte? Jo, je pravda, že jsem kdysi dávno prohlásil: Jednou vychovám někoho, kdo získá velkou medaili. Ale že jich bude mít zrovna šest olympijských, to bych si vážně netroufl říct. Ale když připravujete závodníka na stupně vítězů, musíte do něj hustit takové sny, aby se učil ustát tlak. Přenášel jsem na Martinu své sny i víru. Snad. Před závody se tu energii snažím pošetřit a potom ji Martině trochu předám. Asi to i tady fungovalo.
Taky. Většinou si však před startem stoupnu tak, aby mezi námi nebyl nikdo, kdo by nás stínil, otočím ruce dlaněmi dopředu, ucítím v těch dlaních teplo a to jí posílám. Kdo ví, třeba je to celé kravina. Ale jednou za mnou přijel ve špatné náladě, jenže po půlhodině rozhovoru se mnou povídá: Člověče, já byl úplně hotovej a teď odcházím nabitej a je mi super, ty máš totiž schopnost předávat lidem energii dokonce i svým hlasem. Když jsem viděl, jak Martina pracuje a dodržuje mé pokyny, třeba o nepoužívání počítačů. Už když jí bylo čtrnáct. Tehdy jsem jí řekl: Ty můžeš jednou stát na bedně na mistrovství světa i na olympiádě.
Že jsem spadl z jahody na znak. Vůbec tomu nevěřila. Já vím. Proto jsem její tělo rozbudovával na dlouhé tratě. Moje teorie zněla: Když bude líp fyzicky připravená, dokáže konkurovat těm nejlepším i s menším pobytem na ledu a horší technikou. Což předváděla už v šestnácti. A Nizozemci by ho moc rádi věděli, všude nás pozorují a natáčejí. Ale stejně nepoznají, při jakých tepových frekvencích pracujeme. My si to ani nikam nepíšeme, nosíme vše jen v hlavě. Prostě neriskujeme. Takže naše tréninky se skládají z položek S1, S2, S6. Přesně tak. Zatím ten systém funguje, takže na něm není co měnit. Až po sezoně. Je ale vidět, jak se Martiny bojí a snaží se nás znervóznit. Já je chápu. I těmi tvrzeními v médiích, že nezíská na pětce ani medaili, ji chtěli Holanďané vyvést z míry. Ale musí si uvědomit, že u dobře nastartovaného bejka takové tvrzení zafunguje obráceně a nabudí ji to. Rozhodně. Hned po závodě mi povídala: Bála jsem se to rozjet rychleji, abych v konci nevyhnila a lidi neviděli, jak kapu. Kdyby se tehdy nebála a rozjela to normálně, mohla být třeba i zlatá. Ta medaile nám utekla nezkušeností. Ale vždy se uměla poučit z chyb. A jaká! Měla už zlato z trojky a bronz z patnáctistovky a já si pomyslel: Další zlato, to snad ani není možné. Jenže Martina byla tak moc namotivovaná! Němka Beckertová zajela čas z říše snů, ale ona prohlásila: Já budu rychlejší, chci satisfakci za čtvrté místo z Turína, chci zlato z pětky. Tak ho měla. Stačilo se tam na ni podívat. Byla na Soči dobře připravená, ale zároveň se ocitla i pod obrovským tlakem. Ta obhajoba ji sžírala. Ale ustála to. Jenže ona je silná. V životě měla i momenty, kdy dokázala v období velkých závodů ustát třeba i úmrtí v rodině. Umí to v sobě nastartovat.
Ji i mě. Přípravě na ně jsme věnovali hodně času a Martina tam mohla v časovce usilovat o medaili. Trenér