Jsem kluk z ulice a jedu soutěžit do Eurovize
PRAHA Než se rozhodlo, že Mikolas Josef bude zastupovat Česko na letošní Eurovizi, nebylo jeho jméno příliš známé. Začínal jako model, nyní působí částečně v Česku a částečně ve Vídni, kde nedávno se zkušeným účastníkem řešil i eurovizní strategii. „Snažil jsem se získat informace, na co si dávat pozor, jak změnit soutěžní píseň, třeba vyhodit sprostá slova,“líčí zpěvák. Vůbec jsem s tou písní nepočítal pro Eurovizi, byl to prostě můj singl. Jsou tam asi tři sprosťárny, a ty musí jít pryč.
Je to něco, co jsem hrozně dlouho zvažoval. V Eurovizi se poslední dobou objevuje i rádiový pop a je to skvělá zkušenost. Navíc to ze mě udělá performera, a ne jen studiovou krysu. Těším se, ale čeká mě hodně práce.
Díval jsem se a věřím si. Doufám, že se minimálně dostanu do finále. Na druhou stranu to neberu jako závod, což přidává tenzi a nutnost se podbízet. A tak muzika podle mě vypadat nemá. Jedu tam, odprezentuju svoji věc a uvidím, jestli to zafunguje. Nejsme plavci ani skokani, jedeme u publika vzbudit emoce. Výsledek je trochu loterie. Určitě už od dětství. Ale až když jsem začal hrát na ulici, věděl jsem, že si chci hudbou vydělávat peníze. To mi bylo asi sedmnáct. Od čtrnácti jsem obcházel pražská nahrávací studia a učil se. V patnácti mi nabídli udělat desku, ale nechtěl jsem jít ven s nahrávkou, z níž se neposadím na zadek. Někdo říká, že jsem na scéně krátce, ale já si přijdu jako veterán. Dělám to sedm nebo osm let. S tím se potýkám. Vydal jsem píseň Free, která jeden čas byla čtvrtá nejhranější v rádiích. Bez vydavatelství, bez promo. Ten song prostě vyletěl, lidi ho znali, ale vůbec netušili, že jsem Čech a kdo jsem. Ano, jsem písničkář, nebo tedy spíš bych řekl songwriter. Svoje skladby si sám píšu, ale když se řekne písničkář, lidé si představí Kryla nebo Nohavicu. Byla dlouhá cesta naučit se nejen psát, ale taky produkovat a aranžovat písně. Díky tomu jsem nezávislý na ostatních. Když za někým stojí dvacet producentů, výsledek není moc autentický. Dokonce bych řekl, že skoro žádné. Je to špatně, ale pořád je to součást autentického příběhu. Jsem kluk z ulice, co se jde postavit před dvacet tisíc lidí v hale a čtvrt miliardy diváků u obrazovek. Jak říkám, čeká mě práce.