Boj o duši rolníka pomocí „nepřátelské“půdy

Tradiční baštou komunistické strany byla průmyslová centra s vysokou koncentrací dělnictva. Na venkově byly její pozice slabé. Během moskevských porad v březnu 1945 se proto komunisté zasadili za zákaz agrární strany a v první československé vládě si vymínili kromě jiných resortů i ministerstvo zemědělství.

Obsadil je slovenský komunista Július Ďuriš, který před válkou působil jako funkcionář a redaktor mezi slovenskými rolníky, znal jejich mentalitu a dokázal s ní pracovat. Po příjezdu československé vlády do Košic 10. května vydal směrnici, v níž vyzýval bezzemky a drobné rolníky, aby v obcích zakládali rolnické komise, jejichž úkolem bylo zajistit „nepřátelský“majetek dosazením národního správce. Při projednávání dekretu „o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa“odmítl návrhy prezidenta Edvarda Beneše na případné odškodnění některých bývalých vlastníků konfiskované půdy. Podpisem tohoto dekretu 21. června 1945 odstartovala nová pozemková reforma. O měsíc později, 20. července, byl vydán dekret o osídlení konfiskované zemědělské půdy.

Zájemci, kteří přicházeli do pohraničí, dostávali za stanovenou úplatu příděl do 13 hektarů půdy, na mnoha místech dekrety o přídělu předával osídlencům sám Ďuriš. Změny ve vlastnictví zemědělské půdy dokázal propagandisticky využít a podařilo se mu téměř nemožné – tradičně konzervativní rolník se v politickém vakuu po zákazu agrární strany zhusta stával voličem komunistické strany. Teprve po květnových volbách v r. 1946 se další strany začaly více zabývat venkovem a rozhořel se boj o zemědělskou politiku.

Počátkem dubna 1947 Ďuriš v Hradci Králové vytyčil požadavek nové pozemkové reformy omezující držbu půdy na 50 ha Vydělali na reformě