Most, který spoutal Prahu
úctu k prostředí, aby údolí bylo provětrané, aby ty stojky, podpěry neomezily krásné průhledy, aby to bylo štíhlé, aby to bylo vznosné a aby tam ta konstrukce byla a nebyla,“popsal nelehké zadání jeden z tvůrců stavby, architekt Stanislav Hubička.
Sen o překlenutí „Jamrtálu“, Nuselského údolí, byl starý již několik desítek let. Spojit jádro královského hlavního města Čech se spoře zastavěnou, odlehlou pankráckou plání plánoval již v roce 1903 architekt Stanislav Marjanko. V té době respektovaný tvůrce, který mimo jiné vyprojektoval obloukové haly nad nástupišti pražského Nádraží Františka Josefa (dnes hlavní – Wilsonovo). „Pražský starosta Vladimír Srb a sbor obecních starších o navržený projekt tehdy neprojevili zájem,“tvrdí historik Jan Wenig. Znovu se projekt na překlenutí Nuselského údolí objevil krátce po vzniku Československa. Podepsán byl pod ním Stanislav Bechyně, slovutný architekt proslavený tím, že „objevil“nový stavební materiál, beton. „Typické pro něj bylo především originální řešení staveb,“ vzpomíná architekt Milan Pilař. Bechyněho projekt počítal se stavbou dlouhou 520 metrů, esovitě vedoucí od Legerovy ulice. Na pankráckou pláň měl být zaústěn východně od dnešního mostu.
V éře první republiky se objevily další soutěže a projekty na překlenutí údolí. Vstupovaly do nich i firmy se světovým renomé, například plzeňská Škodovka anebo Vítkovické železárny. Některé vize tvůrci pojali tehdy ovšem poněkud neortodoxně. Jedná se například o nápad „zasadit“do Nuslí devět obytných domů vysokých 60 metrů a vzdálených od sebe přibližně pouze 24 metrů. Tyto objekty by na jejich střeše spojovala mostní trámová konstrukce.
Československo se ve 30. letech motorizovalo, pro rozvoj dopravy
Věci se začaly hýbat až po druhé světové válce. Projekty sídlišť na Pankrácké pláni a dalších místech vyžadovaly odpovídající dopravní spojení. Předpokládalo se, že po mostě povede Severojižní magistrála a s ní spjatá dálnice D1. Současně zde byla plánována trasa podpovrchové dráhy. Se stavbou mostu se uvažovalo i o rozsáhlém bourání domovních bloků v Sokolské a Legerově ulici. Demoliční čety měly „vyčistit“celé Nuselské údolí, staré domy měl nahradit park. K tak rozsáhlé asanaci ale nedošlo. V Nuslích nakonec zmizelo 17 domů.
Přípravy na stavbu odstartovaly v roce 1965, budovat se začalo o dva roky později. Most se skládá z pěti polí, jeho celková délka je 485 metrů, šířka 26,70 metru. Nosná konstrukce byla v podélném směru předpjata kabely. Čtyři mezilehlé podpěry jsou tvořeny stěnovými konstrukcemi rozevírajícími se vzhůru i v příčném směru.
V roce 1974 bylo do útrob mostu svedena linka C metra. První opravy se týkaly vozovky, proběhly roku 1981. Rozsáhlé sanace mostu, trvající čtyři roky, začaly v roce 2013. Životnost stavby se tak nyní odhaduje minimálně na sto let.