Na Palmovce se ukřičené polské režie nebáli

Temná scéna, hutná a silně nabasovaná hudba. Od úvodních minut je jasné, že nastudování Shakespearovy poslední komedie hostujícím renomovaným polským režisérem a skandalistou Janem Klatou bude silný zážitek. Nepříjemný i pobuřující. Leckde lacině lascivní, stále však aktuální a trefný.

Klata si pro svůj vstup do českého divadla vybral Shakespearovu potemnělou hru vykreslující hemžení hříšného velkoměsta; tedy vděčný nadčasový motiv, který neztratí nic ze své údernosti ani dnes, ani zítra. Divadlo pod Palmovkou, kterému může česká divadelní obec děkovat za spolupráci s takovým režisérem, uvádí tuto Shakespearovu hru v překladu Martina Hilského jako Něco za něco.

Klata si z Polska přivezl celý tým, spolu se scénografkou Justynou Łagowskou a choreografem Maćkem Prusakem v Libni zrežíroval razantní dvouhodinový kus, kterému na akceleraci přidává kýžená absence přestávky.

Děj Shakespearovy hry se drží základní linie – zhýralý vévoda Vincentio (bezchybný Jan Vlasák) opouští svůj úřad, aby v přestrojení dál tahal za nitky. Své místo dočasně postoupí pokryteckému moralistovi Angelovi (Jan Teplý), jehož integritu okamžitě naruší chlípná touha po jeptišce Isabele (Tereza Dočkalová) orodující za život odsouzeného bratra.

Klata Shakespeara režíruje jako věčný boj mezi morálními zásadami Tíživé i osvěžující a nespoutaným chtíčem. Sexualita zde slouží k vydírání i trestu; či třeba jako nezvratný důkaz manželství. Herci z Palmovky nárokům zahraniční režie dostáli zcela bez problémů, vyniká zejména Jan Teplý – jeho monolog o nezvladatelné touze či úlisné promluvy k šokované Isabele patří k nejlepším momentům. Dočkalová svou Isabelu podává s rigidní zásadovostí odkazující kamsi ke kampani MeToo. Pobaví dekadentní sólo Tomáše Dianišky.

Vycizelovaný Hilského překlad v Klatově ukřičené režii zvláštně cinká. Režisér totiž na diváka tlačí nekompromisně, ať už promlouvá skrze výrazné poprockové melodie či bezeslovné, ale velice výmluvné scény, jež natahuje do neúměrných délek. Bezcitný sex Angela s přestrojenou Marianou či až fyzicky nepříjemné finále. Právě tyto momenty ukazují, že se na Palmovce režíruje jinak, než jsme zvyklí. A to je, i přes tíži a kontroverznost nabízených obrazů, osvěžující. Něco za něco není zážitek libý, rezonuje však ještě dlouho.

Něco za něco Divadlo pod Palmovkou