Chůze po náhrobcích
Po tři desetiletí šlapou chodci v centru Prahy po dlažbě z rozřezaných náhrobků židovských hrobů. „Něco s tím uděláme,“slibují teď politici.
NOVÉ MĚSTO Kdo jde po pěší zóně Na Příkopě, přejde Můstek a pokračuje směrem k Národní třídě ulicí 28. října, asi netuší, že šlape po židovských náhrobcích. Je z nich tvořen středový pás z tmavé žuly, který vznikl v roce 1985, kdy se dříve rušný Zlatý kříž změnil na pěší zónu a tramvaje s auty nahradili chodci.
Málokdo tehdy věděl, že dlaždiči do země zatloukli kostky z rozřezaných žulových náhrobků pocházejících ze židovského hřbitova v Údlicích na Chomutovsku. Stačilo kostku obrátit směrem dolů, aby nebyly vidět nápisy a číslice, a nikdo si nepovšiml, po čem to vlastně šlape.
Avšak minimálně jeden z chodců byl tenkrát pozornější než ostatní. „Mám dvě kostky, které jsem si vzal jako smutný suvenýr z hromady určené k dlažbě, když jsem na nich uviděl hebrejštinu,“říká ředitel Židovského muzea Leo Pavlát. Cyničnost komunistů
Na problém několikrát upozornil v médiích, ale větší pozornost kauza nevzbudila. „Je to otázkou obecnějšího postoje: uráží toto barbarství pouze židy? Nebo nejde o vyznání, ale o postoj, kulturnost, slušnost, sdílené občanství?“ptá se Pavlát. „Myslím si, že určité skutečnosti jsou urážlivé pro člověka jako takového bez ohledu na jeho vyznání,“odpovídá si.
Podle ředitele muzea lze uvažovat o dvou řešeních. První je ulici předláždit. Kostky se však už náhrobními kameny nestanou, a to nehledě na nákladnost takové volby. Ignorovat daný stav podle něho také nelze. „Bylo by přinejmenším vhodné, kdyby tam byl odkaz na cyničnost komunistického režimu, který se neštítil dláždit ze židovských náhrobků, jako to dělali nacisté,“říká Pavlát a navrhuje k dlažbě přidat vysvětlující ceduli.
S tím už má Židovské muzeum zkušenosti. Na soše ukřižovaného Ježíše Krista na Karlově mostě je umístěn hebrejský nápis, jenž pobuřoval některé židovské věřící. „Hebrejský text tvoří trojí provolání boží svatostí, jež je jedním z vrcholů židovské bohoslužby. Je umístěn nad Ježíšem, což především zahraniční židovští návštěvníci pociťovali jako ostouzení,“říká Pavlát. Podle něj nelze přepisovat historii, protože má celá záležitost svůj historický příběh.
„V daném případě bylo dobrým řešením, že se magistrát rozhodl na místě instalovat český, anglický a hebrejský text, který vysvětluje tuto ve své době propagandistickou protižidovskou záležitost,“uvádí ředitel úspěšný příklad. Politici slibují nápravu
S Pavlátovým návrhem souhlasí radnice Prahy 1. „Městská část je připravena jednat o umístění vysvětlující cedule. S panem ředitelem se na toto téma rádi setkáme,“říká mluvčí prvního obvodu Veronika Blažková. Výměnu dlažby Praha 1 neplánuje.
Je však možné, že se věcí začne zabývat magistrát. „Neměla jsem o tom vůbec tušení, a pokud je to pravda, tak to rozhodně není vhodné,“ říká primátorka Adriana Krnáčová (ANO). „Promluvím si o možnostech s kolegy na magistrátu a požádám je, zda by souhlasili s předlážděním tohoto pásu,“dodává primátorka.
Také radní pro kulturu Jan Wolf (Trojkoalice/KDU-ČSL) o problému nevěděl. „Nevím, v jakém je to rozsahu, ale z úcty k našim předkům by si to zasloužilo předláždit,“myslí si. Podle svých slov by se rád setkal s ředitelem Pavlátem a získal od něj bližší informace. Následně by se obrátil na Technickou správu komunikací a domluvil s ní nejbližší termín výměny kostek.
„Chápu, že se bude nadávat, že je rozkopaná další ulice, ale tohle, doufám, lidé pochopí,“říká Wolf. Podle něj by se vše mohlo stihnout ještě v tomto volebním období.
Předláždění daného úseku by podle dlaždičské společnosti DAP, kterou MF DNES oslovila, vyšlo na necelých sedm milionů korun bez DPH. Jde pouze o odhad pracující s tím, že se náhrobky použily jenom v úseku Na Příkopě – Můstek – 28. října. Je možné, že jsou i na Jungmannově náměstí, jehož dlažba je podobná Příkopům a které bylo vydlážděno také v roce 1985. Náhrobky zpátky na hřbitově
Podobný příběh, jako je ten pražský, lze nalézt ve Varšavě. Už za nacistické okupace se židovské náhrobky začaly používat při stavebních pracích, po válce se v praxi pokračovalo. I kvůli tomu, že se dřívější početná židovská menšina, která tvořila ve Varšavě třetinu obyvatel města, smrskla kvůli urputným bojům a holokaustu na nepatrný zlomek.
Přeživší se pak nemohli dostatečně hlasitě ozvat, když se ve městě používaly celé židovské náhrobky při opravách. Například ve čtvrti Praga, shodou okolností pojmenované právě po Praze, byly použity na stavbu zdi okolo dětského hřiště. Před čtyřmi lety byly na náklady města odvezeny na hřbitov.
Také v Prostějově našly náhrobky „nové“využití. Židovský hřbitov byl v roce 1943 zrušen nacisty a dva tisíce náhrobků byly nabídnuty místním. Někteří si jimi vydláždili dvorky svých hospodářství, jiní je použili při stavbě. Ostatky ale na místě zůstaly a později tam vznikl park. Až před třemi lety se začalo mluvit o tom, že by se hřbitov alespoň částečně obnovil. Jednání brzdí odmítavý postoj některých Prostějovanů, kteří se nechtějí vzdát hřbitovního kamene na svých pozemcích.