Život v kosmu. Kostky chleba a boršč v tubě. Už je to 40 let
Před 40 lety se podíval do vesmíru Čechoslovák
Byl to první kosmonaut, který nepocházel z některé ze supervelmocí, ze Sovětského svazu nebo Spojených států.
„Milí spoluobčané, soudružky a soudruzi, poprvé v historii může k vám z vesmíru promluvit občan Československé socialistické republiky,“ozval se před čtyřiceti lety z rozhlasu pozdrav československého kosmonauta Vladimíra Remka.
Odstartoval do vesmíru na kosmické lodi Sojuz 28 druhého března 1978. Jeho let trval osm dní. „Nejnapínavější byly okamžiky před startem a potom před přistáním,“uvedl pro iDNES.cz Remek.
Pro většinu lidí v Československu byla informace o jeho letu překvapením. Podle sovětských zvyklostí se všechny podrobnosti o tom, kdo a kdy do vesmíru poletí, tajily pro případ, že by let skončil nezdarem.
Pokračování ze str. 1 Sám Remek vzpomínaná to, že let Sojuzem tehdy nebyl nijak pohodlný. „Ve své době to byl vrchol techniky, ale bylo to v době, kdy osobní počítače ani mobilní telefony ještě nebyly,“uvedl pro srovnání.
Jak tehdy vypadaly cesty do vesmíru, si mohou udělat nejlepší představu návštěvníci Leteckého muzea ve Kbelích. V jeho sbírkách se dochovala řada předmětů, které doprovázely Remka během jeho letu. „Dochovala se padesátka nejrůznějších předmětů,“říká kurátor sbírky letectví a kosmonautiky Vojenského historického ústavu Jan Sýkora.
Největší z nich je přistávací modul Sojuzu 28, ale i řada zajímavých drobností. Po letu v roce 1978 byly do Československa věnovány některé nespotřebované potraviny – třeba boršč a káva s mlékem v tubách nebo speciální sušenky a různé druhy chleba, to vše chráněné celofánem. Chléb byl balen po deseti kostičkách, zhruba o rozměru dva centimetry. „Chleba se dochoval ve výborném stavu, naopak některé tuby s potravinami bylo potřeba extrahovat, Návrat na Zemi aby doslova nevybouchly, uvedl Sýkora. Mezi další věci uchované ve kbelském muzeu patří i záchranný kosmický skafandr, který používal Remek během svého letu.
„Skafandr kosmonauti oblékali pouze při dynamických operacích, jinak byl uložen ve speciálním vaku,“vysvětluje Sýkora. Dochoval se i Remkův spacák.
„Sloužil pro odpočinek kosmonautů na oběžné dráze, ale i pro ochranu před náhlým poklesem teploty v kabině,“popisuje Sýkora. Speciální vak byl vyroben z béžové prošívané umělé tkaniny. Vnitřek byl vyložen hedvábnou bílou látkou. Další předměty připomínají, že návrat na Zemi nebyl snadný. To dokládá třeba záchranný pás s plováky pro přistání na vodě, nouzová radiostanice nebo signální patrona.
Vnímání Remkovy cesty do vesmíru v tehdejším Československu bylo různé. Podle publicisty Karla Pacnera si lidé mysleli, že jeho let je jakási náplast za vpád sovětských vojsk v srpnu 1968 a následnou okupaci. „Málokdo věděl, že Československo je ve vědeckém výzkumu, který v rámci programu Interkosmos probíhá, nejaktivnější,“uvádí Pacner.
To potvrzuje i Sýkora. „Celý let proběhl velice úspěšně a následně byl široce propagačně využit ve všech státech nejen východního bloku,“říká kurátor.
Začátek ale nebyl příliš šťastný. Řada pamětníků přenosů vzpomíná na to, jak měl Remek, který dlouho pobýval na výcviku v Sovětském svazu, při přenosech problém s češtinou. „Studoval jsem veškerou terminologii v ruštině a některé výrazy ani neměly český ekvivalent. A příprava na přenosy z oběžné dráhy sice proběhla, ale nikoho nenapadlo, že bych mohl mít problémy s češtinou, tím méně mne samotného,“vysvětloval kosmonaut mnohokrát.
Naopak rád vzpomíná na řadu okamžiků z výcviku. Absolvoval také desetidenní rychlokurz zubařství. Kosmonauti Grečko s Romaněnkem Sušenky a chleba Na žízeň Kosmická polévka na vesmírné stanici si totiž stěžovali na bolest zubů a kosmonauti, kteří za nimi letěli, měli být schopni v případě potřeby odvrtat zub. „Když jsme přiletěli, Alexej Gubarev se zeptal: Tak koho tady bolí zuby? Máme s sebou vrtačku.“Grečko, který se s ním znal a dříve spolu létali, dobře věděl, že Gubarev žádný zubař není. S nadějí se podíval na mě a zeptal se mě, jak dlouho jsem se připravoval. Když jsem mu řekl, že deset dní, tak si zuby vrtat nenechal,“vylíčil Remek. Společně s Remkem absolvoval výcvik kosmonauta i Oldřich Pelčák, ten zaujal pozici v náhradní posádce. Na mladšího Remka padla volba i z politických a kádrových důvodů. Měl totiž podle tehdejších hledisek „lepší“životopis. Jeho otec byl Slovák, generál a velitel vojenského letectva, matka byla Češka. Pelčák se tak stal jen jeho náhradníkem.
Po návratu z vesmíru první československý kosmonaut dlouho doufal, že se za atmosféru ještě někdy podívá. „Nyní jsem ale realista. V září mi bude 70 let a samozřejmě bych neprošel kritérii, která na mě byla tehdy kladena,“uvedl včera. Pokud mu to jeho zdravotní stav umožní, chtěl by se vrátit aspoň ke sportovnímu létání. Remek je nyní v penzi. V lednu skončila jeho jiná mise, byl velvyslancem v Moskvě. K českým nebo československým kořenům se hlásí i tři američtí astronauti. Jim Lovell, Eugene Cernan a John Blaha. První dva se účastnili programů Gemini a Apollo, třetí létal na raketoplánech Space Shuttle.