Karviná, vytěžené město volá o pomoc
Karviná je město, ve kterém sice naprostá většina lidí této země nikdy nebyla a neplánuje na tom nic měnit, obdobná většina však o ní zároveň má alespoň nějaké povědomí. Obvykle spojené do zjednodušené zkratky – doly, horníci, ne zrovna povzbudivá písnička kapely Yo Yo Band, město kousek od Polska, někdo ji i mylně vnímá coby část Ostravy…
Není to úplně obyčejné město. Dá se říct, že každé naše státní uskupení napříč národními dějinami ji mělo rádo. Karviná byla totiž jedním ze zlatých vajec. To od doby, kdy se v oblasti našlo uhlí. Ať už je dolovali někdejší uhlobaroni, úderníci, nebo firmy, které přišly po nich.
Z místních dolů proudily po desetiletí státu miliardy. Uhlí bylo a ještě pořád je cenný artikl. Lidem, kteří na Karvinsku žili, však umělo i brát – Karvinsko je poddolované, některá místa už neexistují, jsou zatopená, domy, které tam stály, dávno stržené, lidé přestěhovaní. V regionu je také spousta vdov a ještě více sirotků – práce v dole taková, bohužel, je – ne všichni, kteří sfárali dolů, pak také vyfárali nahoru.
Karviná má dnes problém. Zlaté vejce totiž ztratilo na hodnotě. Ve městě to na první pohled neuvidíte – zbytek země to možná úplně neví, ale Karviná je pěkné místo. Má historické centrum, zámek, ne jen u něj krásný park, dokonce s lodičkami, opravené čtvrti, domy s novými fasádami, upravené chodníky, silnice. A možná další překvapení, je zelená. K tomu v ní sídlí univerzita a má i celostátně vyhlášené lázně. Ty se jen jmenují Darkov, takže si je řada lidí s Karvinou na první dobrou nespojí.
Městu také ubývají lidé a má přebytek bytů. Bydlení je hodně dostupné. A to levné má své výhody. Absorbuje však určité typy lidí. Řekněme nepřizpůsobivé z převážné části odkázané na sociální dávky. Sociální dávky jsou výhodný byznys – především pro spekulanty, kteří s chudobou umí obchodovat.
Ti skoupí byty a nastěhují do nich lidi, kterým bydlení zaplatí stát. V Karviné sice klesá kriminalita, nicméně se místy kvůli sociálnímu bydlení zvyšuje takzvané problémové soužití – tedy soužití bez pravidel, protože někteří lidé je neznají.
V Karviné k tomu vyrůstá několikátá generace dětí, které u svých rodičů nevidí návyky normálního života – nevědí třeba, co je to vstávat a chodit do práce. Jeden z místních vysokých manažerů těmto lidem říká inženýři sociálních dávek. Úředníkům přiznávají, že nikdy pracovat nebudou.
Proč taky? Minimální mzda dává dohromady s výší dávek pracovní nerovnici. Je to početní příklad, kdy nezaměstnaní do práce nepůjdou a zaměstnaní budou naštvaní, že se oproti těm bez práce nemají lépe.
Takhle – Karviná není město hrůzy, ale s výhledem do budoucnosti je v ní něco špatně. Ví, jak z tohoto bludného kruhu pozvolného úpadku ven – chce k sobě přitáhnout nové obyvatele, kteří kvalitu života ve městě udrží na normální koleji. Dají se nalákat na pěkné město. To ale samo o sobě nikoho neuživí.
Člověk do něj přijde za prací, za možnostmi, za budoucností. A tu mu jen Karviná nedá. Stejně tak za stát nezmění systém sociálních dávek. Proto z města zaznívají hlasy – stát nás vytěžil, pomůže nám teď? Měl by. A to i s vědomím toho, že Karviná není ojedinělý případ – místo ní si můžete dosadit jména řady jiných českých, moravských a slezských – kdysi „potřebných“– měst. Také mají problém. Také jej sama nezvládnou.
Sudán, poslední samec severního bílého nosorožce, uhynul začátkem tohoto týdne v keňské rezervaci Ol Pejeta. Zbývají ještě dvě samice – Nájin a Fatu – což však nic nemění na tom, že velmi neradostný seznam člověkem vyhubených druhů se zase rozšířil o další položku.
Bohužel, ani pokud jde o nosorožce, není v tomto smutném soupisu severní bílý zdaleka první. Jenom v 21. století byl v Africe vyhuben nosorožec dvourohý severozápadní a v Asii vietnamský poddruh nosorožce jávského.
Udělejme si rychlou inventuru, jací nosorožci a v jakých počtech ještě zbývají:
Nosorožec tuponosý jižní (známý také jako jižní bílý, velmi blízce příbuzný severnímu bílému) – 20 000, Afrika.
Nosorožec dvourohý – 5 000 až 5 500 v celkem třech poddruzích, z nichž dva jsou kriticky ohrožené, Afrika. Nosorožec indický – 3 500, Asie. Nosorožec jávský – něco přes 60, a to již pouze indonéského poddruhu, Asie.