Lékař: Letní čas nám prospívá
Zavedení letního času snižuje počet násilných trestných činů a dopravních nehod, lidé se totiž vracejí domů častěji za světla, říká lékař Jan Sitar.
Statistická čísla podle lékaře Jana Sitara jasně ukazují, že střídání letního a zimního času prospívá lidskému zdraví. „Odpírači letního času si to neuvědomují,“říká muž, který sice vloni skončil se soukromou praxí, dále se však zabývá hledáním souvislostí, a to nejen mezi zdravím a střídáním času. Větší odpor se podle něj vždy objevuje na jaře. „Na podzim si lidé mohou přispat a nikdo neprotestuje,“vysvětluje Jan Sitar.
Samozřejmě že měl, i když souhlasím s tím, že by se změna ze zimního času na letní měla posunout až na duben, protože v březnu to znamená, že ráno děti musí do školy znovu chodit za tmy. Jinak má ale letní čas řadu výhod. Prodlužuje dobu, kdy je člověk vystaven působení přirozeného, denního světla i čas pro aktivitu. To vše prospívá zdraví. Podívejte se třeba na rozdíly ve zdravotním stavu skřivanů a sov. Skřivani, tedy lidé, kteří vstávají brzo ráno a chodí dříve spát, se statisticky dožívají delšího věku než sovy, které chodí spát pozdě v noci, aktivní jsou dlouho do tmy a rána prospí. Také jsou subjektivně šťastnější. To má pozitivní vliv na zdraví a kromě toho to nabízí i výhody kriminalistické a společenské.
Zavedení letního času snižuje počet násilných trestných činů, lidé se totiž vracejí domů častěji za světla. Po společenské stránce se prodlužuje například čas pro práci na zahrádce. Po zavedení letního času se snížil i počet dopravních nehod a smrtelných úrazů. Zjistili to v USA. Pomohlo, že se lidé vracejí z práce a ze škol za světla, přitom nedošlo ke zvýšení počtu nehod v ranních hodinách. Ano, to se často uvádí, ale úspora energie není to hlavní, podle statistik se ušetří jen desetiny procenta energie. Přínosem letního času je především dlouhodobý zdravotní dopad. Letní čas prodlužuje dobu, po kterou je člověk vystaven ultrafialovému záření. To stejně jako tělesná námaha přispívá ke snižování hladiny cholesterolu v krvi, hladiny kyseliny močové, snižuje se také hladina krevního cukru nebo srážlivost krve. Více přirozeného světla představuje jeden z důvodů, proč je v pozdním létě nejnižší úmrtnost a v únoru nebo v březnu nejvyšší. To je lidský organismus z různých důvodů vyčerpán po zimě a doplácí na to při zátěži, jakou představuje například epidemie chřipky. Nemá to zcela očividní efekt, ale na velkých souborech statistických dat se to dá vystopovat. A co lidé, kteří si stěžují na to, že jim střídání času způsobuje zdravotní potíže? Těch, kterým posun vadí, je zhruba osm až deset procent a během týdne si zvyknou. Skutečné zdravotní potíže má zhruba jedno procento. Není však divné, že se lidé stejně nebouří proti směnnému provozu nebo cestování letadlem zejména směrem na východ? To narušuje biorytmy mnohem více. Proč někteří lidé mají se střídáním času takové potíže? Může za to rigidita biologického rytmu, malá schopnost adaptace. Většina lidí se na posun času adaptuje během týdne, někteří jedinci ale tuto schopnost nemají. Kvůli nim však přece nebudeme ostatním škodit, zvláště když se tyto potíže dají potlačit. U ostatních se biologický rytmus včetně toho melatoninového posune bez problémů. Jaké potíže tito lidé mívají?
Mohou mít psychické, kardiovaskulární nebo zažívací potíže. Jsou léčitelné, pomůže úprava životosprávy, antiarytmická léčba a podobně. Zažívací problémy?
Zažívání je jako další funkce lidského těla řízené biorytmy. Tělo má v určitou hodinu hlad, jak rychle se to změní, závisí na schopnosti adaptace. Všimněte si ale, kdy přichází kritika střídání času. Jde o jarní folklor, objevuje se pravidelně při přechodu na letní čas, kdy lidé musí vstát o hodinu dřív. Na podzim, kdy si mohou přispat, vládne klid. Kdo vlastně s nápadem na střídání času jako první přišel? Nápad s posunutím časomíry měl už Benjamin Franklin. Jako americký diplomat o tom přednášel v roce 1784. V Evropě byl prvním, kdo se o zavedení časového posunu vehementně zasazoval, Angličan William Willett. Návrh časomíry využívající denního světla (v angl. daylight saving time –
pozn. red.) rozeslal členům parlamentu, městských rad nebo obchodních společností v roce 1907. Už tehdy zdůrazňoval, že se zlepší zdraví a lidé budou spokojenější. A také že stát ušetří dva a půl milionu tehdejších liber, i když zisky producentů umělého osvětlení se sníží. Jeho návrh je zajímavý tím, že navrhoval posunovat hodiny postupně, během dubna každou neděli o 20 minut, tedy celkem o 80 minut. Kdy bylo v Evropě střídání času poprvé zavedeno? Za první světové války. V Anglii k tomu došlo 17. května 1916, rok po Willettově smrti. Uzákonili ho v reakci na totéž opatření na německé straně a zdůvodnili jako mimořádné válečné opatření. Během několika málo týdnů letní čas zavedli i v dalších evropských zemích, ale po válce ho většina z nich zrušila. Znovu letní čas spolu se sjednocením času na takzvaný jednotný berlínský zavedl v roce 1941 nacistický režim v okupovaných částech Evropy. Po skončení konfliktu byl letní čas postupně zrušen, protože byl psychologicky považován za válečné, tedy mimořádné opatření. Kdy se objevil znovu?
Itálie znovu zavedla letní posun v roce 1966, o deset let později ji následovala Francie, která to zdůvodnila úsporou energie. Protože letní čas platil jen v některých zemích, způsobilo to nesrovnalosti například v letecké dopravě. Kamiony čekaly na hranicích, protože celnice buď ještě nebyly otevřené, nebo už byly zavřené. Od roku 1996 se letní čas zavádí poslední neděli v březnu a končí poslední neděli v říjnu ve všech státech Evropské unie bez výjimky. Na rozdíl od nás je například v Rusku ve všech jedenácti časových pásmech zaveden posun o hodinu dopředu po celý rok, ve stejná data jako v Evropské unii se hodiny posunují o další hodinu dopředu. V době, kdy u nás platí o hodinu dopředu posunutý letní čas, v Rusku jsou hodiny posunuté o dvě hodiny.