Ukradené pozemky Stát už nic nevrátí

Už jen tři měsíce mají oprávnění restituenti na to, aby získali zpět půdu, kterou jim stát vzal v době totality. Po 27 letech snah o nápravu majetkových křivd napáchaných hlavně v 50. letech stát udělá restituční tečku.

„Od 1. července 2018 bude ukončeno uspokojování oprávněných osob převodem náhradních pozemků. Zbývající restituční nároky se vypořádají formou peněžitých náhrad,“vysvětluje mluvčí Státního pozemkového úřadu (SPÚ) Monika Machtová.

V případě těchto restitučních nároků už nejde o konkrétní pole po dědečkovi, jsou to náhrady za to, když ukradené pole není možné někomu vrátit – ať už proto, že na něm mezitím vyrostlo sídliště, už nepatří státu, nebo s ním stát počítá třeba pro stavbu dálnice. Dědic si doteď mohl vybrat buď náhradní půdu, nebo peníze.

Nabídku náhradních pozemků několikrát do roka zveřejňuje pozemkový úřad. Naposledy na konci minulého týdne. „Mohou vybírat z 1 112 pozemků o rozloze 1 340 hektarů, které se nacházejí na celém území republiky,“říká Machtová.

Úřad chystá letos ještě jednu výzvu na konec května. Po ní zbude držitelům oprávněných nároků už jen možnost peněžitého odškodnění.

I přes roky snah o nápravu nejsou vypořádané nároky 42 tisíc oprávněných osob. Stát proto čelí kritice restituentů. „Jde o nespravedlivé řešení, o diskriminaci těch, kteří se k náhradním pozemkům nedostali, oproti těm, kteří pozemky dostali. Byl a je tu příslib státu odškodnit, který je v průběhu vyřizování najednou zrušen,“říká právník Jan Pavlok, který se restitucemi zabývá.

S nároky restituentů se stát úplně nikdy nevypořádá – někteří jsou blokovaní nevyřešeným dědictvím, jiní nemají zájem. „Více než polovina oprávněných osob drží nároky nižších nominálních hodnot než tisíc korun,“vysvětluje jeden z důvodů nezájmu Machtová.

Podle Pavloka za stále nevyřešené restituce může stát. „Obecné soudy vydaly již tisíce rozsudků, ve kterých konstatují liknavost až svévoli na straně státu. Nabídky vhodných pozemků byly činěny opožděně a nedostatečně,“popisuje svou zkušenost právník.

A tak si restituenti našli svůj způsob, jak dostát náhradního majetku zpět – v katastru si najdou vhodný pozemek ve vlastnictví státu a ve správě pozemkového úřadu a pak podají u soudu žalobu na jeho vydání. Jen v posledním čtvrtletí loňského roku bylo podáno 190 takových žalob, uvádí sám pozemkový úřad.

Dvacítka senátorů napříč senátorskými kluby se teď obrátila na Ústavní soud se stížností, aby stát nepřestal pozemky vydávat. „Ústavní stížnost obsahuje řadu nepodložených, zkreslujících a zavádějících tvrzení, které jsme v našem vyjádření uváděli na pravou míru,“reaguje na iniciativu mluvčí úřadu.

Právě Ústavní soud se restituentů už dříve zastal. Například loni v srpnu konstatoval, že finanční náhrada za nevydané pozemky musí být „přiměřená a rozumná“.

Jenže to si dědici nemyslí, je podle nich nízká. „Výši finančních náhrad za nevydané pozemky stanovuje oceňovací vyhláška z roku 1990. Tento právní stav zůstal k dnešku nezměněn,“potvrzuje i Machtová.

A ceny pozemků se od té doby změnily. „Řada neuspokojených restituentů bude žádat odškodné v současných tržních cenách za odňaté pozemky,“varuje Pavlok.

Finanční náhradou byly vypořádány restituční nároky za téměř dvě miliardy korun z původních celkových zhruba osmi miliard. Stále ale zbývá státu vypořádat nároky asi za 400 milionů. S naší rodinnou restitucí začal dědeček, pak agendu převzal můj otec a já po něm. Nikdy by mě nenapadlo, že se tomu budu věnovat ještě já. Právník a dědic