TAHÁK K MATURITĚ
Maryša: obsahový a formální rozbor textu
Scéna je z úplného závěru hry – Maryša (v ukázce již označena jako Vávrová) byla donucena vzít si bohatého mlynáře Vávru, ač byla zamilována do chudého Francka. Francek se po dvou letech vrací z vojny a nabídne vdané Maryše, že spolu utečou do Brna. Maryša se brání, Vávru si přece jenom vzala a složila slib před Bohem – říká doslova: „Nešťastná su, ale špatná nebudu!“O tom, že Francek byl za Maryšou, se Vávra dozví, naštve se a v afektu vyrazí za Franckem s puškou (říká doslova, že jde zabít psa, ale z kontextu je jasné, co zamýšlí). Tehdy se v Maryše, která dlouho trpěla mlčky a tímto mučednictvím ukazovala své- mu okolí, k čemu ji společnost donutila, něco zlomí. Rozhodne se Vávru otrávit tím, že mu přidá do kávy otrušík (oxid arsenitý neboli arsenik).
Nezvratnost rozhodnutí
Celé dílo je vybudované na nezvratnosti jednotlivých rozhodnutí – podobně jako antické tragédie (např. Král Oidipús). Nejdříve Lízal s Lízalkou, rodiče Maryši, dceři rozhodnou o manželství, poté se Maryša rozhodne, že rodiče poslechne (doslova říká: „ Já si vás vezmu, pane Vávro, ale máte vy vědět, koho si berete. Bude to život k utopení.“), ještě později se rozhodne neodejít s Franckem – a bereme-li to z hlediska morálních hodnot, vždy Maryša udělá správné rozhodnutí. Nejdřív poslechne rodiče, posléze se zachová dle manželského slibu, který dala. V ukázce vidíme závěrečné dilema – a přestože se Maryša poprvé nezachová morálně správně, soucítíme s ní a její rozhodnutí chápeme, protože předchozí správná rozhodnutí ji přivedla do neštěstí.
Maryša tedy přidala jed do kávy, ale Vávra ještě nedopil. Ještě by se vše dalo zachránit – a aby vše bylo ještě méně černobílé, přidává se závěrečný Vávrův monolog, v němž zjišťujeme, že i on má nějaké city, že ani on není spokojený s nastalou situací a byl by ochoten s ní něco dělat. Že Vávra není ztělesněným zlem. Tuto poslední nabídku zachovat se morálně Maryša rázně odmítá. Je rozhodnutá, Vávrova řeč ji snad mohla trochu nalomit, ale iluzi možné nápravy ničí její poslední replika: „ Sedni a pi. Cos nedopil?“
Mix nářečí, nejčastěji hanáckého
Maryša je realistická tragédie. Bratři Mrštíkové se pokusili co nejvěrněji ztvárnit prostředí, které důvěrně znali (bydleli v Divákách, vesnici na jih od Brna) a kde se podobné případy čas od času přihodily. K tomu patří kromě popisu (např. popis osob v úvodu hry nebo první scénická poznámka v prvním jednání) a složitého charakteru postav (žádná není jednoznačně kladná nebo záporná) i nářečí. Nejde o konkrétní nářečí, kterým se mluvilo v Divákách, jde o mix různých nářečí, ponejvíce hanáckého – je to patrné například na změně ou v ó („budeš mó ženó“) nebo ý v é („musí to bét“).
Přestože v roce 2018 není téma sňatků z donucení aktuální, osud Maryši i dnes zasáhne v nezměněné síle. Otázky, zda poslouchat rodiče, nebo se jim vzepřít, když radí špatně, zda se vzepřít společenským zvyklostem, nebo tyto společenské zvyklosti dodržovat, přestože nejsou správné, zůstávají aktuálními dodnes.