Paukner: Proč prodává Duklu
Věděl, že na Dukle nevydělá, ale nečekal, že tolik prodělá. Proto teď Petr Paukner klub prodává
Když koupil fotbalovou Duklu, skočil do prostředí, o kterém nic nevěděl. Petr Paukner, jeden z nejbohatších lidí v Česku, který je doma v byznysu s uhlím a elektřinou, v něm chtěl uspět – ale sám přiznává, že se to zatím nepovedlo.
Po pěti letech původní fanouškovské nadšení vyprchalo a Paukner pro Duklu hledá nového majitele.
„Fotbal mi vzal anonymitu, peníze a nepřinesl mi moc radosti,“říká smířeně ve své pracovně s výhledem na Václavské náměstí.
Dal vám i něco pozitivního?
Nedávno za mnou na letišti přišla paní a vyprávěla mi, že má na Dukle dítě, že je moc spokojená... To člověku opravdu udělá radost. Áčko mi ji nedělá, to je realita. Starostí je víc.
Litujete, že jste se do fotbalu před pěti lety vrhl?
Na upřímnou odpověď je brzy. Ale když se povede sehnat pro Duklu správného partnera, litovat nebudu. Musí jít do dalšího podlaží a já ji tam dostat nedokážu. Ale nechci jen říct: Tady to máte a já končím.
Takže?
Jednám se dvěma zahraničními skupinami a obě mě požádaly o to, abych dál zůstal akcionářem. Mám v Dukle podíl skoro 86 procent a prodávala by se část větší než padesát procent. Zbytek bych si nechal. Jsme blízko, ale předpoklad je, že se Dukla musí zachránit.
A když závěr nezvládne?
Museli bychom najít nové řešení. Drasticky snížit rozpočet, personální změny, škrty. Ale já doufám, že tahle varianta nenastane, že se Dukla bude naopak dál rozvíjet a noví partneři do ní dají víc peněz než já. Mají větší možnosti, kontakty.
Na kolik si Duklu ceníte?
To říkat nebudu. Ale cena je mnohonásobně menší než to, co jsem do klubu vložil.
Nebylo to málo peněz, že?
Kolem čtvrt miliardy. Dukla byla zadlužená, v podstatě několik týdnů před bankrotem, což jsem nevěděl. To vyplynulo až časem, takže jsem musel hned investovat kolem sta milionů: doplácel jsem třeba i za autobus nebo za vytápění trávníku.
I proto vás fotbal rychle začal vyčerpávat?
Nejde jen o peníze, ale i o čas, který bere. Určitou úlohu jsem splnil, Duklu jsem oddlužil a asi jsem si naivně představoval, že bude jednodušší ji posunout dál. Za pět let se rozpočet zdvojnásobil, hráči dostávají jednou takové platy, ale co z toho? Došel jsem k závěru, že už nemám lidskou ani ekonomickou sílu, abych mohl klub vést výš.
Bojovalo srdce s rozumem?
Vlastně celou dobu, k velké nelibosti manželky. Samozřejmě kvůli fotbalu netrpíme, ale dávám do něj obrovské peníze, které většina lidí nevydělá. Firmu jsem začal budovat před 20 lety, chodím do práce každý den a peníze musím vydělávat v potu tváře. Proto si pak člověk někdy řekne, že ve fotbale je jen vyhazuje a výsledky neodpovídají. Lidi vám na to řeknou: Fotbal je specifický. Dobře, ale všechno musí mít určité ratio a čas.
Když jste do Dukly vstupoval, věřil jste, že bude vydělávat?
Ne. Jen jsem si nemyslel, že budu tolik prodělávat. Říkal jsem si, že třeba jeden rok budeme hrát Evropskou ligu, že se to tím trochu vykompenzuje. Ale nečekal jsem, že mě to bude stát tolik peněz – a hlavně že téměř nebudou mít efekt.
Zklamali vás hráči?
Vyčítám jim třeba, že se v poháru dvakrát nechali vyřadit týmem ze třetí ligy. A ještě jsme řešili, jestli vůbec smí dostat pokuty, jestli to s mančaftem nezakymácí... To jsou v byznysu nepřijatelné věci.
Chápete kolegu z branže Daniela Křetínského, že si dál nechává Spartu?
Chápu, protože je jedním z nejctižádostivějších lidí, jaké znám. Když se prosazuje v byznysu, chce se prosadit i ve fotbale. Samozřejmě že je fanoušek, o fotbal se zajímá, studuje ho a chce prorazit. A pamatuju si, že když jsem šel do Dukly, řekl mi: Vítej do klubu. Tou jednoduchou větou shrnul všechno. Budeš platit, bude tě to trápit a nevíš, jaké budeš mít výsledky. On to zná. Když jste oznámil, že Duklu chcete prodat, říkal jste, že vám fotbal v obchodě nepomáhá, že se jím radši nechlubíte. Neodradil jste tím možné zájemce? Mám jedno pravidlo: snažím se nikdy nelhat, a když něco nechci říct, tak to prostě neřeknu. Tehdy mě trochu vyprovokovalo, když jsem viděl, jak si majitelé klubů neumí přiznat: Chlapi, vždyť na tom jenom proděláváme. Proč si nalháváme do huby? Já jsem realista.
Dobrá, dá se tedy vůbec v Česku na vlastnictví klubu vydělat?
Nedá. A o tom jsem ani vteřinu nepochyboval – moje motivace byla pomoct Dukle, kterou mám rád. Samozřejmě existují lidi, kteří vyhrají ve sportce, když je tam zrovna dvacet milionů. To se povedlo třeba kdysi dávno v Ostravě, kde měli v dorostu skvělou generaci a mohli výhodně prodávat. Ale to se stane jednou za strašně dlouhou dobu. A teď je to ještě těžší, protože stát tady přestal podporovat sport.
To vám vadí nejvíc?
Ano. Podívejte se, kde jsme ve fotbale, kde v hokeji. Padáme! Tady všichni jen milují úspěch, chtějí se na něm přihřát – viz třeba Ledecká. Ji financovala rodina, ale politici se s ní vždycky rádi vyfotí. Ale jinak je to nezajímá, jen se mluví. Odstranily se sportovní třídy, kde se rozvíjela všestrannost – to teď chybí.
Vzal vám fotbal ideály? V Česku má pošpiněnou pověst.
Upřímně, o zákulisí jsem se nikdy nezajímal. Na rozhodnutí o vstupu do Dukly jsem měl čtrnáct dní, takže jsem skočil do vody, a až pak zjišťoval, jestli je teplá, nebo jsou v ní studené proudy.
A ty tam jistě jsou.
Určitě. Ale nechci to hodnotit, protože vím opravdu málo. Pana Berbra jsem třeba poprvé viděl asi před půl rokem... Těžko se můžu k většině věcí vyjadřovat, když u nich přímo nejsem. Držím si radši odstup.
A nemrzí vás, že na Duklu nechodí fanoušci?
V Česku je to obecně s fanoušky těžké. V Německu vyprodají permanentky za 48 hodin, u nás lidi na fotbal nechodí a radši chalupaří. Ale když bude Dukla hrát dobře, bude chodit víc lidí, tím jsem si jistý.
Hrát dobře znamená, že bude bojovat o poháry?
Stavíme dům a od nového vlastníka čekám, že přidá další patro. Slavia a Sparta jsou jinde, ale chtěl bych, aby Dukla hrála o Evropskou ligu.