Arménská cesta ke křížku
Kolik toho víme o Arménii, kde probíhá politický převrat, jejž západní média nadšeně nazvala dle Čechů „sametovou revolucí“? Slavné to nebude. Snad nám na patře uvázla chuť arménského vína či brandy Ararat, anebo před očima zůstaly záběry hor závratné výšky. Podtrženo, sečteno – „nula, nula, nic“.
Ani příležitostné mediální momentky o výročí nejméně milionového masakru Arménů ze strany Turků (a jimi angažovaných Kurdů) za 1. světové války zájem o třímilionový stát obvykle neprovokují. Připomenutím oné etnické čistky v komuniké Donalda Trumpa se tak dala maximálně vyprovokovat nedůtklivá Ankara.
Drobná země Indoevropanů na neklidném pomezí Evropy a Asie, o jejíž příslušnost se buď odborně, či ideologicky přou geografové i politici, je domovinou národa, který první kompletně přijal křesťanství. Jeho chrámy či kláštery jsou tak velmi pamětihodné. Stejně jako osud národa tisknutého ve strategických kleštích, jehož ramena sestávají z Turecka a Ázerbájdžánu. Příbuzensko-jazykově propletených muslimských spojenců.
Dramatičnost popisu je bohužel na místě. Rozhodně více Arménů žije ve vlivné a bohaté diaspoře než v chudé Arménské re- publice. V oblasti navíc nějakých třicet let doutná tzv. zamrzlá válka. Ke spornému území nikým neuznaného pseudostátečku Náhorní Karabach se totiž až mysticky vztahují Arméni i Azerové. Tudíž se o něj více či méně, avšak permanentně potýkají se zbraní v ruce. Výchozí konflikt přinesl úspěch, navzdory jasné převaze nepřítele, arménsko-karabašským jednotkám. Pocit ponížení, oběti na životech a masové transfery obyvatel podle etnického klíče stvořily stále živý obraz vzájemné nenávisti. „Hranici“i po desetiletích tvoří zákopy, jež se příležitostně posouvají. Jako tomu bylo při čtyřdenní válce roku 2016.
No dobře, pro kavkazskou neschopnost odpouštět tam zahynuly tisíce lidí, statisíce ztratily domov, závratné peníze zhltlo zbrojení, ale co je nám do „místních potíží“? Ať do politické nestability v Arménii, nebo do nekonečné vojny o sporný kousek země – „Černou zahradu“, jak se dá přeložit Karabach z turecko-perské hatmatilky.
Je to omylné vidění. Arménie krom sunitského Turecka a Ázerbájdžánu sousedí se šíitským Íránem a je výrazně závislá na „náhorní“Ruské federaci. Ekonomicky tvoří její protektorát, bezpečnostně se bez Moskvy neobejde. Kreml to ví a umí využívat, proto zatím zachoval zdvořilou neutralitu vůči klice, jež odstranila stávajícího premiéra a chráněnce Ruska. Nepochybně si však nového předsedu vlády Nikolu Pašinjana hlídá.
Západ opakovaně podněcoval protiruské nálady či puče v postsovětském prostředí, má eminentní zájem o naftu v Ázerbájdžánu a v neposlední řadě zkoumá, jak ve světle syrského krveprolití vystupovat proti mohutnící Islámské republice. Je nicméně myslitelné, že se nyní religiózně odlišný Teherán, Moskva i Ankara shodnou, že by měl Jerevan spolehlivě kráčet ke křížku.