Filipova partie, Babiš musí ustupovat
Krátce po historickém debaklu v posledních parlamentních volbách to vypadalo, že komunisty čeká stranický převrat. Předseda Vojtěch Filip mluvil o vypsání mimořádného sjezdu, na němž už zřejmě nebude obhajovat svoji pozici. Nespokojení soudruzi v čele s Josefem Skálou požadovali jeho hlavu a byli si skoro jisti, že Filip skončí. Ale v tu chvíli podceňovaný kádr efektivně vsadil na to, co se za více než dvacet let ve Sněmovně politikou naučil.
Začal na vlastní pěst jednat se šéfem hnutí ANO Andrejem Babišem – a jakkoli se spojení velkokapitalisty a komunistů mohlo zdát uhozené, pro Filipa představovalo přesně to, v čem si věří.
Dlouhodobě z pozice místopředsedy Sněmovny obráží zdánlivě neatraktivní země na východ od Česka a angažuje se v obchodních vyjednáváních s tamními firmami a vládami. A také při jednání s toho času opovrhovaným, obviněným Babišem věděl, že konkurence není velká.
Až na SPD se s šéfem ANO nikdo nechtěl bavit, a tak z toho pro Filipa vyšla jednoduchá rovnice, že když bude vstřícný, časem na tom vydělá. Začal skromně, protože si byl vědom mrzkého volebního vý- sledku komunistů i své vratké pozice ve straně. V podstatě mu stačilo, když ANO udělá nějaké jedno větší gesto navenek: třeba zdanění církevních restitucí.
Jak však čas postupoval a bylo zřejmé, že Babiš se bez komunistů stejně neobejde, mohl začít přicházet s dalšími požadavky. Zprvu tedy spíš s návrhy.
„Bylo by dobré, kdybychom získali nějaké posty ve státních firmách. Určitě by nebylo od věci, kdybychom mohli vetovat jmenování ministra, který by se nám opravdu nelíbil. Zahraniční mise? Tak to je asi jasné, že je nepodporujeme, ale nějak se ještě domluvíme…“
Tak nějak mohl Filip svoje návrhy porcovat. A pak přišel komunistický sjezd, na němž si strana zdecimovaná posledním volebním výsledkem Filipa přesto zvolila za předsedu.
Jak tehdy zaznívalo v kuloárech nymburského obecního domu přezdívaného komunistický kostel neboli kokos, Filipa zachránilo právě to, že už skoro půl roku vyjednával s Babišem. A nikdo pořádně nevěděl, na čem všem se dohodli, co mají předjednané, co si neformálně řekli. Aby do těchto námluv vpadl nový předseda Skála, který se navíc s Filipem osobně moc nemusí, by nebylo zrovna taktické. I proto šéf KSČM pozici obhájil a vědom si svých dobrých vztahů s částí ČSSD i s prezidentem Milošem Zemanem mohl se už bez rozpaků při jednáních s Babišem a předsedou sociálních demokratů Janem Hamáčkem postavit do role nejzkušenějšího vyjednavače a prostředníka, který dopomůže vzniku koalice.
Filipovo vystupování směrem k Babišovi vyznělo tak nekonfliktně, že už i poražená vnitrostranická opozice začala uvažovat, zda to nejvýše postavený soudruh nedává šéfovi ANO až příliš zadarmo. A tak o posledním víkendu Filip vytáhl nečekaný kalibr – požadavek nezvyšovat počet vojáků na zahraničních misích. Nečekaný proto, že v hnutí ANO o tomto požadavku komunistů sice delší dobu věděli, ale zároveň ho pochopili s dovětkem, že je spíš ke zvážení a vláda kvůli němu určitě padat nebude.
Z kuloárních vyjádření komunistů ale i sociálních demokratů je zřejmé, že se strany domluví a připravovaná koalice kvůli tomu určitě nepadne. Ale ať už z toho teď Filip vytříská od Babiše cokoli, může si pogratulovat, jak zdecimovanou stranu přivedl k největšímu vlivu po listopadu 1989.