První monstrproces
Před 70 lety byl v Praze zavražděn major Schramm a začala éra velkých politických procesů Miloslav Choc
Jan Bohata
Tři výstřely v neděli 27. května 1948 dostaly obyčejný vinohradský činžák v ulici V Horní Stromce do dějin. Atentátník smrtelně zranil jedenačtyřicetiletého majora Augustina Schramma
Pátrání po vrahovi vlivného činovníka partyzánského oddělení ústředního výboru KSČ gradovalo prvním velkým politickým procesem po komunistickém puči v roce 1948. Studenti Miloslav Choc a Slavoj Šádek dostali tresty smrti, které byly neprodleně vykonány.
Schramma zasáhly všechny tři výstřely. Nepomohl mu ani téměř okamžitý zákrok praktického lékaře ze sousedství, ani přivolaná záchranka. Ještě týž den v Ústavu soudního lékařství ve Studničkově ulici provedl pitvu patolog František Hájek (mimo jiné lékař, kterého Němci v roce 1943 zařadili do komise zkoumající oběti katyňských vražd). Pitevní protokol potvrdil zásah dvěma zbraněmi, jedna měla kalibr 9 milimetrů a druhá pravděpodobně 7,65 milimetru.
Kompro v sejfu
Schramm nebyl ledajakou obětí. „Před válkou pracoval jako sudetoněmecký komunistický funkcionář. Za války působil v sovětské škole pro vedoucí partyzánských oddílů a byl jejich organizátorem v Československu,“tvrdí historik Karel Kaplan.
Napojení na Sovětský svaz zřejmě znamenalo i to, že pracoval pro zpravodajskou službu NKVD. Podle nepotvrzených hypotéz měl údajně informace o vraždě Jana Masaryka, nebo se na ní dokonce podílel.
Ze své pozice prověřoval válečnou činnost někdejších partyzánů. Proto o něm šla pověst, že v sejfu skrývá kompromitující dokumenty na vysoce postavené muže nového režimu.
„Horký“materiál se mohl stát motivem Schrammovy likvidace. „Tuto variantu však vyšetřovatelé nebrali v potaz a od počátku nikdo z nich nepochyboval o tom, že vraha naleznou v okruhu bývalých partyzánů,“uvedla historička Šárka Rokosová. Atentát podle Státní bezpečnosti (StB) spáchal někdo z okruhu někdejšího partyzána Josefa Vávry alias Staříka, který tou dobou pobýval v exilu v západním Německu.
Vyšetřování dozoroval major Bedřich Pokorný, na post hlavního vyšetřovatele byl dosazen inspektor Bedřich Hampl, dokumenty o pátrání každý den mířily na ÚV KSČ. Mimořádnosti kauzy odpovídalo nasazení vyšetřovatelů. Do konce května se u výslechu vystřídalo 155 osob, 78 skončilo ve vazebních celách.
Bauera nikdo nehledal
Slibným podezřelým se záhy stal třiadvacetiletý Miloslav Choc, kterého StB zatkla v Olomouci už 2. června. Nešlo o žádného hrdinu. Na konci války bojoval v pražském povstání, poté se Zpravodajskou brigádou operoval v pohraničí a díky tomu, že vystupoval jako důstojník zahraniční armády, pomohl si k postu správního komisaře v Kienhaidu (Načetíně), zaniklé obci na Chomutovsku.
Do velkých problémů se dostal v lednu 1946, kdy zastřelil německého antifašistu. Mostecký krajský soud Choce obvinění z vraždy v létě zprostil na základě psychiatrického posudku. „Jednal s vírou ve skutečnost vlastních fantazií,“konstatovala expertiza.
Krátce po únorovém puči v březnu 1948 Choc emigroval do západního Německa. V táboře Wasseralfingen se setkal mimo jiné s Josefem Vávrou-Staříkem. Po měsíci se Choc vrátil do Československa, do olomouckého zatčení mu zbývalo 36 dní. „To, co se v těchto dnech opravdu dělo, se už s určitostí nedovíme,“míní Rokosová.
Chocovy výslechy od 2. června do 11. července probíhaly v pražské oblastní úřadovně StB. Vyšetřovatelům se nejprve doznal, že Schramma zabil na pokyn Vávry-Staříka. Před Schrammovým bytem prý čekal Slavoj Šádek, aby společně odvezli důležité dokumenty, jež měl Choc získat od Schramma.
V dalších výsleších u vyšetřujícího soudce a při procesu u soudu se Choc hájil tím, že se jen podílel na získání důležitých dokumentů. Proto jistému Václavu Bauerovi opatřil pistole a chloroform. Útok byl prý akcí Bauerovou.
„Trvám na tom, že já jsem majora Schramma nezavraždil. Svá obsáhlá doznání, učiněná u Státní bezpečnosti, učinil jsem proto, abych kryl Bauera, o němž jsem věděl, že má důležité ilegální poslání,“tvrdil Choc.
V procesu padl rozsudek 25. listopadu. Choc a Šádek dostali trest smrti, ostatních 13 obviněných od 18 let po doživotí. Nejvyšší soud zamítl odvolání i žádost o nový proces a vypátrání tajemného Bauera. Choc a Šádek zemřeli na šibenici v pankrácké věznici v únoru 1949.