Bosák: Můj sedmý šampionát

Mojí noční můrou je, že nepoznám moment, kdy bych měl s komentováním fotbalu skončit. Nechci v televizi jen dožívat, říká Jaromír Bosák.

Když letěl před čtyřmi lety do Brazílie, byl smířený, že další mistrovství světa už nebude. Co taky zažít většího? Komentujete finále v Rio de Janeiru, na Maracaná, nejslavnějším stadionu ze všech: „Myslel jsem si, že mířím ke konci.“Teď je populární fotbalový komentátor Jaromír Bosák zpátky. Nepřestal a 15. července bude znovu u fotbalového finále. Mistrovství světa v Rusku startuje už dnes. A nezlobte se za tykání. Z branže se známe tak dlouho, že by rozhovoru vykání neslušelo. Co se v tobě zlomilo, že jsi před čtyřmi lety neskončil? Nevím. Do Brazílie jsem odlétal emočně unavený, fyzicky grogy, měl jsem zdravotní lapálie, na zádech nesl skoro padesátku. Brazílie mi vycházela jako elegantní a symbolická rozlučka s komentováním. Co víc člověk může dokázat? Dopadlo to jinak. Snad kvůli tomu, že mě nikdo nevyhnal z práce. Nebo?

Nebo kvůli tomu, že mě to nepřestalo bavit. Přehodnotil jsem priority. Odpočinul si. Před Brazílií na mě dolehla únava, myšlenky zčernaly. Přes dvacet let v jedné práci, to se musí logicky dostavit únava materiálu. Jenže jakmile jsem se pustil do práce, zase jsem chytil vítr. Překvapí tě ještě něco? Čeká tě už sedmé mistrovství světa. Málokdy platí, že všechno slíbené klapne. Na technické nedorazy jsme zvyklí, člověk je obrněný. Klaplo někdy všechno?

V Německu, na mistrovství světa 2006. To bylo po německu precizní. Vzhledem k tomu, že německy mluvím a bundesliga patří mezi moje oblíbené soutěže, všechno bylo super. A Rusko?

Záleží na letecké dopravě, z toho mám trochu strach. Podle toho jsi vybíral zápasy, které budeš komentovat? Ne, tak se uvažovat nedá. Privátně bych se rád podíval třeba k Uralu, ale stálo by mě to dva tři dny cesty, takže bych se spolu s časovým posunem nestačil pořádně připravit na zápas, což si nemůžu dovolit. Jsem komentátor, ne turista, takže zůstanu kolem Moskvy. Budu tam, kam se dá za dvě tři hodiny doletět. Nebo přes noc dojet rychlovlakem. Novgorod, Soči, Petrohrad... Ničemu by nepomohlo, kdybych se unavil dlouhou cestou. Proto jsi třeba v Brazílii vynechal exotické Manaus? Ano. Přitom fotbal v Amazonii mě lákal jako máloco. Nové místo, nové zážitky. Ale nemůžu být sobec. Na co se těšíš teď?

Na krásný Petohrad. Když budu mít trochu volno, rád se v Moskvě projdu po Rudém náměstí, ale na mrtvolu Lenina zvědavý nejsem. Možná se budeš divit, ale nejvíc ze všeho se těším na dobrý fotbal. Na vyhecované hráče, kteří předvedou to nejlepší, co v nich je. Jde to vůbec po sezoně, během které ti nejlepší zvládnou šedesát zápasů i víc? Mistrovství světa se hraje jednou za čtyři roky, kopeš za svou zemi, fandí ti celý národ. Kdy jindy ze sebe vymáčknout zbytek sil? Ale tělo může být vybité?

Na fotbale mě mrzí, že vymýšlí nové a nové projekty, které chce vrazit do volných termínů. To je až absurdní. Hokejisti v NHL sice odehrají dvaaosmdesát zápasů v základní části a k tomu mají ještě vyřazovací část, ale zároveň dostanou adekvátní dovolenou. Dva měsíce si odfrknou, mentálně i fyzicky se dají do kupy, na hokej zapomenou. Fotbalisti takovou možnost nemají. Jsou královsky placení. Souhlasím i nesouhlasím. Messi, Ronaldo, Neymar, Cavani, Lewandowski... Kolik mají času na odpočinek? Jen co skončí šampionát, budou se svými kluby spěchat na turné do Malajsie, Austrálie, Ameriky. Jestli dostanou čtrnáct dní volno, je to moc. Jak se mezitím mají dát do kupy? Fotbal zapomíná, že hráči nejsou stroje. Od září se rozjede nová soutěž zvaná Liga národů. Nejlepší reprezentace se díky ní můžou dostat na mistrovství Evropy. Podle mě je to kravina, protože z kalendáře zmizí přípravné zápasy. Kde má trenér zkoušet, když pořád bude muset o něco hrát? O postup na Euro, o lepší postavení v tabulce, o koeficient. Copak se ti nekomentují líp zápasy, ve kterých o něco jde? Jsou lepší, jsou sledovanější, jenže přáteláky jsou v mých očích nutností, aby dostali mladí čuchnout a čekatelé na příležitost si tu příležitost skutečně vyčekali. Když se hraje o hodně, ti prověření těžko vzkážou trenérovi: Nezlobte se, jsem utahaný, vemte někoho jiného. I trenér by měl mít právo testovat. Proto má hokej svoji Euro Hockey Tour. Jak to myslíš?

Kolik tam se hraje v uvozovkách nesmyslných zápasů. Jenže trenéři právě v nich vidí hráče, kteří se sice nedostanou na mistrovství světa, ale měli by dostat šanci, aby se ukázali. Basket, volejbal, házená. Všechny kolektivní sporty mají a potřebují přípravná utkání. Fotbal zdaleka nejvíc vydělává.

No právě. Díky prodeji přenosových práv z Ligy národů zase vydělá majlant. Fotbal kouká převážně přes peníze, vždyť zase zvyšuje odměny pro účastníky Ligy mistrů. Real Madrid dostane v příští sezoně padesát milionů eur, aniž by kopl do míče. Proč, proboha? Co to je? Příkop mezi nejlepšími a dobrými bude čím dál hlubší. Jen špička si bude moct dovolit nejlepší hráče a šroubovat jejich ceny do absurdna. Když jsi mluvil o hokeji, nezávidíš mu, jaké má v České televizi možnosti? Ty letíš na mistrovství světa sám a teprve později tě doplní kolega Vlášek, zato hokejové šampionáty bývají každoročně načančané ve velkém. Z globálního pohledu to divné je, protože ve sportu se významu fotbalového mistrovství světa nic nepřibližuje. Na druhou stranu sledovanost hokejového šampionátu je u nás vyšší, protože Češi budou vždy hrát čtvrtfinále, takže