Povinné očkování není hračka rodičů

Očkovat malé dítě povinnými vakcínami, či neočkovat? Čekali byste od všech razantní kladnou odpověď? Tak to byste se divili. V hospodě se o tom dokážou štamgasti u piva pohádat stejně vášnivě jako o politice a o fotbalu.

Odpírači povinného očkování stále opakují, že vakcinace může způsobit autismus a poškozuje imunitní systém. Jenže empirické důkazy pro to nemají.

Obhajitelnější je jejich argument, že stát svými příkazy sáhá do míst, kde nemá co dělat. A jen si stále více uzurpuje prostor svobodné volby. Jenže tohle pak vyprávějte lidem, které neočkovaný člověk nakazí. Co když kvůli tomu umře něčí dítě? Jak to vysvětlí jeho rodičům?

I proto se v průběhu devatenáctého a dvacátého století prosadilo povinné očkování. Mělo zabránit vlnám smrtících epidemií – zarděnek, spalniček, černého kašle, které decimovaly naši populaci v historii. V minulosti se lidé dobrovolně podvolili, protože cítili, že si chrání život.

Jenže dnes si mnoho rodičů myslí, že ty temné časy pominuly. Že své dítě očkovat nemusí, protože by mu to mohlo údajně uškodit. Vždyť většina ostatních přece povinnou vakcinaci podstoupí, tak je jejich potomek chráněn.

Co když si však totéž bude říkat stále více rodičů. Už dnes proočkovanost v české společnosti klesá. Lékaři preferovaných 95 procent v mnoha případech nedosahujeme. U některých onemocnění to kleslo k 70 procentům.

Rodiče si tak zahrávají s ostřím, které se nakonec může obrátit proti jejich vlastním dětem. Velké epidemie se totiž mohou snadno vrátit. Stačí si vzpomenout na to, jak před nedávnem spalničky postrašily Česko. Byly stovky pacientů. Pokud bychom zrušili povinné očkování, mohl by jejich počet vystoupat k desetitisícům. Mnohonásobně by se zvýšilo riziko, že to odnesou i děti.

Odpírači povinného očkování však nejsou českou specialitou, objevují se všude v Evropě. Naposledy uspěli v Itálii. Rodiče už tam povinně nemusí přinést do základní školy potvrzení od lékaře, že jejich děti dostaly povinná očkování. Nyní stačí, když to sami potvrdí. Oznámila to nová ministryně zdravotnictví Giulia Grillo, jedna z prominentních členek populistického Hnutí pěti hvězd.

Trochu nebezpečný trend. Jen si to představte, jak by to vypadalo v Česku? Když nabídnete palec... Rodiče by klidně ředitelům škol nevinně koukali do očí a lhali.

Jistě existují i mírnější země. V USA se od vás potvrzení o povinném očkování vyžaduje až v okamžiku, když jdete na vysokou školu, pokud nekoresponduje s očkovacím kalendářem v daném státě v rámci federace, tak to musíte napravit.

V Německu je na rozdíl od České republiky očkování dobrovolné, jenže i tam se objevují hlasy, že by mělo být povinné.

Právě v souvislosti s dobrovolností se objevuje zásadní otázka. Můžou rodiče racionálně rozhodnout o povinném očkování svých dětí?

Odpověď bohužel zní, že to není úplně jisté. Řada z nich podléhá dezinformacím a hoaxům na internetových fórech „skutečných odborníků“, na základě kterých vakcinaci odmítají.

Stát by nám neměl diktovat, co máme dělat, ale jsou chvíle, kdy je zdraví nejen našich dětí přednější. Ano, existují výjimky, tedy lidé, kteří se nesmějí očkovat, a ty nikdo nutit nesmí. Nicméně někteří rodiče by si měli uvědomit, že nejde o ně, ale o zdraví jejich potomků. A „dávno vymýcené“smrtelné nemoci se mohou vrátit mnohem rychleji, než bychom si mysleli.