Byl jsem mezi mrtvými, říká svědek hrůzy z tramvaje

Koupím

Dnes Prague Edition - - Z domova -

Vnejvětší tramvajové neštěstí našich dějin se přesně před 71 lety změnilo nedělní odpoledne v Ústí nad Labem. Tehdy, 13. července 1947, vykolejila tramvaj číslo 1 směřující z krušnohorské Telnice zpátky do města. Přeplněná narazila do sloupu trolejového vedení a zastavila se až o další vůz stojící na vedlejší koleji. Třicet cestujících zemřelo, někteří na místě, další při převozu do nedaleké nemocnice. Téměř stovka byla zraněna.

Včera, v den výročí, si tragédii přišli k pomníku stojícímu v ústecké části Bukově připomenout pamětníci události. Mezi nimi i Jindřich Mach, který byl s rodiči přímo ve voze a jehož považovali kvůli jeho zranění za mrtvého. „Bylo mi pět let, když se to stalo. Měl jsem velkou ránu na hlavě, byl jsem celý zakrvácený a v bezvědomí. Když dělali výběr, kdo žije a kdo už ne, rozhodli, že s takovým těžkým zraněním jsem nemohl přežít. Proto mě položili k mrtvým. Táta mě tam našel a díky němu jsem přežil,“vzpomínal pan Mach.

Hned po nehodě se vyrojily spekulace o tom, co havárii zapříčinilo. Odborníci jako nejpravděpodobnější vidí verzi, že šlo o selhání brzd a fakt, že tramvaj byla přeplněná. Schylovalo se totiž k bouřce a lidé se ještě před příchodem deště chtěli dostat domů. „Moji rodiče vyprávěli, že už když tramvaj přijela nahoru do Telnice, lidé říkali, že nejede dobře, že řidič několik zastávek projel a nebrzdil,“popsal pamětník vteřiny před tragédií.

S raněnými a mrtvými lékařům pomáhali dobrovolníci z celého Ústí. Svými osobními vozy například přepravovali cestující do nedaleké nemocnice nebo je přímo na místě ošetřovali. „Byl jsem na fotbalovém hřišti. Najednou se objevil pán a začal říkal do mikrofonu, že se stalo na Bukově hrozné neštěstí, a kdo má osobní auto, má tam hned jet. Přišli jsme, tam už leželi mrtví přikrytí plachtami. Bylo opravdu hrozné vidět to neštěstí,“řekl Hanuš Adamec, jeden z dobrovolníků, který u nehody asistoval.

Pohřeb obětí se stal celostátní záležitostí. Zúčastnilo se ho téměř 30 tisíc lidí, mezi nimi i ministr vnitra Václav Nosek. Tryznu z ústeckého Mírového náměstí tehdy přenášel dokonce rozhlas. (šm)

Na nenápadnou, leč významnou změnu si začali obyvatelé české metropole zvykat uprostřed července před 235 lety. V městských branách a při radnicích byla zrušena městská stráž. Dozor nad nimi převzali příslušníci státní policie. Náleželi pražskému policejnímu ředitelství, první instituci svého druhu v Čechách.

Dohled nad bezpečností v Praze s přibližně 80 tisíci obyvateli na počátku 80. let 18. století vykonávalo 71 mužů. „Jejich povinností je hlídati radnici a městské vězení, konati hlídky v ulicích, zakročovati při rvačkách, prováděti prohlídky nařízené magistrátem, vykonávati všecky rozkazy magistrátu a městského úřadu a plniti důvěrné policejní rozkazy ve formě výzvědné služby,“stanovily předpisy.

V roce 1780 v Praze nebývale vzrostl počet krádeží a loupeží, magistrát začal uvažovat o tom, jak zkrotit kriminalitu a zefektivnit službu městské stráže. Řešení nabídl guberniální rada, svobodný pán Jan Markwart Koc z Dobrše. shozy a trofeje i celé sbírky. Tel.: 776 192 242. „K tomu účelu zřídil stráž z 60 ponocných z řad chudého občanstva, kteří měli obstarávat dozor v pražských městech pod velením tří rotmistrů, vrchní velení měl Koc,“uvedl bezpečnostní expert Radomír Ščurek. Ke Kocovým reformám patřila i donucovací pracovna a tři domy, kam byli umisťováni žebráci, tuláci, zloději, chudí měšťané a opuštěné děti. V roce 1781 v Kocových domech žilo 1 051 lidí. Magistrát mohl být spokojen, bezpečnostní situace se v Praze zlepšila.

Reformy však záhy doplatily na nedostatek peněz, v zimě 1783 Koc navrhl zrušení městské stráže. Budoucnost patřila státní policii, ta se dozoru u bran Prahy ujala od 16. července 1783. Agendu nová policejní ředitelství přebrala až o dva roky později. V roce 1785 bylo zřízeno

koupí růz. staré a starož. hodiny, hodinky i nejdoucí i části a také mince, bankovky, šperky i poškozené. T.: 608868313177540 také policejní ředitelství v Brně, v Olomouci se museli spokojit s nižší složkou, komisařstvím. V ostatních městech a na venkově příslušel dohled nad bezpečností vrchnostem a radnicím. Policejní úřady byly podřízeny místodržitelství, které odpovídalo za jejich chod vrchnímu ředitelství ve Vídni.

Dohled nad domovníky

„K prvotnímu úkolu policie patřilo potírání ‚nepřátel státu‘, čímž se stala základem císařova represivního aparátu. Byla však schopna dohlížet i na vnitřní bezpečnost,“uvedl historik Roman Vondra.

Neobyčejně agilně si vedl druhý pražský policejní šéf, Franz Amschel, který se funkce ujal na jaře 1787. Z jeho kabinetu vzešel puntičkářsky zpracovaný policejní řád 1 zlatý a 30 krejcarů. Vysoké pokuty a arogantní chování policejních úředníků vyvolalo protesty. Mezi nejnerudnější komisaře náležel dvaadvacetiletý Václav Thám, pozdější vlastenec, dramatik, herec a básník.

Kohouti a bobíci

Agendu pražského a brněnského policejního ředitelství zásadně upravilo nařízení z roku 1868. „Dbáti mají o všechny záležitosti, které mají za předmět nebezpečí pro mocnáře, císařský dům a trvání státu,“uvádí nařízení. Policejní ředitelství dohlížela kromě veřejného pořádku také na pasovou a cizineckou službu, spolky, divadla a tisk. Na starosti měla železniční i vodní dopravu a ochranu státních hranic prostřednictvím expozitur.

Od Rakouska v roce 1918 bezpečnostní aparát převzala nově zřízená Československá republika. Do čela pražské policie se dostal schopný úředník Richard Bienert, který sloužil od počátku 20. století na několika komisariátech hlavního města. Oblíbený šéf se zasadil o řešení sociálních problémů mužstva a novou výzbroj a výstroj. Pražští strážníci změnili uniformy. Klobouky s peřím, pro které se za Rakouska policistům přezdívalo „kohouti“, nahradily helmy. Podobné, jaké nosili jejich londýnští kolegové, „bobíci“. Ve výzbroji se místo těžkopádné šavle objevil obušek.

Převratné události z jara 1945 pražská policie nepřečkala. Staré policejní ředitelství bylo zrušeno v červnu 1945, rozpuštěno bylo také četnictvo.

Foto: Archiv AMK FOTO: VHÚ

První republika Přilby četníků byly podobné těm, které nosili jejich londýnští kolegové. Změna barev Uniformy strážního sboru se často měnily. Jejich stejnokroj se pletl třeba s tím, který užívali polní lékaři.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.