Vojtěcha na Hradě oživili pasíři od Prahy

Dnes Prague Edition - - Praha -

že konečná váha stříbra celého sousoší je 306 kilogramů. Kromě náhrobku svatého Vojtěcha se dvojice pasířů v Praze podílela také na restaurování sochy Jana Žižky na Vítkově nebo na opravě jablka a kříže na střeše věže kostela Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze.

Nebýt náhody, náhrobek svatého Vojtěcha by dával dohromady někdo jiný. Housku k pasířství totiž přivedl jeho starší bratr. „Bratr se chtěl vyučit kovářem, ale o umělecká řemesla byl tehdy velký zájem a dostat se do učení bylo takřka nemožné. Přestože bratr náročné zkoušky složil, na kováře ho nevzali a jako náhradu mu nabídli obor pasíř. Vůbec netušil, o co jde. Proto se šel podívat na výuku a řemeslo ho zaujalo,“vypráví Houska s tím, že když vyšel z deváté třídy, bratr měl za sebou první ročník.

Umění z Káhiry

„S rodiči jsme jeli společně na rok do Káhiry. Bráchovi na škole řekli, že když si tam najde příbuzný obor a bude pokračovat alespoň v praktické výuce, vzdělání mu uznají.

V Káhiře tak začal chodit k cizelérům, kteří se věnují uměleckořemeslnému opracování výrobků z kovů. No a já se učil společně s ním. Když jsme se vrátili, začal jsem chodit do učení společně s bratrem,“vzpomíná na začátek své pasířské kariéry Houska, který byl jedním z posledních učňů mistra Leonarda Beitlera, významného pasíře, který rekonstruoval historické lustry restaurace a Velkého sálu pražského Žofína nebo osvětlení ve Státní opeře.

A náhoda svedla Housku dohromady i s jeho kolegou Doudou, se kterým společně v roce 1993 založili pasířství Houska a Douda a nyní sídlí v Buštěhradě. „Po základce jsem úplně nevěděl, kam jít. Bavily mě ruční práce, modelování a skládaní dřevěných modelů. Mamka pracovala v Divadelní technice, kde působili kromě kostymérů, truhlářů a dalších i pasíři. Vzala mě tam, abych se podíval a rozhodl se, co chci dělat. Nakonec vyhrál pasíř. A tady jsem se také poprvé setkal s Ivanem, který už v Divadelní technice jako pasíř pracoval,“přibližuje svůj příběh mladší z pasířů.

Dnes už oba patří k velmi uznávaným řemeslníkům, Ivan Houska má dokonce titul Prověřený mistr uměleckého řemesla pasířského. Pasířství je pro muže velkým koníčkem i obživou. Shodně přiznávají, že to mnohdy není jednoduché.

„Těžko odhadnete, jak dlouho vám bude práce na nějakém dílu trvat. Nikdy totiž nemůžete vědět, na co při opravě narazíte. Nejednou se nám stalo, že jsme nad dílem strávili mnohem víc času, než jsme předpokládali,“přibližuje Houska s tím, že pro pasíře je rovněž velmi těžké obstát v konkurenci velkých obchodních řetězců.

„Většina lidí si raději koupí nový lustr, než aby investovali do jeho opravy, která je mnohonásobně dražší. Je tak měsíc, kdy jsme v pohodě, a další sotva přežíváme,“dodává mistr Houska.

Foto: Houska a Douda pasířství

Kříž světců Umístění sochy navazuje na ideu stavitelů katedrály, kteří ji budovali v ose kříže, jež spojuje hroby patronů sv. Víta, sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Zikmunda.

Foto: Michal Šula, MAFRA

Středověké řemeslo Dříve pasíři vyráběli pásy k brnění, nyní opravují historické kovové sošky a předměty.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.