V roli spisovatele by měl Tom Hanks zůstat pouze na plátně
Všichni Toma Hankse milují. Jako Forresta Gumpa, citlivého dozorce ze Zelené míle, zarostlého trosečníka nebo hrdinného kapitána Sullyho. Jeho herecké výkony se bohužel s těmi spisovatelskými nedají srovnat, jak dokládá Hanksova kniha Neobvyklý typ (něco málo povídek), vydaná nyní i česky.
Spousta stereotypů
Debutovat sbírkou povídek není nic neobvyklého. Debutovat však sbírkou povídek, která má čtyři sta stran, to už trochu nezvyklé je a Tomu Hanksovi se to bohužel nevyplatilo. V sedmnácti příbězích oscarový herec píše o hezkém, poklidném a bezproblémovém americkém životě, který se spoléhá na základní stavební jednotku společnosti – fungující rodinu.
Tedy rodinu, kterou Hanks společně s manželkou vybudoval, Američané je za to milují a on si je toho moc dobře vědom. Od častého účastníka politických debat ve veřejném prostoru by však čtenář očekával trochu hlubší reflexi, než jakou v knize nabízí, respektive nenabízí.
Povídky jsou plné stereotypů, vypravěčských i lingvistických. Ženy se hihňají nad skleničkami margarit, děti se těší na Santa Clause, stárnoucí reportér nemůže snést technologický pokrok. Vyčnívá snad jen povídka o kamarádech, kteří se rozhodnou vydat na vesmírnou cestu. Pokud se tedy čtenář se skřípěním zubů dostane přes její opravdu špatně stylisticky uchopený úvod.
Stačí ukázka: „Jak jsme dokázali my čtyři cestovat na Měsíc, bylo letos o dost jednodušší, než to bylo v roce 1969; ne že by to někoho zvedlo ze židle. U vychlazeného piva u mě na zahradě, s přibývajícím srpkem měsíce na západě, vyhlížejícím jako útlý nehet nějaké princezny, jsem totiž řekl Stevu Wongovi, že kdyby dostatečnou silou hodil řekněme kladivo, dotyčný nástroj by opsal osmičku dlouhou pět set tisíc mil, proplachtil kolem samotného Měsíce a vrátil se na Zemi jako bumerang, no není to úžasné?“
Trochu to zamrzí
Spád má kniha ještě ve chvílích, kdy herec vypráví o světě showbyznysu, ve kterém se pohybuje téměř padesát let. I vždy milý a slušný Hanks umí své kolegy a filmový průmysl zavalit lavinou sarkasmů.
Možná kdyby si nakladatelství dalo větší práci s výběrem povídek a výrazně je proškrtalo, vznikla by lepší kniha. Nakladatel však dost pravděpodobně myslel hlavně na obchodní úspěch, který dílo Toma Hankse jednoduše musí mít. O ten literární už nikomu očividně nejde. Od herce, který se za svůj život musel dostat do kůže mnoha lidí, tak tuctové dílo jednoduše trochu zamrzí.