Když v útoku stojí prezident
Je mu 51 let, od zimy stojí v čele Libérie. Teď se George Weah vrátil do fotbalové reprezentace.
Před dvaadvaceti lety protančil celým hřištěm a vstřelil Veroně nádherný gól, na který se dodnes vzpomíná. To bylo Georgi Weahovi devětadvacet, válel za AC Milán a mohl se pyšnit Zlatým míčem pro nejlepšího fotbalistu Evropy.
Střih do září 2018: Weahovi táhne na dvaapadesát, od prosince je liberijským prezidentem... A nastupuje v přípravě proti Nigérii v základní sestavě fotbalové reprezentace.
Věřte nevěřte, tohle není bláznivá fikce, ale bizarní africká realita. K ní přičtěte, že Weah, ač ukončil kariéru už v roce 2003, nebyl na hřišti jen na symbolických pár vteřin – střídal až v 79. minutě. A o osm tisíc kilometrů dál mezitím jeho talentovaný osmnáctiletý syn Timothy odkopal 89 minut za áčko Spojených států proti Mexiku.
Weah senior téměř celý zápas, který Libérie se silným soupeřem prohrála 1:2, odchodil. Zakulacená postava už mu nedovolila sprinty, kterými trápil obránce v dobách, kdy řádil v útoku Milána, Monaka, Paris Saint-Germain nebo Chelsea.
Ale o respekt nepřišel – spoluhráči ho pustili i k přímému kopu, a když odcházel ze hřiště a předával kapitánskou pásku, obsypali ho a plácali po ramenou.
Aby ne – když nastoupíte po boku prezidenta země, je slušné chování tak nějak na místě.
Proč vlastně celá ta show? Libérie zápas oficiálně pojala jako loučení s Weahovým oblíbeným číslem: čtrnáctku, se kterou nastupoval, se rozhodla jednou provždy vyřadit.
On sám si rád naposledy kopl do míče na vrcholné úrovni a možná k tomu lehce využil funkci, díky které si může dovolit prakticky cokoli.
Kdo by čekal velkolepý slavnostní ceremoniál, sekl by se: u postranní čáry stadionu v Monrovii pořadatelé zapíchli do trávníku dlouhou tyč, na ni pověsili zvětšený dres s Weahovou jmenovkou a hotovo. Hlavní odměna ležela na hřišti, kde si Weah vychutnal téměř celý zápas.
Jednou se marně pokusil o sólo, pak vybojoval rohový kop a fikaně prostrčil míč do uličky rozběhnutému spoluhráči. Jinak se s balonem moc nepotkal, přesto mu na konci tleskal celý stadion a fanoušci se natlačili ke vchodu do kabin, aby prezidenta fotbalistu mohli pozdravit.
Weaha si Libérie váží a velká část lidí v něm vidí spasitele, který zemi, zbídačenou občanskými válkami, pozvedne. Vyrostl v monrovijském slumu na břehu bažiny a vypracoval se ve světovou hvězdu – silný příběh mu pomohl i v prezidentské volbě. Ale i odpůrci se občas ozvou: naposledy, když udělil nejvyšší státní vyznamenání svému oblíbenému trenérovi Arsénu Wengerovi. „Prezident by neměl rozdávat ocenění lidem, kteří pomohli jemu, ale těm, kteří něco vykonali pro celou zemi,“prskali kritici.
V úterý večer jejich námitky zase jednou přehlušil aplaus.