Výstavba čtvrtí čeká na pravidla
Obří plochy zanedbaných území leží roky ladem. Město proto připravuje pravidla, podle nichž se bude řídit jejich zástavba.
PRAHA Zhruba o desetinu obyvatel se může Praha „nafouknout“, aniž by se zvětšila její hranice. Okolo 150 tisíc nových obyvatel by totiž pojaly nové byty, které mohou vzniknout na bývalých průmyslových plochách, jež dosud leží ladem.
Budoucnost těchto lokalit je jedním z výrazných témat pražských komunálních voleb. Všechny strany jdou do boje o magistrát s tím, že je třeba zastavět brownfieldy, jak se zmíněné oblasti nazývají.
S výstavbou domů na těchto územích je to však komplikované, je na ně totiž uvalena stavební uzávěra. Alespoň do té doby, než vznikne studie, která popisuje, jak má budoucí čtvrť vypadat – kudy mají vést ulice či kde má být park.
Za několik let by se první z velkých brownfieldů mohly začít plnit domy. Město odhaduje, že by kupříkladu pro část území na Smíchově nebo na Nákladovém nádraží Žižkov mohl developer začít shánět nutná povolení pro výstavbu během dvou let.
„Každé území je specifické. Obecně se dá však říct, že pokud investor nezaspí a připravuje se, může všechna povolení rychle sehnat a do roka dvou začít i stavět,“líčí Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje hl. města (IPR). Právě městští plánovači v současnosti pracují na metodice, podle níž by měla Praha v budoucnu vyjednávat s vlastníky pozemků v dalších rozvojových plochách.
Město bude dostávat byty
V metodice bude kupříkladu popsáno, v jakých fázích by se mělo území zastavovat. Plánovači totiž počítají s tím, že stahektarové plochy budou developeři zastavovat postupně. Proto bude dokument radit, aby budoucí čtvrť vznikala kupříkladu ze strany, která je blíže hromadné dopravě.
„Součástí dokumentu také bude, kolik by mohlo městu připadnout bytů z plánované výstavby. V metodice by byl připraven návod pro výpočet množství,“říká náměstkyně primátorky pro územní rozvoj Petra Kolínská (Trojkoalice/Zelení).
Byty by Praze mohly od developera připadnout za to, že mu umožní na území stavět a zavede tam potřebnou dopravní infrastrukturu či inženýrské sítě. Samo město nemá žádný z brownfieldů ve svém majetku,
případně má na něm jen menšinový podíl pozemků.
„Je to problém, s nímž se dodnes potýkáme. Stát totiž v minulosti tyto ohromné pozemky prodal nebo zasmluvnil soukromníkům bez ohledu na město,“popisuje Boháč. I proto podle něj trvá dlouho, než je možné na některém z brownfieldů začít stavět.
Hlavně zástupci ODS a ANO viní za pomalý pokrok v zástavbě rozvojových lokalit Zelené, jejichž členka Kolínská má na starosti územní rozvoj Prahy. Právě dlouhá vyjednávání s developery nad podobou budoucí čtvrti totiž podle občanských demokratů a ANO brzdí výstavbu nových bytů. Kvůli jejich nedostatku pak roste cena bydlení v Praze.
„Město může při povolování vycházet z územních studií, které si udělali developeři,“říká kandidát hnutí ANO Petr Stuchlík s tím, že není na škodu se inspirovat hotovou věcí. „Platí však, že by město mělo mít poslední slovo,“dodává.
Řídit se studiemi developerů však není podle Boháče ideální. „Zatímco developer do území chce dávat to, co je pro něj nejsnazší nebo to může nejlépe prodat, tak město tam potřebuje umístit i funkce a stavby, které se investorovi tolik nehodí,“říká Boháč. Jde třeba o park nebo školy. Nechat zcela volnou ruku developerům by pak podle Boháče byla hrozná chyba.
Jenže právě vyjednávání o tom, co a kde v území má v budoucnu být, celou zástavbu brownfieldu oddaluje, jestliže se nemohou obě strany shodnout.
„Největší brzdou je odlišné očekávání vlastníků území a představy městských částí a magistrátu,“míní Kolínská, která čelí kritice ODS a ANO. Vliv na pomalejší řešení brownfieldů mělo podle náměstkyně primátorky i to, že na IPR a magistrátu, které se budoucí podobou těchto lokalit věnují, není dostatek lidí.
Vůle posouvá věc kupředu
„Věcí je najednou hodně a úřad má jen omezenou kapacitu. Hodně nás vytěžovala příprava nového územního plánu. Proto věc nejde tempem 200 km/h, ale jen 80 km/h,“doplňuje Kolínská.
Zastání nachází také u ředitele městských plánovačů Boháče. „Pokud území nevlastníte, tak nemůžete diktovat a posouvat věc dopředu. Je to asi jako přemlouvat souseda, aby si posekal trávník, který vás rozčiluje. Reálně ho můžete jen žádat,“uvádí Boháč.
Podle něj je problém, že se někteří developeři stavějí k věci ultimativně. Buďto jim má město vyhovět s jejich návrhem zástavby, nebo území nechají spát. Až když vlastník pozemků přijde, může s ním město vyjednávat o podobě. „Je to však vždy na vůli vlastníka,“dodává Boháč.