Dneska zadara, ale brzy možná za dar
Jestli to takhle půjde dál, dostane za pár let každý, kdo vleze do tramvaje, desetikorunu jako dárek. Zní to jako veliká nadsázka, ale tak kdysi vypadaly nápady na veřejnou dopravu zdarma taky. Teď je to volební realita a jeden z mnoha hitů blížících se komunálních voleb. A protože nějaké volby se budou blížit pořád, nebude těm nápadům konce.
U nás zlevnil veřejnou dopravu od Nového roku Plzeňský kraj, politici s tímhle tématem hráli už v krajských volbách. Pak o slevách rozhodla vláda jako o plošném nařízení. Načež Plzeň zapnula turbo a dala úplně zdarma alespoň žákovské jízdné. Městskou dopravu zadarmo a pro všechny teď slibuje jedno menší hnutí v Plzni. A sociální demokracie současného primátora tahá nový trumf – odpady zdarma. Bude potíž se tou dobrotou nezalknout, jak vidno.
Že to zadarmo není, vědí všichni. Že to není z kapes těch dobrodějů, to taky. Jak to, že všechny tyhle nápady počínaje dávným pastelkovným a konče nynějšími psy bez poplatků fungují, to je trochu záhada. Ale asi to tak bohužel opravdu je. Slovo „zadarmo“je politická mucholapka, úderné, skvělé na plakát. Je to nesrovnatelně větší tahák než sousloví „za polovic“nebo třeba „o 37 procent levněji“a mnohem konkrétnější než třeba slovo „lépe“, byť by jeho obsah nakonec mohl znamenat větší užitek a ještě být nákladově neutrální.
Těžko pochopit, že slevová rétorika oslovuje tak podstatnou část voličstva. Ke komunálním volbám chodí sice skoro polovina lidí, ale jeden by si trochu předsudečně tipnul, že z těch, kteří slevy ocení, se k nim většina neobtěžuje. Evidentně to pravda není. Spousta lidí netouží domýšlet, že by za peníze z jízdenek nebo popelnic mohla být lepší tramvaj, víc tramvají, chodníků nebo školek.
Někdy se to prosté rozdávání halí do ušlechtilých argumentů – že s levnější veřejnou dopravou ubude v ulicích aut, že na odpadech či jízdném zdarma ušetříme na administrativě. Jsou to argumenty, které mají oprávnit výdaj. Těžko uvěřit, že nějakou podstatnou masu lidí přiměje levnější jízdné k tomu, aby nechali doma auto a vzdali se komfortu, soukromí, hlavně pak statusu toho, kdo na to má. Zvlášť při vědomí, že od chvíle, kdy bude městská hromadná doprava zadarmo, nejspíš narazí v jejích vozech i na typy cestujících ještě odpudivější než dosud. Lidé se zálibou v popojíždění v kolonách cestují ekonomicky nevýhodně už teď. A pustit se volantu je přiměje jenom to, že to bude ještě více nepraktické – že třeba opravdu nebude kde zaparkovat nebo auta nebudou někam smět vjíždět.
Ty věci zadarmo prostě dobré nejsou – jako třeba reklamní dárky nebo šunty z řetězců, jejichž šéfové donekonečna točí klikou lisu na ceny. Že to v komunálu funguje? Že mají v Hořovicích či Frýdku-Místku zadarmo autobus a v Teplicích odpady? Že to tak je, ještě neznamená, že je to dobře. Ta města nebo část jejich občanů se prostě musela něčeho jiného vzdát. A není to investice, jenom konzum. Teď se ekonomice daří. Až se dařit nebude, zůstanou ty sliby jako koule u nohy, protože zrušit je, to si nikdo na triko nevezme.
Někde už od slev a služeb zdarma přešli k obdarovávání. I když je to zatím jenom volební nápad, nabízí ve Zlíně jedno hnutí tisícovku pro žáky za zhoršené ovzduší. Takže s tou desetikorunou jako darem za jízdu tramvají to zase tak šíleně přestřelené není. Prostě Zadara přestane stačit, nastane éra slibů Za dar.