Praha ve stínu války

Metropole před 80 lety mobilizovala, rezervisté do kasáren dorazili do hodiny

PRAHA Do boje se před 80 lety začala chystat československá metropole. Vláda v noci 23. září 1938 vyhlásila mobilizaci. Nádraží i kasárna v hlavním městě se začala plnit záložníky, mířícími ke svým jednotkám. Pražské ulice zjizvily zákopy, k obraně města se chystaly baterie protiletadlových děl.

„Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně,“provolávali ve čtvrtek 22. září 1938 účastníci masové demonstrace před Rudolfinem, tehdejším sídlem Poslanecké sněmovny na Smetanově náměstí (dnes Jana Palacha, pozn. red.). O den později už mohli ukázat, jak vážně to myslí s vůlí bránit republiku.

„Mobilizace československé branné moci na podzim 1938 patří v naší vojenské tradici k nejvýznamnějším okamžikům. Přestože jí nepříznivé vnější okolnosti neumožnily proběhnout v plném rozsahu a musela být předčasně ukončena, prokázala připravenost tehdejší armády na případný válečný konflikt,“uvedl historik Pavel Šrámek.

Reakce na výzvu byla podle pamětníků blesková. „Už po prvních rozhlasových výzvách se prázdné ulice začaly plnit chodci. Atmosféra byla výjimečná, lidé se i navzájem začali chovat mnohem ohleduplněji,“vzpomínala na pohnuté dny z konce září 1938 Taťána Mathonová, tehdejší studentka smíchovského Drtinova gymnázia.

Rukují koně i auta

Mobilizační výzva se týkala mužů ve věku do 40 let. Do šesti hodin se povolanci museli hlásit ve výzbrojních stanicích. Nástup byl bleskový, v Praze se branci v kasárnách hlásili již hodinu po první výzvě.

„Praha v noci na 24. září tonula v temnotách. Předpokládalo se, že německé letectvo zaútočí, aby narušilo chod mobilizace. Ulice byly přeplněny všemi dopravními prostředky a zástupy rezervistů,“vzpomínal štábní kapitán František Fárek, tehdejší zpravodajec II. oddělení hlavního štábu. Rychlý nástup osob ze zálohy vyvolal problémy. „V mnoha případech nebyly ještě vytvořeny přijímací komise, které by záložníky zapsaly, vystrojily a vyzbrojily,“uvádějí historici.

Mobilizační vyhláška se týkala také koní. „Odevzdat je třeba koně řádně okované, opatřené dobrou ohlávkou,“uvádělo nařízení. Koně podle obvodů přebíraly komise v karlínské Invalidovně a v Přístavní ulici na Smíchově. Na přejímku aut a autobusů dohlížel magistrát.

Československé hlavní město se začalo chystat také na temnou stránku moderní války, nálety německé luftwaffe. V kryty se měly proměnit určené sklepy, ale třeba též zákopy, klikatící se třeba na Riegrově náměstí (dnes Jiráskově), Klárově, Pohořelci a dalších místech.

Pohotovost dostala Teritoriální obrana proti letadlům (TOPL), zahrnující veškeré útvary protiletadlového dělostřelectva s částí stíhacího letectva. „Hlavním bráněným místem byla Praha, na jejíž obranu bylo soustředěno 25 procent protiletadlových baterií,“shodují se historici.

Ani stopa po nervozitě

Prahu opustil generál Ludvík Krejčí, náčelník štábu armády. Toho prezident Edvard Beneš jmenoval hlavním velitelem. Krejčího štáb začal pracovat v klánovické škole. „Vládla tu optimistická nálada, nikde ani stopy po nervozitě,“vzpomínal František Fárek. Hlavní velitelství se posléze přemístilo do Račic na Vyškovsku.

Nejen pohraničí, ale i hlavní město chránilo pásmo pevností – Pražská čára. „Zde se počítalo s výstavbou přibližně 840 objektů, dokončeno jich bylo 833. Rozpracováno zůstávalo 11 objektů v kaňonu Berounky u obcí Srbsko a Karlštejn,“řekl historik Martin Nič. Pevnůstky obsazovali vojáci z pražských pluků 5. a 28. Doplnit je měli pražští policisté a četníci, zařazení do jednotek Stráže obrany státu (SOS).