Phelps varuje: Pozor na křehké duše sportovců
Michael Phelps se představuje v nové roli. Chce pomáhat, sportovcům zejména. Premiéra českého týmu na MS. Strach i roční přípravy
Po úzké alpské silnici letí šestice nabušených borců. Pečlivě se střídají na čele, zatáčky řezají s milimetrovou přesností. V některých pasážích dosahují až stokilometrové rychlosti. „Já se bojím, a to sedím v autě,“přiznává Otakar Fiala, trenér cyklistického týmu Elkov-Author.
Česká skvadra si včera projela náročnou trať mistrovství světa v Innsbrucku. V neděli už pojede naostro. A bude to vůbec poprvé
Tomáš Řepka vymyslel pro život sportovců po kariéře jadrný, trefný termín „polosmrt“. Jenže Michaelu Phelpsovi hrozila smrt opravdová, bez uvozovek. Nejedl, nespal. Jen se trápil. „V roce 2014 jsem strávil asi tři nebo čtyři dny v pokoji s tím, že už nechci být naživu,“pronesl slavný plavec, s 28 medailemi z letních her nejlepší olympionik všech dob.
Phelps se depresemi netají, naopak se o nich snaží mluvit. „Patří ke mně. A hlavně musím být co nejlépe připraven na to, kdyby se měly někdy vrátit,“pronesl.
O svých problémech se znovu drsně rozhovořil nyní, kdy snad konečně našel nový smysl svého bytí.
Po plavání – částečně se ještě vrátil na hry v Riu 2016 – zkoušel ledaco a často končil ve slepých uličkách života. Z neškodných kratochvílí předváděl virtuální souboj se žralokem, v horších momentech sázel, flámoval a hlavně řídil pod vlivem. Zatkli ho a musel do protialkoholní léčebny, kde se nuceně prokopával temnými zákoutími mysli. Dumal o svých traumatech z dětství. Popisoval složité vztahy s otcem, který rodinu opustil v jeho devíti letech. v historii, co se ryze český výběr představí v týmové časovce světového šampionátu.
„Trať je opravdu pěkná,“všiml si Josef Černý, společně s Janem Bártou hlavní opora celé sestavy.
A také velmi náročná. Cyklisté během 62,8 kilometru dlouhé časovkářské štreky překonají převýšení 427 metrů. Kromě drastického výšlapu do městečka Axams nahání cyklistům hrůzu sjezd. Právě tady budou reprezentanti dosahovat
Nyní je z něj významný americký bojovník kladoucí důraz na mentální zdraví. Podle hesla, že léčit těla umíme často lépe než mysli.
„Mám šanci zachránit tímhle životy,“pronesl třiatřicetiletý Phelps. „To je pro mě daleko důležitější než jakékoli olympijské zlato. Mluvit o všem je klíčové. Už totiž sám vím, že je v pořádku nebýt v pořádku.“
Podmnožinou tohoto tématu je pro Phelpse péče o bývalé sportovce, respektive spíše její neexistence.
„Nezdá se mi, že ve chvíli, kdy skončíte s kariérou, vám někdo podá pomocnou ruku. Najednou máte pocit, že vás prostě všichni vygumovali, protože se místo vás hned najde někdo nový,“uvedl. Ale s tím, že mu nový přístup Amerického olympijského výboru dává naději: „Jako někdo, kdo reprezentoval déle než 15 let, věřím, že si více než stokilometrové rychlosti. Pro většinu z nich nic nového. Leč na časovkářské „koze“velmi nezvyklého. „Ale nevnímají to,“říká Fiala.
Účast mezi 24 nejlepšími týmy světa znamená pro Elkov-Author obrovský úspěch. Přesto nijak šokující: o případném startu v Innsbrucku kontinentální tým z Hradce Králové věděl s ročním předstihem. I proto jim dodavatel kol sestrojil s předstihem časovkářské naši následovníci tohle prožijí mnohem lépe.“
Příkladů těch, co neustáli buď konec kariéry, její vyšumění, či podlehli svodům, je dost všude. Českem otřásly sebevraždy fotbalistů Rajtorala a Bystroně. V Kanadě nedávno šokovalo, jak se bývalý vítěz Stanley Cupu Joe Murphy proměnil v bezdomovce, zdecimován otřesy mozku, kvůli hazardu zůstal bez vindry. A těch basketbalových dolarových milionářů z NBA, co skončilo osobním krachem...
Ve Velké Británii se letos v únoru objevil průzkum tvrdící, že polovina bývalých profisportovců má obavy o svůj duševní stav.
Ať jsi pěšák, či šampion typu Phelpse, trable se nevyhýbají nikomu. Plavecké eso ale nabízí happy end, aspoň teď to tak působí.
„Hrozně dlouho jsem vše jen plánoval, snil a snil,“líčil pro Fox. Až se konečně našel. V dobré symbolice: jakožto muž spojený s vodou hodlá bojovat proti speciály. Definitivní potvrzení ale přišlo až v polovině srpna letošního roku.
„Je to odměna za dlouhodobou práci,“přiznává sportovní ředitel Vladimír Vávra. Jeho výběr si snad nemohl vybrat vhodnější chvíli.
Třeba Josef Černý letos zazářil na republikovém šampionátu v Plzni, když ovládl silniční závod i individuální časovku. Později přišla lukrativní nabídka: od Nového roku se 25letý cyklista představí po boku olympijského vítěze Grega van Avermaeta v týmu CCC, jenž střídá v profipelotonu zanikající BMC.
Jan Bárta zase ve 33 letech platí za znamenitého a zkušeného časovkáře ošlehaného největšími cyklistickými podniky.
Právě na tyto dva se v neděli spoléhá.
„Objektivně nepomýšlíme na nejvyšší příčky. Na druhou stranu se ale nejedeme pouze zúčastnit,“přidává Vávra. plýtvání touto životodárnou tekutinou.
„Skvěle to zapadlo,“říká nový ambasador environmentální osvěty. „Každá drobnost totiž pomáhá. Stačí zavírat kohoutek při čištění zubů. Pokud budeme hodně slyšet a tohle udělají tři ze čtyř Američanů, ušetříme ročně 50 miliard galonů vody. Stačí přemýšlet nad detaily. Třeba se nesprchovat pokaždé půl hodiny... Když se k nám přidá každý, můžeme způsobit výraznou změnu.“
Jemu samotnému navíc tato činnost pomáhá zaplnit mezery po medailích, slávě, pozornosti i kolotoči tréninků. „Myšlenky na návrat už nemám,“pronesl. „Teď jsou pro mě mnohem důležitější právě takovéto věci.“
Hodně štěstí i těm ostatním.
Mám šanci zachránit životy. To je důležitější než olympijské zlato.
Černého a Bártu čeká největší šichta od 40. kilometru. Překonat ostré stoupání se sklonem až třináct procent, náročný sjezd a šup do cíle v Innsbrucku. V ní se počítá čas čtvrtého závodníka. „Dva kluky obětujeme na rovině před kopcem. Čtyři to poté musí zvládnout až do cíle,“prozrazuje Fiala.
Světový šampionát pod Alpami začíná. A poprvé v historii u toho budou v soutěži týmu i české vlajky.