Naposledy volíme postaru
Tyto volby se stanou přelomem – urychlí konec systému postaveného na klasických stranách. A na dohled jsou přímo volení starostové.
Každé volby jsou vydávány za zásadní a tyto nejsou výjimkou. Nadále pokračuje drobení politické scény a boje všech proti všem. Nejen v komunálních, ale i senátních volbách proti sobě nastoupili velmi podobní kandidáti se zcela zaměnitelnými programy. Srdnatý boj s neexistujícími uprchlíky na hranicích byl doplněn tím, co vše bude zadarmo, dostupné, kvalitní a kdo má na koho číslo na mobil.
Velká města si v minulém období vyzkoušela obtížnost řízení obce koalicemi složenými z mnoha stran. Proto nepadaly pouze lávky, ale i primátoři. Řídit Prahu, krajská i velká okresní města koalicí více než dvou stran, které jsou navíc nejednotné a vnitřně fungují velmi volně, je obtížné. A bude hůř. V zastupitelstvech zřejmě přibude stran a solitérů. Přitom schválit jakýkoli návrh musí nadpoloviční většina zastupitelů. Taktizování s neúčastí, zdržením se či tichou podporou tady nefunguje. Jako by ve Sněmovně muselo být pro každý návrh 101 hlasů. A nejdůležitější hlasování v obcích bývají hodně kontroverzní. Nejde jen o desítky milionů, či dokonce miliardy, ve hře je i riziko policejního vyšetřování.
Dílčí řešení je už na stole. Přesněji ve vládním prohlášení a bylo i v programech většiny parlamentních stran. Po přímé volbě prezidenta nás velmi pravděpodobně už brzy čekají přímé volby hejtmanů a starostů. Změna u hejtmanů by se dala stihnout už za dva roky, na starosty máme čas čtyři roky. Na jedné straně máme závazek ve vládním programu volit starosty přímo, na straně druhé budeme svědky divokých povolebních jednání ve velkých městech, nestabilních koalic a z toho plynoucího zklamání voličů. Cynicky se můžeme spolehnout na jedinou povolební jistotu: budeme zklamáni. A budeme chtít řešení. Příslib přímé volby starostů ho může nabídnout. O podobě pravomocí přímo voleného starosty se už teď vedou velké diskuse, ale asi skončíme s modelem, jaký je na Slovensku. Obstojně jim funguje a jsou nám nejbližší.
Na změnu čeká i Senát. Volby dále oslabí jeho stranické zabarvení, ztratí ODS a dramaticky ČSSD, která obhajuje polovinu svých mandátů. Další strany získají v komoře jeden dva mandáty a přibude nezávislých senátorů. Nízká účast ve druhém kole znovu oživí diskuse o zbytečnosti Senátu. Složité řešení nachystali sami senátoři, a to přechod na jednokolový způsob volby s tím, že volič má tři hlasy a složitým přepočtem vyhraje kandidát s největší podporou prvních, druhých nebo třetích hlasů.
Nejen na celostátní úrovni model Babiš a Okamura v čele vlastního hnutí funguje. V řadě měst (Liberec, Kolín, Kladno…) mají své lokální Babiše, kteří si postavili vlastní hnutí nebo dominují původní skupině „nezávislých kandidátů“. Stranický systém dožívá a dnes už ho drží prakticky jen ODS. Strany vytvořené nebo obnovené před rokem 1993, kdy vznikla Česká republika, mají dnes jen 65 poslanců z 200. Život je změna. Když ideově profilované strany nejsou schopny plnit svou dřívější roli, jejich místo zaplní marketingové projekty, které stojí i padají se svými lídry.