Komáři z Břeclavi ohrožují dárce krve
novorozenců a porodnost za ta léta stoupá, ale ještě před pár lety tomu tak nebylo a v příštích sedmi letech bude osmnáctiletých pořád ubývat. Dalším důvodem, proč klesá počet mladých dárců, může být i to, že nám mladé prvodárce přetahují plazmatická centra, kde za darování dostanou zhruba 600 korun.
Jenže plazmatická centra, která odebírají plazmu a následně z ní vyrábějí léky, ji vyvážejí do zahraničí, že?
I my odebíráme plazmu, z níž putuje část do zahraničí. Firem, které ji zpracovávají, je na světě jen pár. Zpracovatelská centra jsou ve Vídni či Barceloně. Takže odebraná plazma jde do jednoho pomyslného kotle a my z toho kotle potom také čerpáme i pro české pacienty léky, které potřebují. Plazma na léky je potřeba a je jí ve světě nedostatek. Ale v současné době je to tak, že my do toho kotle přispíváme při přepočtu na hlavu nejvíc v Evropě a jsme významní producenti plazmy. Vychází to asi 60 litrů na tisíc obyvatel ročně, evropský průměr je podle statistik Rady Evropy dvanáct.
Když dárci dávají plazmu, tak přece mohou darovat i krev, nebo ne?
Ano, ale musí si to hlídat. U nás je to většinou tak, že ti, kteří darují plazmu, dávají i krev. A střídají to. Plazma se může darovat častěji než krev, protože červené krvinky se obnovují nejpomaleji. Doporučujeme dárcům měsíční interval mezi odběry plazmy a tříměsíční mezi intervaly krve. Pak ještě záleží na krevní skupině nebo na tom, co zrovna víc potřebujeme.
Jakou krev nejčastěji potřebujete? Stále platí, že skupinu 0?
Zastoupení krevních skupin dárců v populaci odpovídá zhruba tomu, jakou krevní skupinu mají příjemci. O trochu víc je potřeba skupina 0, protože ta je univerzální. A paradoxně nám nejčastěji zbývají ty vzácnější skupiny B nebo AB, protože těchto dárců je sice v populaci méně, ale také je potom i logicky méně příjemců.
Kolik máte pravidelných dárců?
Máme jich tak devadesát procent. Takže naprostou většinu, což je dvojsečné. Dobré je, že nemáme náhodné dárce, kteří sem přijdou jen jednou a už se neukážou, ale také to znamená, že nemáme mnoho mladých dárců.
Stává se, že přijdou například třídy maturantů, kteří se domluví a společně jdou darovat krev?
Skoro vůbec, nejvíc lidi motivuje nějaká rodinná zkušenost nebo příklad z rodiny. Přicházejí dárci s dětmi, které pak v dospělosti také darují krev. Popravdě nevím, do jaké míry nad darováním krve mladá populace uvažuje, když vidí náborové letáky s heslem Daruj plazmu, dostaneš šest set korun a ještě zachráníš život.
A vy sami nějak mladé lákáte?
Snažíme se dělat propagační akce, ale je velký rozdíl mezi komerčními centry na odběr plazmy a námi. My na reklamu nemáme peníze, zatímco oni si zaplatí profesionální reklamní agenturu. Spíš se obracíme na dobrovolnickou pomoc a podobně. Zatím to funguje a počet odběrů dokážeme udržet na zhruba stejné úrovni, ale přemluvíme menší počet lidí. Ti pak musí chodit častěji. S tím dnem volna to je trochu mýtus. Podle vyhlášky to závisí na zaměstnavateli. Nárok, který stojí v zákoníku práce, je na dobu odběru a cesty k nám a rekonvalescenci. Ale nikdo neví, kolik daná osoba potřebuje na zotavení. Máme tu dárce, kteří jdou potom do práce, ale existují samozřejmě i firmy, kde to zaměstnavatel podporuje. Dokonce dělají i podnikové darování krve.
Máte spočítáno v evidenci například nejdéle chodícího dárce krve?
Dárci dostávají ocenění od Červeného kříže vždy za dvacet, čtyřicet, osmdesát i 120 odběrů, evidujeme dokonce i 160 odběrů.
Kdy nejčastěji lidé chodí darovat?
Tradičně před Vánocemi, kdy chtějí udělat nějaký dobrý skutek. A protože následně mohou přijít za tři měsíce, dorazí na Velikonoce. Dárci se také hlásí, když se stane nějaké neštěstí.
Lidé nesmějí často darovat kvůli cestování do exotických zemí kvůli nemocem, přitom dva případy nákazy západonilské horečky přímo v Česku se už potvrdily. Jak to ovlivní počet vhodných dárců?
V létě a po dovolených je dárců méně a záležitost se západonilskou horečkou se bude muset ještě nějak vyřešit. Nevím, jestli dárcům po návštěvě Břeclavi budeme moci odebírat krev, ale je klidně možné, že ne.
Jak moc velké je v těchto případech nebezpečí nákazy.
To riziko není velké, ale na bezpečnost transfuze se velmi hledí. A například americká léková agentura uvádí, že transfuzí lze přenést 600 až 700 různých infekcí. Ale když je vám špatně nebo jste jen nachlazení, tak krev darovat nejdete. Takže pokud se má člověk bát západonilské horečky, měl by se bát hlavně komárů a ne transfuze.
Takže to znamená, že nebude krev z Břeclavi?
Ano, a to může být dost velký problém. Testování je možné, ale pokud by se mělo vyšetřování zavést v celé České republice, tak to bude dost obtížné. Nicméně to se naučíme, když přijde studená sezóna, během které na to budeme mít čas, protože nejsou komáři. Ale bude to stát půl miliardy a někdo to bude muset zaplatit. Nebo se dohodneme, že v některých rizikových oblastech se krev během sezóny komárů nebude odebírat.
Čím se člověk ještě nakazí?
U nás žloutenkou typu B, C a virem HIV a teď ještě hrozí již zmíněný západonilský virus. To jsou infekce, o kterých nosič nemusí vědět, protože mají dlouhou bezpříznakovou fázi. A v případě nákazy hepatitidou nebo HIV je velmi krátké období, kdy je člověk infekční, ale testy to ještě nezachytí. Člověk se cítí zdravě. I když ty testy mají enormně vysokou citlivost, nezachytí to. Nic není stoprocentní.
To se stalo před pár lety na Slovensku, kdy se člověk nakazil virem HIV...
A občas se to stane i jinde. Žloutenkou typu C se nakazili před třemi lety tři pacienti v Motole. V tomto případě se zjistilo, že dárce lhal v dotazníku. Bral drogy a nebyl spolehlivý. I proto by odběry neměly být placené, aby člověk neměl finanční motivaci. Ale když je spolupráce mezi dárcem a transfuzní stanicí dobrá, tak je to riziko skutečně malé. Člověk ale musí vědět, co dělal v posledních pár týdnech. I když nakazit se můžete nějakou nemocí a skutečně o tom nemusíte mít tušení. U žloutenky typu C trvá nezachytitelné okno tři až čtyři neděle po nákaze a u HIV je to nanejvýš deset dní. U žloutenky typu B je to problematičtější, protože chroničtí nosiči, kteří se nakazili před třiceti lety, nemají příznaky a občas virus uvolní.
Jak často se stane, že zjistíte u odebrané krve, že je infikovaná těmito nebezpečnými viry?
To se nám stane tak jednou za rok a proti tomu je pravděpodobnost, že jsme se trefili do infekčního bezpříznakového okna necitlivého na testy, skutečně zlomek. Nákaza virem HIV se v Česku transfuzí nestala od doby, co se testuje, ale může k tomu dojít. Pozitivní nález v krvi na žloutenku typu B a C zachytíme v průměru jednou za rok. A obvykle se zjistí, že daný člověk nám neříkal pravdu. Dá se předpokládat, že testování se bude nadále zlepšovat.
Kolik dárců je potřeba na jednu operaci?
Pokud mají chirurgové čas operaci dobře připravit a naplánovat, mohou posbírat operační ztráty a sbírat krev z operační rány, promýt ji a vrátit ji zpět pacientovi. Dokážou skutečně zázraky a spotřeba krve klesá u transplantací ledvin, jater či by-passů. U chirurgických zákroků jsou problémem náhlé stavy jako těžký úraz nebo prasklý žaludeční vřed. Spotřeba se ale spíš posunuje do interních oborů – jde o lidi podstupující dlouhodobou protinádorovou léčbu, kde se jim tvoří málo krvinek.
Znamená to, že i krve je potřeba méně, nebo ne?
Ve světě ano, ale záleží, s kým a jak se srovnáváte. Třeba Němci vykazují za posledních deset let pokles spotřeby skoro o patnáct procent, ale oni ji měli vždy větší než my. V budoucnu to bude záviset i na věkové struktuře populace. Husákovy děti zestárnou a budou potřebovat víc transfuzí. Takže lepšími postupy ušetříme, ale léčených bude víc. Můj odhad je, že spotřeba krve ještě dlouho nebude klesat.