Sám a smutný. Jak probudit Kyrgiose
Tenista zrozený pro velké věci už není ani národní jedničkou.
Nevědět, o koho se jedná, dost možná budete tipovat třeba vyhořelého byznysmena. Cestujícího mezi časovými pásmy, zmoženého stereotypem práce, tlakem a nároky penězchtivých šéfů.
„Nebudu vám lhát. Odletět touhle dobou do Asie je pro mě osobně extrémně náročné,“povídá. „Opravdu nemám rád, když jsem takhle někde jen sám za sebe.“
Jenže takto se podle ESPN rozhovořil Nick Kyrgios. Třiadvacetiletý profesionální tenista z Austrálie, o jehož pozici (27. v žebříčku) sní tisíce mladíků. Navíc dodal, že se takto cítí „osamělý a deprimovaný“. A co je horší: prohrává.
„Je to těžký rok. Bojuji se spoustou zranění a doufám, že aspoň ve zbytku sezony posbírám pár výher,“řekl poté, co v Tokiu padl ve 2. kole s veteránem Gasquetem.
Jeden z největších talentů mezi členy žebříčku ATP tím pádem zažije dlouho nepoznané: po dvou a půl letech v novém pořadí Kyrgios nebude národní jedničkou. Přeskočí ho mladíček Alex de Minaur (19 let) i John Millman (29 let).
To, že ho moří zdravotní potíže, nelze popřít. Ale tělo bývá propojené s myslí, která je u Kyrgiose tradiční slabinou. Sice vyhrál v lednu turnaj v Brisbane, od té doby ale má nezářivou bilanci 20-12. Zato když na konci září i podruhé startoval za Výběr světa v Laver Cupu, pochvaloval si: „Kdyby takhle vypadal tenis každý týden v roce, měl bych z něj mnohem větší radost.“
Týmové pojetí ho nabilo energií. Zase se potkal s kapitánem Johnem McEnroem; tuhle spolupráci opěvovali oba i loni v Praze. „John mi vážně rozumí. Chápe mě,“říkal Kyrgios, zatímco legendární Američan mu to vracel: „Pokud bych si měl vybrat jednoho tenistu, jehož bych rád trénoval, bude to právě Nick.“Tolik teorie. Praxe však kulhá. Kyrgios na pořádného kouče stále čeká a o tom, jak to u něj vypadá, svědčí aktuální příhoda.
V Tokiu ještě před vyřazením pro australský list Brisbane Courier-Mail pronesl: „Můžete mě citovat. Mým trenérem je James Cerretani. Naše spolupráce začíná.“
Když informaci přebrala další národní média, Kyrgios na sociální síti ironicky psal o tom, že „takhle to dneska funguje – novinářům cokoli předhodíte a oni se chytí“.
Ať už to byla od Kyrgiose provokace či cokoli jiného, podstatou je to, že mu dál schází trenér. V minulosti několikrát zmiňoval, že by se mu líbila spolupráce s Radkem Štěpánkem, ten si však minimálně do konce roku dává pauzu a věnuje se své prvorozené dceři.
Kyrgios jaksi připomíná koně, na kterého se majitelé stájí dívají s obdivem, jenže ho ani nejlepší žokejové nedokáží zkrotit. A tak cválá tenisovou krajinou sám. Plný nevyužitého potenciálu a s prořízlou pusou. Pustil se teď třeba do šéfů australského týmu pro Davis Cup, kterým vzkázal, že opomíjet v nominaci jiného rebela Bernarda Tomice by dle něj bylo „idiotské“.
S Tomicem mají mnoho společného; bohužel hlavně to, co tenis potírá, jak jen může. Když je hra nebaví, prostě zápasy vypustí. Kyrgiose na jeho „osamělé“asijské misi nyní čeká turnaj v Šanghaji, kde v roce 2016 jeden duel cíleně odchodil a loni další bezdůvodně skrečoval.
V jeho současném rozpoložení by tak šlo patrně považovat za úspěch, kdyby se Kyrgios nedopustil „do třetice všeho zlého“další ostudy.