Rolák, úšklebek, bradka... Provokatér i vzor
(prohra 2:3p).
Když měl onehdy vybrat nejméně oblíbeného soka v NHL, bostonský darebák Brad Marchand prohlásil: „Na špičce žebříčku mám Tomáše Plekance z Montrealu. Nemůžu ho vystát. Fakt ho vůbec nemám rád.“
Ano, jmenoval chlapíka, jenž nikdy neodmítl pozvánku do reprezentace. Pracovitého centra, který v národním i kladenském týmu obětavě doplňoval Jaromíra Jágra. Hokejistu mluvícího obvykle tak tiše, že mu reportéři často musí diktafony tlačit až ke rtům, aby zvuk zachytily. Plekanec slouží jako vzor vytrvalosti pro výrostky, kteří hledají snadnější cestu k penězům a prchají ze zámoří do Evropy po prvním nezdaru. Tři roky strávil na farmě, než se napevno prosadil do NHL. V nejslavnějším klubu na světě si postupně budoval pozici, odnaučil se ládovat sladkostmi, vybrousil své obranářské schopnosti. Jen šest borců v dějinách odehrálo za Montreal Canadiens víc zápasů. Novou smlouvu dostal i v pětatřiceti. Ač se nepřiblížil Stanley Cupu a nezískal nějakou z individuálních trofejí, může být pyšný na svou kariéru a na odkaz, který v Severní Americe zanechá. Jeho součástí je ovšem – pro některé české fanoušky překvapivě – též pověst protivného provokatéra.
„Pleky se s tou svou bradkou a úšklebkem na tváři umí každému dostat pod kůži,“tvrdil o něm někdejší spoluhráč P. K. Subban.
Drobný forvard v typickém modrém roláku pod dresem vytočil Sidneyho Crosbyho i krajany Davida Krejčího ze znepřáteleného Bostonu a Jágra, jenž ho kdysi v New Jersey přetáhl holí po žebrech. „Jo, Jarda měl trochu nervy, to se mi líbilo. Maličko jsem mu v šanci přidržel hokejku,“líčil mi potměšile.
Jindy vykládal, že z legend Canadiens nejvíc obdivuje elegantního Jeana Believeaua. Sám je jiný. A přece se stal výraznou postavou historie „Habs“. chybí Plekancovi do magické tisícovky startů v NHL. za 232 gólů a 375 asistencí si český centr připsal v NHL. Takhle dopředu nekoukám. Mám roční smlouvu, ale vždycky jsem říkal, že bych se jednou rád vrátil do Česka – do Kladna nebo do extraligy. Chtěl bych si v Česku rok dva zahrát, protože mě to doma vždycky bavilo. NHL se vyvíjí, je to čím dál tím těžší pro starší hráče. Ale nikam nehážu ručník! Pořád si myslím, že jsem na tom tak, že to dokážu odbruslit a odehrát. Jde jen o to, jestli budu týmu prospěšný.
Jaké cíle si dává hráč ve vaší situaci?
Pomoct týmu, když nastoupí. Když jsem v sestavě, chci, aby bylo znát, že odvedu práci pro tým. Ať už jde o vyhrané vhazování, dobře odbráněné oslabení, dobře odehrané poslední minuty a sekundy třetiny nebo zápasu. Neudělat chybu ve chvílích, která by se neměla stávat. Prostě malé věci, kde se dají zúročit zkušenosti a reakce na určité situace. Už to není o tom, že budu dávat rozhodující góly nebo klíčové nahrávky.
Nezávidíte mladším, že oni šance rozhodovat duely dostávají?
Vůbec ne. Je jasné, že teď v NHL při stejné výkonnosti dvou hráčů dostane přednost ten mladší. Ale přeju jim to. Zároveň jim přeju, aby je to nezpomalilo ve vývoji. Je super, že jsou opěvovaní, ale musí být dobře mentálně připravení, aby se udrželi a nepřestali pracovat ve chvíli, kdy dostanou příležitost.