Pro Žbirku není Abbey Road fetiš, ale pravé požehnání
Zlé jazyky řeknou, že nahrávat v Abbey Road, což pro tuzemce stále ještě představuje až příliš drahou legraci, je fetiš či marketingový trik. Jenže Miro Žbirka i napodruhé dokazuje, že práce na londýnské adrese nejslavnějšího studia světa není jen splněným snem, ale i prostředkem ke vzniku výjimečné hudby.
V případě desky příznačně nazvané Double Album je to bezezbytku pravda. Titul odkazuje na dvoudiskové vydání a dvojjazyčnost, ač ve skutečnosti tu znějí řeči tři. V písni Mám čo som chcel jsou i „česko-slovenské“verše „po slovensky v Česku si hrám, z obrazu zůstane rám, preč, už je to preč, v češtině balím svůj krám“. A jsou to i takovéto nuance, které posluchače nenechají vydechnout a nutí jej ponořit se do hudby hlouběji.
Skvělý výsledek
Ale především je to propracovaná muzika, u níž lze zase marketingově uchopit, že ji nahráli hudebníci z The Pretenders a od Paula McCartneyho, ale podstatné je, jak zní výsledek – jednoduše skvěle.
Navzdory tomu, že slovenská deska je řazena jako první, za výtečný poslech může především anglická verze nahrávky. Ta bude pro tuzemské posluchače i přes nesporné kvality textů Peta Browna spíš bonusem. Jenže díky brilantní práci někdejšího textaře skupiny Cream mohli anglicky mluvící hudebníci své party vystavět ve vlastním světě, ne do písniček „zpěváka z Východu“. A i když třeba čistě klavírní balada Čistý svet, tedy duet s nevidomou pianistkou Ráchel Skleničkovou, má svou působivost, nejvíce se tu bude posluchač tetelit ze skladeb jako Práve ty, Ten hlas nebo Každý chce byť naj. Tedy skočnějších nahrávek, kde se doprovodní hudebníci skutečně vyřádili.
Neustrnul v zajetých kolejích
Touhu neustrnout v zajetých kolejích reprezentuje a sympatickou pestrost desky podtrhuje píseň Undergrant, jež vznikla přímo na místě a se zásadním přičiněním bubeníka Blaira Cunninghama jako experiment nad jednou rytmicky vděčnou slovenskou větou.
K poklidným polohám se přidává další duet s Katarínou Knechtovou nazvaný Skúška snov. Ale vypichovat jednotlivé písně je zbytečné – deska působí výtečně především jako celek. Tak jak to u dobrých nahrávek má být. Mluvíme teď o slovenské verzi nahrávek. Dlužno tedy dodat, že ač Pete Brown je skutečný básník, Žbirka, který je autorem většiny slovenských textů, za ním rozhodně nezůstává pozadu.
Jak na předchozí nahrávce Miro, tak ještě více na Double Albu se ukazuje, že Abbey Road ve Žbirkovi probouzí snad až mladickou energii a vitalitu, které však dovede jako autor i interpret přetavit v materiál sice poměrně moderní, ale zároveň svému věku adekvátní. Pro skladatele a zpěváka po šedesátce jen stěží najít větší požehnání. A pro jeho fanoušky vlastně taky.