Babiše ohrozí až ekonomická krize

Kauza premiérova syna, další pochybnosti kolem Čapího hnízda, hlasování o nedůvěře vládě, utajený příchod na Národní třídu a vtipy na sociálních sítích, v nichž se Andrej Babiš prodírá Prahou kanály. Na první pohled to mohlo vypadat, že si hnutí ANO v listopadu sáhlo na dno. Ale dvojice průzkumů vydaných v posledním týdnu ukazuje pravý opak.

ANO je na vrcholu – 32,5 procenta podle agentury Kantar CZ a 35,7 procenta u STEM znamenají oproti volbám z roku 2017 nárůst až o šest procentních bodů. A doklad, že republika je rozdělena na ty, kteří Babišovi fandí a jeho kauzy považují za štěkání nepřátelských psů, při němž je třeba premiéra o to víc podpořit. A na část, která ho nesnáší, z čehož mohou těžit – a také už těží, i když ještě ne zcela – opozičně se vymezující Piráti a ODS. Potenciál je daleko větší.

Těch, kteří mají k Babišovi neutrální vztah, je málo a názorně to demonstrují skomírající KSČM a ČSSD. Obě strany se s ANO snaží tak nějak koexistovat. A vzájemným hlazením se po srsti se stávají pro voliče nezajímavými, protože i když něco prosadí, ANO to zpravidla lépe prodá.

Ale vedení ČSSD ví, že strana teď prožívá takovou krizi, že účast ve vládě jí dává aspoň nějakou šanci se zviditelnit. Nejspíš lepší než v opozici. Protože jak by se sociální demokraté s patnácti poslanci měli vymezovat proti ANO, které v mnoha ohledech prosazuje podobné věci, jako má v programu ČSSD? Takto stačí agilní ministryně typu Jany Maláčové, která to sice s nápady, jako je povinná školní docházka do 18 let, občas přežene, ale jistě má potenciál straně nějaké body přinést.

Komunisté jsou na tom hůř. Jejich předseda Vojtěch Filip si sice na čas může užívat pozici pana Někoho, bez něhož se vláda nepohne. Ale strana podílem na moci ztratila to nejcennější, co po listopadu 1989 získala. Hlas naštvaného levicového voliče, který vždy hlasoval proti vrchnosti. A jak říká Filipova vnitrostranická opozice, je to o to pikantnější, že se tak stalo v době vlády Babišova velkokapitálu.

Komunisté by se v čistokrevné opozici mohli odvázat mnohem víc než sociální demokraté. „Že Babiš přidal důchodcům? No dobře, ale my bychom přidali víc,“mohli by říkat. Takto na čas získali důležitou roli, ale jejich šest procent u průzkumu Kantar CZ ukazuje, že to vůbec neumějí prodat.

V posledních průzkumech upoutá i to, že je vedle ČSSD a KSČM ještě čtveřice stran pohybujících se kolem pěti procent. Nejkomfortněji z nich se může cítit SPD. Její zjednodušená verze národního socialismu je pole, které od dob Miroslava Sládka a hardcore zemanovců v ČSSD léta nikdo neobhospodařoval. Takže pokud k uprchlíkům a referendu časem přidají další hit, mohou se bezpečně pohybovat nad pěti procenty.

TOP 09 a Starostové jsou jiný příběh. O náladě v topce asi nejlépe vypovídá, že její politický talent Dominik Feri, jehož server Politico zařadil mezi 28 evropských osobností, které je záhodno sledovat, po roce ve Sněmovně oznamuje, že příště kandidovat nebude a radši se chce věnovat právu. V kuloárech už se povídá, že strana nejspíš po eurovolbách bude hodně řešit, co dělat, a že nejlepší by bylo vstoupit do nějakého svazku se Starosty. Dost možná to celé dostane nějaký nový název, což by se i nabízelo, protože příchuť něčeho nového ve volbách funguje. Obě partaje mohou společně zkusit sesbírat liberální voliče, což je slušný prostor.

KDU-ČSL zase vedle ODS, byť stoletou značku si samozřejmě ponechá, může oslovit konzervativce. A tváří v tvář ekonomy proklamované hrozící krizi, která možná už za rok Babišově vládě zkomplikuje její velkorysé plány, mohou volby v roce 2021 dopadnout úplně jinak, než teď říkají průzkumy.